Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem

Už je to několik dní, co jsem se stala svědkem Jesseho zabití, ale střelný prach z Bobovy pistole na mně stále ulpívá. Miluju, když na mě film takhle mocně zapůsobí, když není snadné zapomenout, když se při snaze hodnotit nedostává slov. Dominikův film je básní o mnoha strofách, z nichž každá je malým uměleckým dílem nezbytným ke komplexnímu pochopení zbabělcova aktu. První jsou naplněny bezmezným obdivem, který postupně slábne, až dochází k nežádoucímu vystřízlivění, to když Bob poznává, že i ten slavný desperát z knížek je jen člověk. Setkání s hrdinou musí zákonitě skončit špatně. Casey Affleck pojal Forda jako naivního a zranitelného mladého muže, kterého k Jamesově vraždě dohnala touha dokázat, že na světě není úplně zbytečně, a dělá to tak dobře, že jsem jeho podlý čin dokázala pochopit a úplně nezavrhnout. I Pittovi se daří svou postavu polidštit, a to přesto, že film vyvrací zažitý mýtus o Jesse Jamesovi coby Robinu Hoodovi 19. století. Bral bohatým i chudým, nedával nikomu než sobě. Loupil, vraždil, ubližoval, ale když pak v jedné ze scén hledí z okna a zpytuje své svědomí, věříte, že je bezradný a zlomený. Protože v Pittově pohledu je všechno. Pro Deakinsovu kameru jsem doposud nenašla ta správná slova, ty táhlé záběry a barevné ladění... prostě nádhera. K tomu citlivý hudební doprovod pánů Cavea a Ellise a jedinečný lyrický zážitek je dokonán. Long story short: Zabití je filmovým skvostem. Nemiňte ho! (22.04.2011)

Je to už několik let, co jsem tenhle duši drancující filmový drahokam viděl poprvé a dosud mě nenapadají vhodná slova, jimiž bych ho obšírněji popsal. Dominikova podívaná vypráví o úloze slavných i ve stínu stojících, o přátelství a závisti, o zbabělosti a osudové úskočnosti. O zahořklosti a zradě... Pomalá a v každém detailu dokonalá balada, kterou stojí za to vidět už jen proto, že má jeden z nejlepších soundtracků všech dob. Totéž platí pro herecké obsazení. (16.10.2012)

Slováci mají svého Jánošíka, Ukrajinci Nikolu Šuhaje, my Babinského, no a k americké historii a k národním mýtům patří příběh o slavném lupiči Jesseho Jamesovi. Při sledování film jsem si opakovaně vybavil titul Jiřího Brdečky Kolty bez pozlátka. To proto, že spíš než o umělecký western jde o antiwestern, který důsledně rozbíjí zažité žánrové stereotypy a ve svém odmítání westernových klišé je nekompromisní. To je jeho hlavní přednost, ale paradoxně i největší slabina. Filmoví fanoušci totiž na klišé nadávají, ale zároveň je mají hodně rádi. Andrew Dominik nepojal svůj snímek jako dobrodružné vyprávění, nýbrž jako pomalu plynoucí životopisný příběh Jesseho Jamese. Potíž je v tom, že stopáž je přetažená a film jako takový je nevýrazný, takže ve spojení s melancholickou hudbou působí jako hypnotikum. Ten, kdo usedá pozdě večer k filmu s tím, že se pobaví, má slušnou naději, že během vysílání usne. Film má jinak řadu kladů, ať už jde o herecké obsazení, kdy se tu sešla parta výborných herců, nebo o vynikající kameru, přesto je výsledný dojem silně ovlivněný absencí dynamického děje a efektů, které by dokázaly filmového diváka nabudit. Celkový dojem: 55 %. (13.12.2009)

Zabití Jesseho Jamese je balzám pro oči, uši i pro duši. Fantastický Brad Pitt, poetické záběry krajiny, Affleckův skřípavý hlas, překrásná hudba Nicka Cavea (jeho fanoušky čeká ke konci milé překvapení), scéna s přepadením vlaku u které zapomenete dýchat - to vše tvoří tak lahodnou kompozici, že vám těch 160 minut uteče jako voda. (08.07.2008)

Kill your idols. Veľmi, veľmi zvláštny film, ktorý zaujme najmä prácou s postavami. Tie vám spočiatku sympatické nebudú, ale zrazu, akoby mávnutím povestného čarovného prútika, im budete dokonale rozumieť. Budete dokonale chápať prečo robia to, čo robia a ako sa cítia. Napriek prílišnej roztiahnutosti prvej polovice dávam tejto nenápadnej štúdii paranoje a herostratovského komplexu na pozadí dekonštrukcie desperádovského mýtu 10/10 P.S. pasáž 3.apríl 1882 je natočená na 11/10 (16.01.2008)