Tobruk

TOBRUK je hodně nedivácký film, jehož koncept spočívá v oddramatizování jakékoliv události (pokud břijde na bitvu, jsou rázné a končí dřív než začnou, vrcholy jednotlivých scén nevidíme - viz např. výcvik se zabodáváním bajonetu do "střev") a co nejuvěřitelnějším podání, s čímž souvisí obsazení nepříliš známých tváří a celková fyzičnost až pudovost toho filmu (takže se tam prstí prostitutky a sere se na suchém - v poušti doslova - záchodě, mouchy sedají na krev apod.). Nejedná se o válečný velkofilm (pokud byly do něčeho ty peníze narvány, tak do zvukových efektů a hudby, dvou výrazných atmosférotvorných prvků), přestože s takovým očekáváním vzhledem k reklamní kampani na něj lidé půjdou, ale o pomalu vyprávěné epizody války relativizující pojem hrdinství a pojednávající o dopadu války na člověka a jeho psychiku._____ Film se nepodřizuje klasické dramaturgické výstavbě, protože i když začne všedně, skončí "z ničeho nic", a proces vyprávění je vyprázdněný, protože chybí jakákoliv expozice a o postavách nevíme nic, jde o styl a pohyb postav v prostoru (zde je nutné ocenit výbornou práci s hloubkou ostrosti, s více plány najednou a mimozáběrovou montáží). Pomalý temporytmus odpovídá apatii vojáků, těch několik výbuchů je a ani nás z letargie nevytrhne a když už se na záměrnou pomalost filmu naladíte, dílo si dovolí ústřední postavu vyvést z dění - a tím i diváka - na několik desítek minut. Změny úhlů pohledu ("Židák" nás provádí první třetinou filmu, v níž jsme vystaveni výcvikovému drillu a nudě, vojín Pospíchal ve druhé třetině zprostředkovává probuzení se do válečné deziluze a v závěru se pohledy obou vojínou střetnou) zase souhlasí s tím, co se o válce právě říká._____ Pokud jsem měl s něčím problém, je to závěrečný povinný a patetický titulek, přestože je TOBRUK jinak zcela nepatetický a nesentimentální, a se zpomalováním vyhrocených scén v "hrdinských" scénách, což se tře se zbytkem filmu. A věřte, že stávající hodnocení není "v rámci českého polistopadového filmu" (tj. nadržování), protože po VENKOVSKÉM UČITELI se jedná o další světově vypadající záležitost, která je ambiciózní a umělecká, protože nabízí osobní vidění světa a jeho problémů prostřednictvím vytříbeného filmařského jazyku. V nejlepším slova smyslu mi to připomínalo Gitaiovy filmy. 90% (12.09.2008)

,,Tobruk není žádný velkofilm! Od začátku zdůrazňuji, že se jedná o komorní příběh, že to není film o válce, ale o lidech ve válce.“ - VÁCLAV MARHOUL - Je to český film! A buďme za něj rádi. Já tedy jsem. Film výjimečný přípravou a také filmařinou. Má v sobě několik zajímavých scén, krátkých, ale dramatických a dokáže strhnout pozornost tehdy, když má. Škoda jen, že těch momentů není víc. Režisér se umně vyhnul jakékoliv podbízivosti či klišé. Bohužel po skončení ve mně hlodá červíček pochybností o ztrátě tempa v závěrečné třetině, či konci, který se mi zdá zbytečně jednoduchý a jako by sem nepasoval. Taktéž se mohlo více zapracovat na charakterech postav, protože z herců utkví v paměti spíše R.Nebřenský (des.Kohák), než třeba P.Vaněk (Honza), jehož part by mohl (já říkám měl) být tím zajímavějším. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? SOKOLOVO! Režie se má ujmout Z.Troška a … Ne teď vážně! Nebylo by to dobré téma? Myslím, že filmový potenciál by tu byl! (18.04.2009)

