Nine

Daniel Day-Lewis a ženy, které miluje a které milují jeho. Tenhle pán má charisma na rozdávání, moc dobře ale zpívat neumí - v tomhle směru si vedou lépe jeho herecké kolegyně. Bohužel je v Nine na muzikál podezřele málo chytlavých písniček (tři až čtyři) a jenom jedno opravdu výjimečné muzikálové číslo, které si pro sebe ukradla Fergie. Filmu by navíc prospělo trochu více upřímné romantiky a nadhledu, protože na světě jsou horší věci než tvůrčí blok a dilema mezi horkokrevnou milenkou (Penelope) a něžnou manželkou (Marion). (02.03.2010)

Co to je? Muzikál bez humoru?! Civilní scény jsou možná nějakou sofistikovanou poctou Fellinimu, ale protože jsem 8 1/2 (ani žádný jiný jeho film, heč) neviděl, tak pro mě byly jen velkou existenciální nudou o ničem. A muzikálové scény? Písničky nevýrazné (i Princezna a žabák má lepší), choreografie žádná, kulisy stále stejné. Prostě když to srovnám s Chicagem, to není jiná liga, to je úplně jinej sport. Opravdu chcete odstranit složku Nine a přesunout vše, co obsahuje, do koše? Ano. (21.03.2010)

Sebestředný režisér a jeho ženy, sny (představy) a dětství. Formulace jeho osoby od malého chlapce v křesťanské škole až po režiséra plného sexuálních fantazií bez schopnosti tvořit. Pocta italskému filmu (především Fellinimu) na americký způsob s hvězdným obsazením. Nejvíc sexy je Penélope Cruz (podvazky, korzet, tělo, vlasy...), ale překvapivě nejlepší je Marion Cotillard, která si manželku velkého režiséra vychutnala ve všech polohách (a to jsem jejího oscara moc nechápal, teď jí ho přeji). Bohužel pro mě to tentokrát Daniel Day-Lewis příliš nezvládl (hlasivky zvládají další přízvuk, ale zpěv ne...viditelně mu chybí rok dva cviku:))). Jinak je Nine docela netradiční muzikál, vystavěný na tvůrčí krizi režiséra, kterého plní fantazie a jeho ženy. V každé má kus "té", kterou potřebuje pro svou tvorbu. Ať múza, přítelkyně, manželka nebo děvka... Každou potřebuje, i když si to sám neuvědomuje. Hlavní lákadlo, muzikálová čísla, jsou... nevyrovnaná. Jedno je skvělé, druhé nudné, třetí skvělé a tak dále. Přesto jsou čísla a kostýmy precizní, především úvodní a závěrečné představení jsou až mrazivě chytré a jednoduché. Nevyrovnaný muzikál, sázející na jména a odkazy místo skutečné kvality s několika chytlavými (sexy) výstupy... PS:Proč Nine? 8 1/2+1/2? PPS:závěrečné titulky jsou netradiční, plné záběrů z nacvičování čísel:) (15.02.2010)

Muzikál s přesahem nebo spontánností to sice není, ale úplná prohra také ne. Jen si to kolem nás prosviští a moc toho pro nás nemá. Zvolená forma ani příliš neumožňuje rozjet nějaké blyštivé choreografické orgie, Nine se tak drolí na sled scén, které mají proměnlivou kvalitu. Rob Marshall si za to může sám, sám si lehce mdlou formu zvolil. Hlavní hrdina bojuje s prázdnotou a celkovou krizí. Osobní i tvůrčí. Jak je nejistá jeho budoucnost, je nejistá i režie a celkové vedení bezdějového příběhu. Navoněné, nevýrazné, archaické se spoustou hereckých es – mezi kterými se musí líbit osa Penélope Cruz – podvazky – korzet. Moc se mi zamlouvala i Marion Cotillard a pochopitelně samotný Daniel Day-Lewis. Rozehrané je to každopádně zajímavě, ve výsledku ale prázdné. (18.02.2013)

Tenhle film asi taky neměl scénář předtím než se začalo natáčet ne? Pro mě velké zklamání, takhle jsem se v kině u filmu snad nenudila (dokonce ani při Lítám v tom). Hlavní hrdina byl neskutečně nesympatický, písně nebyli záživné, pořád stejné a ani hudební vystoupení nebyli nic moc. Jediná písnička, která stála za to - Fergie - Be Italian + scéna, která se nejvíc přiblížila daleko lepšímu Chicagu. 2* (12.03.2010)