Protektor

Tedy žádný převrat se nekoná. Je to možná (technicky) o třídu výše, než průměr současné české filmové produkce, ale v rámci filmové produkce obecně je to právě jen přinejlepším průměr. Jako by každý ze tří scénáristů psal něco jiného, jeden se zabývá morálním dilematem, druhý vnitřním světem ženy uzavřené ve svém obýváku a blízkém kině a třetího zajímal rozpad manželského vztahu. Nedrží to pohromadě, občas to díky přeskakování v ději působí zmateně a hlavně svět filmu působí dost neživotně, jakoby se události týkaly jen pár lidí a za okny okolních baráků nikdo nepřebýval. Scházel mi trochu hlubší rozbor morálních dilemat, strachu a odvahy, stejně jako trochu ucelenější postavy. V podstatě nebylo komu fandit, jediná sympatická postava je z děje odstraněna hned na začátku, aby se objevila už jen na skok. A celé to míří absolutně do ztracena. (04.10.2009)

Dal bych 7/10, ale zaokrouhlovat nahoru se mi u tohoto filmu vůbec nechce. Vizuálně výjimečně pěkné, herci bezvadní, stejně tak režie, ale strašlivým způsobem to postrádá tempo. Ano, nudí to! Normal mě osobně před půl rokem zaujal mnohem víc než tahle načančaná romance, u níž si ani nejsem tak docela jistý, o čem (primárně) byla... (12.12.2009)

Obrovské překvapení - protože jsem si byl takřka jistý, že "český film" s hodnocením 82% se mi bude aspoň trochu líbit. Nedal mi ale (krom asi dvou kratičkých pasáží) vůbec šanci, abych se k němu přiblížil. Spěchá, přímo letí, že se emoce, kterou občas vyvolá, vůbec nestačí dotknout divákovy duše - ta je ale stejně neustále příliš zaměstnaná nadužívanou (ale skvělou) hudbou. Je ukecaný, že po čase člověk ztrácí zájem o nové informace, protože jsou vždy obalené shlukem nápaditých, ale zbytečných efektíků. Zavání podivným pozérstvím, stejně jako postavy, o kterých vypráví (všechny, bez vyjímky). Tolik hluku nadělá, aby k tématům, o kterých se tváří, že bude mluvit, neřekl vlastně vůbec nic nového, ani zajímavě nezrekapituloval cosi starého. Formálně nového toho přináší sice mnoho (nebo takovým dojmem aspoň působí), ale nic z toho neplní, co se týče emočního prožitku diváka, jinou než retardační funkci. Je to jakoby takový Brecht, jenomže bez příběhu a zřetelnějšího smyslu : jeden zcizovací efekt za druhým, aby nám stále dokola říkal jen a pouze, že Češi jezdí na kole. To už bych si s postavami radši prožil trochu strachu - jenomže ty, dokonce i když se mluví o tom, že budou ony nebo někdo z jejich blízkých možná zastřeleni, působí dojmem, že se baví o rozdílu mezi bicyklem a koloběžkou. (09.10.2009)

… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH. Atraktivní prostředí jak Československého rozhlasu, tak tehdejšího hraného filmu je současně pracovištěm rozhlasového redaktora a rychle vzlétající herecké hvězdy. Klíčový film, který by ji byl býval nepochybně posunul vzhůru do vysněné kariéry, má však dvě osudové slabiny: premiéra „filmu ve filmu“ připadá již naplno do událostí kolem vznikajícího protektorátu a oba jeho hlavní hrdinové jsou nadto židy. Manžel odmítne svou choť opustit, ale cena, kterou zato oba platí, je stále neúnosnější: hrbení poznenáhlu přechází do přímé kolaborace a viditelných projevů zbabělosti. Vášnivá a poněkud exhibicionistická herečka se naopak odmítá podřizovat sílícím projevům rasové segregace a perzekuce, do nichž jí tlačí i za cenu postuůného vzájemného odcizování manžel, aniž si však naplno uvědomuje jejich dosah a své smrtelné ohrožení. Příběh, který vrcholí událostmi kolem druhé heydrichiády, přináší zlom v dosavadním chování obou protagonistů. Skutečnost, že režie důsledně i důkladně spolupracovala s kvalifikovanými odborníky-historiky a více či méně beze zbytku respektovala jejich doporučení, se projevila v přesném postižení protektorátní atmosféry, v polarizaci postav i událostí, v objevení celé palety takéexistencí té doby. Jako zvlášť silný znak díla lze uvést jeho „nehappyendovitý“ závěr, který svádí oba rozvaděné manžele znovu dohromady a propůjčuje jejich závěrečné katarzi nadčasový rozměr odboje i rezistence najednou v gestu, které je svou naléhavostí současně prvkem nadčasovým a a současně přesahem do následného klasického, rozporuplného vývoje, jenž přetrvá i do dalších desetiletí našich moderních dějin. Již zmíněnou potenciální klasičnost tohoto filmu mladých pro mladé zesilují dále špičkové výkony představitelů nejen hlavních, ale značné části tzv. vedlejších rolí a pozoruhodně invenční hudební složka. Deklarované oscarové aspirace filmu se za tohoto stavu věci jeví jako oprávněné a plně zdůvodnitelné. (28.09.2009)

Kdo má jedno varle, ať zvedne pravou ruku..! Tak ten rakouský syfilitický čalouník tvrdil, že Čech je cyklista, co se nahoře hrbí a dole šlape a já za sebe dodávám, že pokud má úsměv na tváři, vyjede i sebeprudší kopec. A bez řetězu.. Skvělý výkon českého Pee-Wee Hermana M.Daniela, zvuk a hudba snesoucí světová měřítka (ten "cyklistický" motiv je úchvatný, úplné Vertigo) a temná atmosféra protektorátní Prahy, jenž vypadá, jako by se nad ní střídala polární noc se smogovou inverzí, nicméně s ohňostrojem superlativů bych byl u Najbrtova dramatu o odvaze a zbabělosti v odporné době přeci jen zdrženlivější. Místy se mi totiž nezdála ta příběhová zkratkovitost, některé přes koleno lámané (kvazi)alegorie (neberu ovšem na ně autorovi svaté právo), či třeba "ordinační" výkon nositelky dvou lentilek pod kobercem S.Novákové, ale na druhou stranu si člověk říká, že k českému filmu je nutno dlouhodobě přistupovat jako k vlastnímu dítěti na koncertě flétny. Komu odpustíte nějakou tu falešnou notičku, když ne mu..? (11.05.2010)