My jsme nějaký divný národ: Neustále škemráme o výjimečný neprovinciální film, který ovšem bude ještě nést známky té naší úžasné českosti, a zároveň nevíme, co si s takovým vymodleným filmem počít, když už se nám ho konečně jednou dostane (vlastně už třikrát, když počítáme i Karamazovy a Normal – máme tu onu vytouženou českou novou novou vlnu, vážení). (27.05.2009)

Půjdu proti, odhaduji, nejrozšířenějšímu pohledu zdejších uživatelů. Rozhodně nemám pocit, že by vadou Tobruku byla jeho neschopnost vylíčit své postavy. Jde spíše o neochotu a dle mého názoru nedůslednou. Sám bych si dovedl představit, že film unese odhození většiny, možná všech scén, které obsahují nějaký dialog o něčem jiném, než je tady a teď. Právě ony mi přišly nejslabší. Ani život vycházkový, s výjimkou dialogu u nočního moře, mi nic nedával. Přiznejme si to, ze stovek a stovek válečných filmů už dávno víme, že vojáci jsou obyčejní lidé, kteří mají nějaký pěkný, jakžtakž realistický mírový sen a někdo na ně doma čeká. Pojmout povahu obyčejného člověka neobyčejně a nově vyžaduje kus mistrovství, které scénaristovi IMHO chybělo. Je jen dobře, že se tomuto příliš nevěnuje a škoda, že vůbec. Konečně vojáci sami ve filmu přiznávají, že ke svému zázemí nemají žádný přístup a jejich činy zřejmě nijak nesouvisí s jejich původem. Jejich povahy formuje, či zhmotňuje až válka sama. Minulost vojáků nemá pro film v podstatě význam, pokud to není právě film o jejich minulost (zajímavou výjimkou je boj českých antisemitů proti antisemitskému nacizmu). Z desítek filmů zase tušíme, že vojáci občas strašně chlastají a chodí za kurvama... Čím je tedy Tobruk aspoň trochu výjimečný? Odidealizovaním válečného hrdinství. Pravda, zase taková vzácnost to nebývá, ale jen u filmů o válkách prohraných: americký Vietnam, ruský Afgánistán, německá a japonská druhá světová... U vítězného tažení proti režimu, jenž prokazatelně páchal genocidu, jde o vzácnost, byť ne o absolutní jedinečnost. Umírání je ošklivé, nedůstojné. Hrdinské činy nepřinášejí ani slávu, ani kýženou záchranu životů. Boje jsou odosobněné přestřelky na dálku nebo ještě neosobnější dělostřelecké ostřelování - náhle přijdou a náhle odejdou. Boj je jako poušť - fádní, únavný s občasnou bouří... Silné ***. (20.06.2010)

Sympatické snažení v předem prohraném boji. Udělat totiž v českých podmínkách funkční, vypovídající nebo adekvátně vypadající válečný příběh se může povést jenom jedinečnému projektu, jakým byl Tmavomodrý svět. Proto se nestačím divit, že se Marhoul pustil do tak nevděčného úkolu pomocí divácky lehce nepřátelského scénáře. Přesto zůstávám spokojen. Válečná, přátelská i dusivě bezvýchodná linka fungují parádně, bezradné přešlapování bez děje, které podráží v tuzemské kinematografii často nohy napětí, v tomhle ošemetném prostředí nehrozí, takže kde je zádrhel? V tom, že ona uvěřitelnost je někdy podávaná skrz zbytečně nepochopitelné momenty typu honičky s kohoutem nebo epizodek s prostitutkou. Ve výsledku 70% posílených o dojem nečekaného překvapení. (26.10.2009)

Marhoulom tvrdo zo zeme vlastnými rukami vyhrabaný Tobruk má ďaleko k dokonalému filmu (priemerný scenár, nerozhodnosť ohľadom titulnej postavy, skratkovitosť, „nedokončené“ scény), ale svojou poctivosťou a úprimnosťou docieli, že sa v jeho prítomnosti cítime dobre. Tobruku nechýba humor (voňajúca čiapka), zábavné dialógy, ani kvalitná technická stránka (strih zvukových efektov). Viac v mojej recenzii na CinemaView: http://cinemaview.sk/clanok/1225140844/tobruk (01.11.2008)

Tento film budu hodnotit dvěma pohledy. První pohled očima českého diváka nabízí zajímavou výtrž od nudné stejnosti našich filmů. Tuzemská filmografie nabízí dramata, komedie a nebo jejich mix. Ostatní stojí za starou bačkoru, nebo se raději ani netočí, protože možné finanční ztráty si tvůrci nemohou dovolit. Český Pepa obdivující domácí filmovinu, si potrpí na klasické a nudné filmy se stále se opakujícími herci. Tento ho ale ohromí, protože je radikálně jiný, točí se zcela jiným způsobem a konečně vypráví téma, kterého se chytne většina mužské populace u nás, už nemusí trpět Román pro ženy a podobné hovadiny. Teď tady mají valečné drama přímo od nás. Film je skvělý, herci jsou neznámí, prostředí uplně jiné, kamera obstojná, barevnost filmu konečně nepřipomíná Ordinaci v růžové zahradě a hlavně, "zabíjí se". Hlavní plus pro Pepu je hrdost na naše brance a fakt, že alespoň někteří to po Mnichovu nezabalili a hájili čest naší vlasti. Shrnuto podtrženo 90 - 100%. Problém nastává s pohledem zahraničního, nezaujatého diváka. Kouká se smířený s tím, že tento film nebude prošpikován akcí, ale v koutku duše čeká podobnou pecku, jako Tmavomodrý svět těšící se kladných hodnocení ze zahraničí. Prokousává se dějem a pomalu, ale jistě si sám pro sebe řekne "o čem tenhle film vlastně je?". Útrapy židovského vojáka ve výcvikovém táboru, se přestěhují na válečné pole, kde pociťuje, že není zrovna dobrý, po pár minutách se z něho stává tvrdý harcovník a jeho postava má prozatím splněno. Děj se zaměří na benjamínka v jednotce a jeho uprku do pouště, kde bloudí a dochází mu, že neměl utíkat. Plynulost filmu začne pokulhávat, jakoby Marhoul nevěděl, co dál točit. Naštěstí vše zachraňuje naprosto nelogická smrt jednoho z postřelených vojáků a drsný souboj s kamenem. Benjamínek se vrací a sleduje, jak se během jednoho dne, z jeho veselých kamarádů stávají válkou zníčené trosky, které mu dávají najevo, že to co udělal, bylo velice, ale velice zlé. Benjamín se uzdravuje a jde kopat, najednou ho mají všichni zase rádi a jsou veselí. Konec filmu se nese v mírně trapném duchu, bez jakýkoliv emocí, postrádá grády a je bez koulí. Zahraniční divák začne shrnovat co vlastně viděl. Nevyváženost celého filmu, prachbídně natočené akční scény, které nejsou akční, ale "střelecké" (vidíme pouze střílet vojáky jedné strany, v dalším zaběru padat ty z druhé). Digitální efekty se dají skousnout u německé jednotky, ale u střílejícího vojáka nikoliv. Film neví o čem vyprávět, téma bránit linii a padnout za ní, pocítíme nejvíc až u zavěrečných titulek. Film se snaží psychologicky rozebrat vojáky, ale nedáří se mu to. Shrnuto podrženo 50%. Celkově hodnotím za slušný 60% a to hlavně díky tomu, že Marhoul zkusil něco nového a ukázal cestu ostatním, že i tady se dá točit jinak, ale hlavně, že se dají sehnat peníze na zpracování kvalitního filmu. (26.04.2009)

"Anča ty si švarná deva, každý chuj o tebe spieva, z tvojej pičky radosť majú, na jebačku spomínajú." Válka má různé podoby. V této dochází k opravdovému boji s nepřítelem minimálně. Častěji je to taková ta střelba do větru s kadencí tří ran za hodinu, aby nepřítel věděl, že nespíme. Nejčastější forma je však poklidné sezení na židli a znuděné přemítání o nesmyslech. Zrovna nekonečná hromada písku je na takové přemýšlení zcela ideální. Člověk přitom občas odkopne přítulného škorpióna a většinou přeslechne nepodstatnou informaci o tom, že mu na hlavu padá dělostřelecký granát. To všechno jsem se dozvěděl, ale emocionálně mě to přesto nechalo poněkud chladným a občasné zlehčení situace by tomu určitě neublížilo. (12.07.2018)

