Člověk bez osudu

Priznám sa, že som trpel ovela viac, ako hlavná postava - Gyuri, pričom On, si prežil toho požehnane, pendloval koncentračnými tábormi i pracovnými, drel do úmoru, bol vyhladovaný, ponížený, zničený, zlomený, ako veľa iných, prežil to, je iný človek, trochu atypický, lebo povedal, že tam bol šťastný ! , neviem, ktorý väzeň, by tvrdil to, čo tento chalan, ktorý asi nerozumie, kde bol, čo videl, čo prežil, i napriek tomu, výborný výkon Marcella Nagya, a to je všetko ! Zbytoční Bán a Craig ! Najväčšie utrpenie na filme, je jednoznačne režisérov - RUKOPIS, ktorý ma zdeptal, počas 2. hodín a štvrť, som si myslel, že film nemá konca, vskutku debilná réžia, ktorá ma absolútne nezaujala !!! Inak, Lajos Koltai, je v prvom rade - dobrý kameraman, snímal, napríklad - MEFISTO, ako režisér, nad tým by sa mal radšej v budúcnosti zamyslieť, nevidím dôvod, prečo by som mu mal venovať pozornosť, slabučký film, s inak presvedčivým Marcellom Nagyom, kde zlyháva, najmä vízia Koltaia, ktorý nevie, čo chce, a ako to uchopiť... (30.04.2016)

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film. (25.08.2010)

Za pět, nemůžu jinak. Téma, herecké výkony (Otík János Bán), kamera, hudba a zase to téma. Film na který nikdy nezapomenu. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale už ho vidět nechci. Hrozně tyhle filmy prožívám, protože vím, že skutečnost byla ještě stokrát horší. Dívám se na ně, protože to považuji za svou povinnost, člověk před tou hrůzou nemůže utéct. Vydržela jsem i Šoa, ale někdy se nedodívám (Sofiina volba, Život je krásný). To vědomí, že k něčemu takovému mohlo v civilizované Evropě ve dvacátém století a po zkušenostech s 1. světovou válkou dojít, je strašné. Na to nemá žádný sebemorbidnější horror....Obdivuji všechny, kdo se do tématiky koncentráků pustí. Novelu si určitě přečtu. Teď čtu, lépe řečeno trpím, knížku Laskavé bohyně od Jonathana Littella, francouzsky píšícího Američana. Získal za ni Goncourtovu cenu. Je to fiktivní zpověď fiktivního důstojníka SS, nyní ctihodného francouzského občana, psaná, jak sám říká pro pořádek, ne na omluvu. Suchá, téměř bez emocí, občasná slabost tváří v tvář brutálnímu střílení nevinných lidí včetně dětí je stírána cynismem. "Hrdina" popisuje svou kariéru, zatím už asi na sto stránkách vraždí židy na Ukrajině, popisuje to se všemi technickými detaily. Z přebalu a recenze vím, že "nás provede...na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí". Autor se inspiroval právě filmem Šoa, kde kolečka v soukolí typu vyhýbkář popisují svou práci a nikdo necítí vinu. (25.03.2010)

Za iných okolností by to bolo vyššie hodnotenie, no tematika holokaustu je myslím si natoľko vyčerpaná, že prakticky niet čo objavovať. A zobraziť akúkoľvek tragédiu po x-tý raz a navyše vo veľmi vlažnom tempe je počin, ktorý automaticky núti k porovnaniu. A tu zoči-voči skvostom typu Schindler list veľa šancí nemá.. (10.04.2010)

Moc pěkný madarský film z prostředí holokaustu se zajímavým poselstvím, které se vymyká všem ostatním válečným filmům. Hlavní hrdina hraje sympaticky, opomenout nemohu krásnou vizuální a hudební stránku od Ennia Morricconeho, které vévodí překrásná písen "On a moonlight night", která mě ohromila už v traileru a přiznám se, že jsem celý film netrpělivě čekal, až zazní. Zazněla bohužel jenom jednou, ale stálo to za to. Jediná scéna z filmu, u které mi mrazilo v zádech. (15.09.2009)