Planeta opic

Klasika žánru sci-fi, kterak si lidé musejí zvykat, že tentokrát bude ledacos jinak. Mluvící civilizované opice vládnou planetě, zatímco přírodou se prohánějí primitivní lidé. Do toho ovšem ztroskotá tříčlenná posádka astronautů, kteří jsou přesným opakem divokých lidí. Mluví, přemýšlejí, píšou a rozhodně nehodlají nosit kožený obojek. Nicméně obě rasy mají dispozice k dobru i ke zlu, k dobyvačnosti i aroganci. Výsledek má velmi dobrou kameru i Goldsmithovu hudbu, samozřejmě masky jsou skvělé, protagonisté cení zuby i hýbou rty, John Chambers (kterého v Burtonově verzi vystřídal zkušený Rick Baker) se prostě se svým týmem vytáhnul. Už knižní předloha vyvolávala nemalou civilizační depresi, svědčí o tom fakt, že náš svět směřuje ke katastrofě nesmyslného sebezničení. Smutný fakt také odhaluje hlavní hrdina v samotném závěru. Některým filmům nicméně věk neprospívá. Za mě chybí víc napětí, lépe uchopené postavy, některé dialogy se poměrně zajídají. Ale samozřejmě respektuju dobu vzniku. (20.09.2022)

Film, se kterým bude už navždy spojen můj život. Nikdy na něj nezapomenu. I kdyby hrál Charlton Heston jenom zde, už navždy to pro mě bude bůh. Stejně tak Schaffner, jeho střihová scéna, jak kosmonauté pátrají po vodě je dechberoucí. A také nesmím zapomenout, že tenhle film stojí mimo jiné na Goldsmithově hudbě. Závěrečný záběr na Sochu Svobody nemá v dějinách filmu obdoby. (15.03.2003)

Byť jsem předtím už četl legendární knihu Pierra Boullea, byl jsem filmem nadšen. Zcela zaslouženě se stal klasikou žánru sci-fi, ale vlastně i klasikou vůbec. Za samostatnou zmínku stojí už třeba jen na tehdejší dobu dokonalé masky opic. Závěrečné Hestonovo zjištění, kde že se to vlastně nachází, je jedna z nejpůsobivějších scén v historii filmu. Myslím, že žádný remake tuto legendu nemůže nikdy kvalitativně překonat. (22.12.2002)

Dost mě štve, kolik lidí tento snímek spojuje se svým dětstvím, prohlašuje ho za zásadní a formující dílo svého života. Ne. Tenhle film je přece jenom můj! Do značné míry utvářel celé moje vidění světa, moji představu o vesmíru, čase, charakteru lidí, životě a smrti i o tom, jak je to všechno asi složité a děsivé. Navíc k nám na základku jednou za čas docházely takové doktorky, které nám, svlečeným do spodního prádla, kontrolovaly křivé páteře, ploché nohy a podobné defekty. Humus. Mojí postavičce už zřejmě nebylo pomoci, ale jedna z těch paní mi definitivně stvrdila, že Planeta opic není pouhá fikce. Vypadala totiž přesně jako Zira. Ovšem víte, co je úplně ze všeho nejlepší? Že když se dívám ta tenhle skvost dneska, jsem z toho snad ještě víc na větvi než tenkrát. (19.04.2008)

Nadčasové/nestárnoucí dílo. Film ve svém zdánlivě nevýrazném komorním podání s nadhledem reflektuje různá zvěrstva lidstva, od inkvizice až po genocidu, přičemž oněm reflexním plochám všechna fakta přizpůsobuje. Neboli není důležité, jak mohly být věci takto nakonfigurované, ale proč - proč jsou takto nakonfigurované? Opice žijí ve městě, chovají se jako lidé, budují jako lidé, chybují jako lidé, chodí do škol a věnují se neurochirurgii, zatímco skuteční lidé jsou jen zdivočelá zvířata, neschopná myšlení nebo přizpůsobení se. Pak přilétá v raketoplánu inteligentní člověk Taylor, což je v rozporu se všemi opičími pravidly, zákony, svatými svitky a podobnými antimozkovými elementy. Zatímco jedni se ho snaží pochopit a vysvětlit si jeho existenci, pro druhé znamená hrozbu páchnoucí kacířstvím a hodnou likvidace. Počáteční úvahy kosmonautů tak ostře kontrastují s pozdější snahou co nejjednodušeji opicím vysvětlit svůj původ; dialogy tvoří stěžejní prvek a jsou napsány bravurně. V symbolických podmínkách, které si film pro svou existenci vybral, by přílišná vážnost byla na škodu, čehož si byli tvůrci vědomi, a tak dostalo nemalé množství scén lehce humorný, ironický podtón (ačkoliv chladná bezútěšnost dané situace je stále jasně patrná), vezoucí se právě na záměně člověka za zvíře. A když už toho všeho PROČ začne být v závěru příliš, a divák začne toužit alespoň po jediném JAK, dočká se šokujícího konce, který nekompromisně dosazuje předchozímu dění tvrdou a krutou tečku. Technická stránka odolala čelistím času rovněž výborně - masky vypadají pořád dobře, lokace jsou krásné a odpovídající, vyzdvihl bych také skvělou práci s kamerou a Jerry Goldsmith nahrál další z charakteristických soundtracků. Dokonce ani ty akční sekvence nejsou zlé. Podtrženo a sečteno - Planeta opic stále je inteligentní úvahovou sci-fi, jíž nechybí humorný podtext či povedená pointa. (26.12.2006)