Už dlouho jsem nebyl tak hrdý na vlastní dějiny, stejně jako na české filmaře. Marhoul natočil válečný film bez jakýchkoliv kompromisů a stal se z něj filmař, který už nemusí koukat přes rameno zahraničním kolegům. A asi to největší plus je skutečnost, že Michal Novotný konečně dostal roli, která je nejen dobře napsaná, ale hlavně není navýsost trapná. Navíc u Tobruku můžu spokojeně říct, že podobný film se bude hledat jen těžko. Zapomeňte na jakékoliv žánrové propriety, schémata či strategie. Tyhle berličky Marhoul nepotřebuje. (15.09.2008)

Šedožlutá válka. Drsná jako každá jiná. Cením si "neúplných" barev. Realistických zranění. Konce. Ale nebyl to zážitek, který jsem si představovala, že budu mít, když se podívám na válečný film. To je opravdu škoda! (16.10.2008)

Já jen nechápu, proč si V.M. pro tuhle filmařskou onanii - po našem >filmuhana< - vzal do huby BOJOVNÍKY od Tobruku! Vlastně chápu, stačilo se zase na začátku a na konci soustředit na všechna ta logíčka, že... Takhle natočit něco jako psychodráma s novonácky z Afgánu, to by byl holt průšvih a z ministzvěrstev korupce a zlodějiny vyrejžoval by trojjediný bohajeho pan >snénárista-producent-rejžisér< leda tak kulový. Ale možná by to byla větší realityš, že... Takže jak se tady pár naivních pošetilců v komentářích táže, kdeže za co proč a jak všechny ty prachy jsou, tak musíte děcka dokoukávat s filmem i ty titulky. Kemoušnicmus v praxi, ale zase bude od >mistra Barandoff< třeba pár let pokoj. A o tom to holt zas všechno bylo... °-/ . . . Dvě hvězdy tedy jen za tu kameru (poctivě!) a některé herecké kreace (a pozor! - čistě formou mně ten minimalistický přístup z principu ale vůbec nevadil!), které jako oslepené pískem z pouště ovšem zachránit nemohly nic. A to je vlastně zase celý. - - - - - (Poprvé viděno 28.8.2011 na >vejválečném prostoru< , hodnocení 6278., komentář zde jako šestsetjedenáctý - 28.8.2011) (28.08.2011)

Tobruk je na český poměry dost neobvyklej film. Po všech těch "smutnejch komediích ze života" je Tobruk docela přijemná změna. Problém je, že film tak trochu postrádá scénář. Nebo spíš mi to připadalo, jako kdyby někdo scénář vzal a půlku stránek náhodně vytrhal a zahodil. Některý scény na sebe vůbec nenavazujou, o postavách jsem se skoro nic nedozvěděl a posledních cca 10 minut mi připadalo, že jim snad začaly docházet prachy, tak prostě "něco" narychlo spíchnuli, aby to už bylo hotový. Na druhou stranu se ve filmu najdou hodně povedený scény, neznámý herci (případně nechvalně známý herci ze seriálů typu Redakce nebo Letiště) to zahráli celkem slušně, občas se dá mluvit o nějaký atmosféře a kamera patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem v českym filmu zatim viděl. Celkově mam z filmu rozporuplný dojmy, ale ve srovnání s tim, co se v posledních letech v ČR točí za sračky, je Tobruk vysokej nadprůměr. (08.05.2010)

Nejde o dech beroucí válečnou podívanou, která má zástupy militantních fanoušků po celém světě. Marhoul ale ukázal, že i s českým rozpočtem je reálné natočit film, který dosahuje evropské úrovně. Sice není tak schopný režisér a o scénáři je lepší pomlčet, ovšem jeho silnou stránkou je bezesporu produkce. (20.03.2022)

Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi. (13.09.2008)

-"A co ty, Honzo, co ty komu odkážeš?" -"Nic. Já tady neumřu." (22.05.2009)

Nejodvážnější český filmový projekt za poslední léta. V době, kdy domácí produkci v uplynulé dekádě suverénně vévodí "chcípácký film", pro mě Tobruk představuje něco jako malý zázrak, malé zjevení. Bez záruky návratnosti se pustit na české poměry do tak velkého plánu, nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Přiznám se, že jsem snímku nevěřil. Nicméně zvědavost zvítězila a do kina jsem zavítal. Naštěstí byly mé obavy rozptýleny hned po několika minutách projekce. V hlavě mi utkvěla poslední věta Bluntmanova komentáře k tomuto filmu. Gitaiovy filmy Tobruk opravdu připomíná, nejvíce Kippur (tematicky nejblíže), jeden ze tří, které jsem měl možnost od Amose Gitaie zhlédnout. Vcelku mě zaujal článek o autorském záměru publikovaný na oficiálních stránkách, pod nímž je podepsán režisér a scénárista Václav Marhoul. Tam doslova píše: "Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. [...] Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout." O tomto tvrzení by se dalo sáhodlouze polemizovat. Můj názor je takový, že Tobruk, ač se navenek tak možná tváří, osudy jednotlivých vojáků téměř neodkrývá, divák o nich neví téměř nic. Jsou jen náhodně vybranými, na kterých je bitva o Tobruk zobrazena. Přijde mi, že si režisér ve výše dvou zkráceně uvedených tvrzeních protiřečí. Právě klasický válečný film je určen většinovému obecenstvu, jelikož nároky na diváckou pozornost a spoluutváření děje nejsou příliš vysoké. Tento film není pro každého, proto osobně neočekávám nějaké závratné tržby. Velkou nápovědu mi dal samotný konec, který bude konzumnímu diváku dle mě spíše proti srsti a z kina odejde "nespokojen". Také mi občas přišlo, že Marhoul motá páté přes deváté, jako by občas nevěděl, co přesně chce natočit. Nicméně je až s podivem, že podobný film mohl vzniknout právě u nás. Tobruk je kvalitním počinem, ale minimálně v domácím prostředí zůstane nedoceněn, i když Český lev za kameru je téměř jistý. Dvěma slovy: minimalistický (velko)film. A taky za tu odvahu musím dát 4*. (30.09.2008)

Filmy stárnou a některé žánry stárnou rychleji. Tak je tomu i v případě válečného filmu, když starší trháky a snímky, které ve své době znamenaly pojem, dnes působí nechtěně směšně svou naivitou, patosem a použitou technikou, která vůbec neodpovídá dobovým reáliím. Tobruk tyhle hvězdné filmy nechává daleko za sebou, protože Marhoul je dlouholetým fandou válečné historie a vůbec celého světa military a dal si mimořádně záležet, aby jeho film vypadal z tohoto pohledu hodnověrně. Bohužel film má dvě roviny. Z té první je cítit mimořádná pečlivost a snaha jednak udělat mimořádný film, jednak vzdát hold československým vojákům v severní Africe, jenže tahle rovina se střetává s tou druhou, kterou představují omezené režijní zkušenosti a schopnosti spolu s omezeným rozpočtem. Výpravné válečné velkofilmy jsou doménou hollywoodské kinematografie a pokud chce takový vyrobit evropský producent, musí sáhnout k vícečetné koprodukci. Tohle můžete maskovat, jak chcete, ale stejně se nízký rozpočet zákonitě projeví. Tedy pokud nechcete natočit komorní film o lokální válečné epizodě se skupinkou vojáků. Hlavní zádrhel filmu ale spočívá ve scénáři, který neobsahuje silný příběh, protože je epizodicky rozkouskovaný a navíc ani plnokrevné postavy s propracovanými charaktery. Ty jsou jenom naznačené, v lepším případě načrtnuté, takže se s nimi divák plně neztotožní nebo je naopak nedokáže naplno nenávidět. Marhoul zkrátka neumí pracovat s diváckými emocemi. Srovnejte si jeho Tobruk se Smrt si říká Engelchen (jaký je to rozdíl mezi popravou zajatce v tomhle filmu a v Tobruku) nebo s Nebeskými jezdci. Přitom je Tobruk zjevně ambiciózní film, který měl zabodovat na nějakém tom festivalu, a konec konců i sklidil pár Českých lvů. Právě na takových filmech je vidět provinčnost současné české kinematografie. To dno vypadá všude stejně, ale kvalitu té které národní kinematografie poznáte podle snímků, které se chtějí řadit do špičky. Se vší úctou k Tobruku, tohle je jenom průměr, byť lepší průměr. Celkový dojem: 60 %. (22.04.2012)

