Rozsudek smrti

Drsná řež, která jako by vypadla z let 80tých. Přirovnání k starším filmům Charlese Bronsona je rozhodně na místě. Je dobře že Wan tenhle žánr zase přivedl k životu, protože drsných, atmosférických stříleček, kde hlavní hrdina přijde o všechno a vydá se na cestu pomsty se teď objevuje až nepříjemně málo. A Kevin Bacon v hlavní roli byl bezvadný. (11.01.2008)

Formou Wanovsky stylovo vycibrene (vratane stale popularneho long one shot) a drsne oldschool, kde sa pred nasilim oci nezatvaraju, ovsem sa nim tu ani zbytocne na samoucelne exhibice nemrha. Jednoduchy pribeh je viac menej povinnou vybavou, ovsem co mna mrzelo najviac, ze aj na dany zaner, je film v istych momentoch az prilis naivny a blby. (19.12.2007)

Konečně mám za sebou jeden z posledních přehlížených filmů Jamese Wana a netypicky se nejedná o horor, ale docela slušnou revenge story. Škoda toho protáhlého začátku, ovšem jakmile se to začne vyostřovat a Kevin Bacon začne hledat nářadí, je to prostě paráda. Nic pamětihodného, ovšem velice slušná akční žánrovka. (27.05.2018)

Tenhle mimořádně napínavej thriller jsem si sehnal hlavně z dvou důvodů: James Wan, jakožto režisér Saw a Dead Silence, a samozřejmě Kevin Bacon. Pro Bacona je taková role trochu atypická, ale role muže, prahnoucího po pomstě, mu vážně padla. Nasranej a s vyholenou hlavou vypadá fakt cool. Hlavně poslední patnáctiminutovka je parádní ukázkou toho, jak by se dnes měla točit akce. S ničim a hlavně s nikym se nesere a grázly popravuje bez milosti! Ustřelené nohy jsou vážně lahůdkou! Překvapila mě i spousta odkazů na jeho starší díla. Ano, mám na mysli soudkyni Shaw s tváří břichomluvkyně Shaw z již zmíněného Dead Silence. Pokud prahnete po nějaké tvrdé a špinavé oldschool škole, vřele doporučuji. Wan je vážně talent. (10.05.2010)

Časy seagalovských hrdinov sú preč, svoje rodiny dnes mstia kravaťácki manažéri v podaní charakterových hercov. James Wan vie pracovať s hercami, má režijný talent pre dynamiku, rockovo drsnú až zbesilú atmosféru, a občas si šikovne pohráva s efektne dlhými zábermi (parkovisko). Preto škoda, že jeho vizuálne pôsobivé dielko zrážajú na „štandard“ občasné hlúpe a nelogické momenty. Tie už potom nevyžehlia ani snaživé psychologicko-emotívne momenty (komorné rozhovory s manželkou, so synom). Výsledok je „iba“ zábavný a zaujímavý a udržuje divácku zvedavosť, kam sa režisér vydá nabudúce. Má totiž na viac, len sa mu ťažšie hľadá súlad režijného prístupu so scenárom, ktorý mu tak parádne vyšiel v Saw. (31.10.2008)