The Boondocks

Americký seriál kreslený japonským štýlom o afroamerických stereotypoch? Neviem kto na ten nápad prišiel ale je génius. Výborné vtipy na všetky možné témy od raperov či wannabe syndrom, cez černošské práva a správanie sa, až po všeľudskú hamižnosť. Btw diel s Martinom Lutherom Kingom jr. a jeho prebratím z kómy a sklamaním nad afroameričanmi 21. storočia je pre mňa nezabudnuteľný a dokonalý. (07.06.2011)

Po vzhliadnutí prvých pár dielov som bola z tohto anime nadšená, hlavne som sa na nom vždy dobre pobavila. Ked si však pozriete viac dielov zistíte, že všetky tie gegy sú v niektorých epizodach až nasilu, tvorcovia sa snažia urobiť každy diel tak cool - až to v konečnom dôsledku vyznieva neprirodzene a trápne. Je fajn vrátiť sa k tomuto anime po čase a pozrieť si nejaku cast, určite však neodporučam pozerat všetky diely za sebou. Straca potom svoje caro a stava sa fadnym. (02.01.2011)

Společenská satira, nevím jak by šla dělat líp. Zápletky jsou vždy o určitých stereotypech spojených s černošskou kulturou a stylem života. Tyhle stereotypy se seriál snaží pomocí humoru a vtipu nabourávat nebo je parodovat. Strašně mě baví děda, kterej prostě chce zapadnout, ale zároveň je vychcanej a nechce aby s ní někdo vyjebával. (30.12.2021)

The Boondocks jsou o tolik víc, než se můžou na první pohled zdát. Já sám do seriálu šel s tím, že jsem na internetu viděl několik vtipných scének a myslel si, že jde o normální komedii, nicméně po pár epizodách jsem dostal něco mnohem propracovanějšího. Show s humorem zachycuje celou mentalitu jisté „okrajové“ skupiny v hrstce postav. A přestože má každá z nich velkou řadu much, je vážně těžké s nimi nesympatizovat. Pro mě tak nějak přirozeně nejvíc s Huey Freemanem. Pro sledování seriálu však musíte splňovat jednu podmínku – vědět něco o černošské kultuře. A to nezahrnuje pouze jednou vidět 50 Centův videoklip na Óčku. Problematika černé subkultury ve státech je poměrně komplexní věc a Boondocks si nedali za úkol jí řešit, ale pouze jí nastínit – ze všech možných úhlů, vždy ale přes komedii. Někdy tím sám sobě seriál škodí, jelikož dost epizod (především v druhé sérii) je postavených čistě na komice a pomáhá si i vyháněním děje do přílišného absurdna Absurdita sice jindy působí jako integrální součást celé show, nicméně v některých scénách je ta hyperbola až příliš velká. Pro mě však tyhle řehtací díly „o ničem“ vyváží těch pár naprostých klenotů, které zaujmou právě spíše hnací myšlenkou a vážnějším tématem, kde je humor spíše jako přízdoba, respektive jako hezký balící papír. Ve druhé sérii to pro mě byl díl Home Alone, ve třetí The Color Ruckus, v první zaručeně The Itis. Když se k tomu připočítá velmi nadprůměrná animace ovlivněná stylem anime a bojové sekvence, které by hravě strčily do kapsy i Naruta, vyjde z toho celkově jeden z nejzábavnějších a sebe nejuvědomělejších seriálů, který v Americe vzniknul. (28.03.2014)

Tento seriál je skvělou satirou na afroamerickou kulturu a obsahuje jednu z nejvýstřednějších postaviček, kterou jsem kdy viděl. Strýček Ruckus je těžký rasista trpící nemocí zvanou revitiligo. To je opak toho, co měl třeba Michael Jackson. Každý den si maže kůži mastí z bělidla a síry. Za posledních pár let jeho kůže, díkybohu, neztmavla. Když se v jednom díle z genetických testů dozví, že je ze 102% Afričan s možnou dvouprocentní odchylkou, tak se mu zhroutí svět. (14.12.2013)