„My máme fabriku. A víš co v ní teďka dělá můj táta? Vyrábí pro Wehrmacht.“ Tobruku jsem se opravdu hodně dlouho vyhýbal v obavě z nudy a amatérismu (ve srovnání se zahraniční válečnou produkcí). A teď už vím, že nebyl důvod. Nad technickou stránkou mi při vědomí českého původu srdce plesalo. Nádherná kamera, přesný střih (výborně natočené i bojové scény), krásně čistý zvuk, dokonale pasující hudba…prostě kvalitka. Ale klady filmu naštěstí neskončily jen u toho. Třeba z hereckého hlediska filmu nemůžu absolutně nic vytknout, i když sázka na neokoukané tváře jistě byla risk, v tomhle případě šlo opravdu o zisk. Partu vyjukaných kluků, která spolu byla od začátku až do konce, jsem si postupně oblíbil a maximálně jim při jejich učení se odvaze a sounáležitosti se spolubojovníky-kamarády fandil. Při tom jak přežívat a zvládat nejen všudypřítomný písek s větrem či ostřelující nepřátele, ale i vlastní strach (a s ním spojené i nejedno dilema). Výborný byl i konec. Přes nějaké ty rezervy hodnotím solidními 4*. (05.05.2017)

„Toto je posvátná půda, neboť zde leží ti, kdo zemřeli pro vlast. Za západu slunce a zrána budeme na ně vzpomínat…“ Vysněný válečný projekt českého Bruce Willise, za kterým stojí hromada dřiny a bezmezná úcta k lidem zapojených v československém odboji. V první půlce po tuzemsku skromnější Jarhead, kde se přes všudypřítomný písek jen čeká na boj, kleje, hází rameny, utváří přátelství a buduje nenávist, načež následuje přesun do Tobruku přilehlé pouště, kde aniž by jste spatřili tvář nepřítele, se všechny tyto předchozí aktivity neodkladně promítnou do jednání všech, co se chtějí vyhnout kulce, kterou neuslyší. Marhoul bez patosu, přehnaného hrdinství a svých kdovíjakých scénáristických schopností se nesnaží vyprávět - nechal to na divákovi, ať se s tím popere za něj a udělal navýsost dobře. Mezi defloračními komediemi pro adolescenty a hořkosladkými sentimentálními dramaty tak zase jednou zadula v české kinematografii osvěžující písečná bouře.. Mimochodem, proslulý král vychytralých plánů, vojín Baldrick, si onehdy vyřezal v zákopech první světové vlastní jméno na kulku náboje, protože slýchával, že po bojišti vždycky jedna taková s vaším vyrytým jménem létá a odtušil, že pokud ji bude mít u sebe, nemůže se mu nic stát. Škoda, že to ve válce nenapadlo všechny.. (07.02.2011)

Připadal jsem si jako čtenář cizího deníku, v němž po pěti stránkách vždy alespoň dvacet dalších chybí. Útržkovitý, nezacílený a přitom neskutečně zdlouhavý a nudný. Takový je Tobruk. Film bez děje, bez postav a vlastně i bez pořádných nápadů. Ne, vážně mi k nadprůměru nestačí pár totožných výbuchů, třicet vystřelených kulek a pár vtipných hlášek. Uznávám formu, ale to pod ní je prostě humus na entou. 5/10 (04.09.2008)