Mariňák

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)

Po vizuální stránce nesmírně krásný film, dějově to až taková sláva nebyla. Při sledování Mariňáka se mi vybavila spousta jiných (a lepších) snímků od Olověné vesty a Jak jsem vyhrál válku přes Tenkou červenou linii, Pahorek po Černého jestřába, a příběh byl zase klasickou zpovědí jednoho zeleného mozku vyhlížejícího bitvu. Ale naštěstí byl taky dostatečně opepřený humorem (což mi připomíná, že ve zdejších žánrech chybí "komedie"). Nad průměr ho ovšem hravě vystrká technické zpracování. Režisér Mendes s kameramanem Deakinsem se v poušti vyřádili, vedro je z filmu téměř cítit, a od zapálení ropných vrtů až do konce je Mariňák neskutečná pastva pro oči. Jeden záběr úchvatnější než druhý. (16.12.2012)

Je radosť sledovať, ako je každý Mendesov film iný. Spoločenskú satiru American beauty a vizuálnu dokonalosť gangsterky Road to Perdition, obe v pomalom tempe, vystriedal rozjuchaný ironicko-sarkastický pohľad na účasť radových pešiakov v Púštnej búrke. Mariňák je film o nude nasadených pešiakov v predvečer krátkej operácie na oslobodenie Kuvajtu a postupnom mäknutí ich zelených mozgov v saudskoarabskej púšti. Mendes ukazuje reakcie jednotlivých vojakov na patovú situáciu čakania, zároveň necháva priestor pre prezentáciu rôznych názorov na samotnú operáciu, pričom sa neprikláňa na žiadnu stranu, iba popisuje. Cituje klasické diela vojnového filmu, napr. Apocalypse now, či Lovca jeleňov (toho ale vo verzii uncut&uncensored ;-) ) aby ukázal obmedzenosť radových vojakov , i rozdiel medzi postavením pešiaka vo vojne Vietnamskej a vo vojne v zálive, kde úlohou pešiaka prestáva byť nasadenie v prvej línii. V čom sa ale Mendes nenormálne zlepšil je použitie piesní vo filme. I keď to už medzi komentármi odznelo, skutočne to pripomína chvíľami až tarantinovsky výstižný výber hudby pre konkrétnu scénu. Jake „Donnie Darko“ Gyllenhaal týmto filmom stráca svoju DD škatuľku a nebyť politickej „nekorektnosti“ a nevhodnosti Mariňáka pre Oscarovú noc, isto by sa mu, podobne ako Jamie Foxxovi, nejaká tá nominácia ušla. Mariňáka treba určite vidieť ešte z jedného dôvodu. Keď si uvedomíte, na aké býkoviny sa vynakladajú peniaze z rozpočtu USA, menej vás zamrzí ake kraviny sa platia z rozpočtu našich malých krajín. Silných 9/10 (27.02.2006)

Jarhead začíná tak trochu jako Full Metal Jacket, úvod patří drsnému "gay" instruktorovi Fitchovi s knírkem v uniformě s kloboukem buzerující vše, co se jen pohne. Mariňáci projdou drsným fyzickým i psychickým výcvikem, stráví měsíce v poušti, válka v Zálivu konečně začne, ale nakonec si vlastně ani nevystřelí. Co zaujme, je především Mendesovo vizuální zpracování a kamera, noční scéna postupujících vojáků po poušti s pršící ropou a hořícími ropnými vrty v pozadí nebo záběr na koně potřísněného ropou jsou syrově dokonalé. Film však chce ukázat něco jiného, předhazuje nám téma USA a jejich militantní politiky, tuny $$$ nalitých do války v Perském Zálivu na přelomu let 1990-1991 a studuje morálku vojáků v praxi a zobrazuje vliv válečné atmosféry na jejich psychiku. Jake Gyllenhaal je skvělý už od dob Donnieho Darka a opět potvrzuje své kvality. Snímek má výborné hlášky a celý film doprovází vnitřní hlas hlavního představitele Swofforda. Ke všemu přispívá Newmanova hudba i pestře vybrané skladby podporující tamní atmosféru. Vynikající Mandes sáhl na potřetí sice do úplně jiného soudku než předtím, ale opět zabodoval a to především díky vizuálnímu podání, scénáři, hereckým výkonům, dialogům, hudební stránce, kritice i vtipu (pálení latrín je kapitola sama o sobě). (9/10) (31.01.2006)

Velký potlesk pro režiséra, který natočil válečné drama bez tupých keců, agitačních tendencí, patetických scén a prakticky bez výstřelu. A velký potlesk pro herce, i když Jake Gyllenhaal se zde ocitá poněkud ve stínu skvělého Jamieho Foxxe a nejednoduchého Petera Sarsgaarda. Troufám si tvrdit, že scéna s koněm na nočním naftovém poli se otiskne do paměti jako jeden z nejpůsobivějších dopadů války na ty obyčejné v pozadí. (22.07.2007)