• obitus
    ****

    Vynikajici miniserie, jako z pera S. Kinga. Ocividnou televiznost a obcasnou rozvleklost (hlavne v prvni polovine) bohate vyvazuje originalita, o ktere se soucasne filmove produkci muze jen zdat. Napad s mistnosti je skvely, ale zakomponovani Predmetu a jejich kladu a zaporu, dela z Lost Room jednu z nejzajimavejsich zalezitosti letosniho roku.(23.12.2006)

  • Malarkey
    ****

    Pokoj č. 10 je místnost, do kterého se nedostane každý. Stejně tak jako každého nenapadne myšlenka celého tohoto velice vydařeného příběhu. Pouhých 6 dílů stačí k tomu, aby právě ten nápad byl rozvinut do uplného absolutna a nakonec byl uzemněn závratným způsobem. A to by těch dílů mohly být klidně stovky jak je onen nápad komplexní a roztažitelný. K tomu zapůsobí temnou atmosférou a sympatickými herci, které do příběhu neobvykle patří. Jako mini-seriál rozhodně postačující, ale dál bych děj už nerozvíjel. (8/10)(5.8.2007)

  • MI-380
    **

    Dávno už jsem neviděl takhle nepřesvědčivé postavy s tak zoufale nelogickým chováním. Zajímavý výchozí nápad se díky tomu a navíc ještě slabým hereckým výkonům rozpadá do pochybné napůl pohádky, napůl taškařice, takže jsem nebyl schopen dokoukat druhý díl. Přestože SF je můj oblíbený žánr, tentokrát to není ani na průměr...45%.(27.2.2011)

  • GrungeChild
    **

    Téměř pětihvězdičkový námět, který si dovedu představit v daleko povedenější produkci, ať už filmové či seriálové. Ústřední premisa je klíčem k divákově pozornosti po celých šest dílů, přes to, že všechno ostatní selhává na celé čáře. Vážně, nevím, co tento počin dělá v tak vysokých číslech, kdo ho sem dostal a proč, ale veškeré aspekty zpracování, v čele s hereckými výkony, jsou jeden velký "džouk". Hned z počátku na sebe story o "tajemném pokoji" nabalí takových nesmyslů a zaprášených klišé, že jsem byl na pochybách, zda se nejedná o cílenou, zvrácenou touhu tvůrců (a stále jsem). Dialogy, které můžete doslova (doslova!) číst postavám ze rtů dříve, než je pronesou (v prvních dvou dílech jsem se trefil asi pětkrát). "Vnitřní" myšlenkové pochody tu všichni pronáší nahlas, až to občas vede k celkem sebeparodickým scénám. Namířím na tebe stříkačku, neřekneš co chci - namířím jí na tebe ještě víc, a jestli ani pak neřekneš, namířím jí na tebe úplně nejvíc, tomu už každý podlehne. Několikrát, a v situacích, kde se to skutečně nehodí. Evidentní logické díry, které absolutně nemám ve zvyku pitvat, ale tady to prostě praští do nosu (hřeben). Hlavní aktér je naprosté herecké poleno, které sice čte scénář sexy drsným hláskem, ale celý seriál (snad až na poslední scénu) má jeden a ten samý přiblblý úsměv, ať se děje cokoli. Romantická "vložka" je takový roztomilý fail sám o sobě. Nechci tu moc SPOILERovat, ale to, že se k závěru vlastně skoro nic nedozvíme, je v našem případě vyloženě dobře. Doufám, že točit "tajemno" ve stylu nepovedených osmdesátko/devadesátkových televizních horůrků (Kingovky) nepřichází zase do módy, protože málo co pro mě naplňuje představu o kinematografické depresi tak dokonale. Námětem silné 4* (pokud ho někde nevykradli), zpracováním za 1*, ale kvůli zpackanému závěru zaokrouhluji dolu.(1.9.2014)

  • Lennnnna
    ***

    Výtečný námět, příjemní herci, minisérie navíc zbožňuju (koho taky pořád má bavit dívat se na nekonečné seriály). Přes všechen ten velký potenciál, však zůstal Pokoj č. 10 v závěru tak trochu nevyždímán do úplného konce. Příliš mnoho načrtnutých dějových linek, které pak zůstaly nedořešeny, myslím připravily nejednomu divákovi velké zklamání. Především hlavní otázka, kde se tajemný pokoj vlastně vzal a proč zůstala nezodpovězená. Škoda, i tak však Pokoj č. 10 rozhodně stojí za pozornost.(10.4.2008)

  • - V první epizodě, kdy Miller opouští svou dceru na psychologické klinice, zazní rozhlasem volání po dr. Sonny Guptovi. Tato postava byla použita i v Kingdom Hospital Stephena Kinga. (TomikZlesa)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace