Irčan

Ne-ko-neč-ně dlouhá důchodcovská připomínka filmů, které Scorsese točil v devadesátkách. Ty však měly snesitelnější stopáž a hlavně o dost větší drajv a šmrnc, takže utekly vlastně dost rychle. Irčan navíc do žánru nepřináší nic extra nového a tak jediným skutečně nosným motivem je zde vztah De Nira, jehož postava ale přitom není nijak výrazně zajímavá, a Pacina, jenž tu jako jediný předvádí výkon, který se může směle zařadit po bok jeho dosud nejlepších a nejslavnějších (ostatní jen odvádí svůj standard). Tenhle film rozhodně není špatný, jednotlivé scény a filmařské složky jsou samy o sobě dobré, při takové stopáži je ale celek nepříjemně úmorný. 65 % (07.12.2019)

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)

Neuvěřitelně komplexní průvodce životem člověka, který všechny přežil a s blížícím koncem bilancuje. Herecké špičky se sešly k dlouho odkládanému projektu I HEARD YOU PAINT HOUSES pod vedením toho nejpovolanějšího. Kraluje Pacino v roli odborového předáka Jimmyho Hoffy, ale Pesciho návrat je požehnáním pro celý snímek. Ty nuance, jemné náznaky, s chutí pronášené bonmoty... Tady budou padat Oskary. Digitální triky nejsou dokonalé a ubližují vlastně jen DeNirovu výkonu. Po chvíli si ale přestanete všímat. Ten příběh je tak dobrý. Rozhodně jeden z filmů roku. Dal jsem přednost nám před ním. (27.11.2019)

Prázdna nostalgia. Strašne ale fakt strašne vyrozprávané. Ak by z toho Scorsese urobil seriál, koncept jednotlivých dielov by ho aspoň trochu nútil uzatvárať menšie celky a teda prehľadnejšie a koherentnejšie rozprávať príbeh. Takto je to len chaos a po remeselnej stránke bezostyšná kópia klasického štýlu mafiánskych filmov z obdobia od Godfathera kedysi po koniec 90tych rokov. Pre hardcore fanúšikov žánru je to dokonalý fan service. Prečo by to mal ale sledovať hocikto iný, netuším. (16.03.2020)

Když Irčan po zhruba dvou hodinách opouští přepínání mezi dvěma vyprávěcími rámci a třemi časovými rovinami, spoluurčující rytmus filmu, vychází najevo, že hlavním cílem Frankovy cesty ve skutečnosti nebyla svatba. Do road movie rámce zároveň vstupuje jedna podstatná postava z Frankovy minulosti. Film se oproti zvyklosti, kdy s blížícím se koncem dochází ke zrychlení tempa, stává pomalejším a soustředěnějším, upouští od řady odboček a přeskakování mezi mnoha lidmi a událostmi. Uvědomujeme si, že vzpomínka na danou událost má pro Franka zásadní význam a chce ji vylíčit co nejpodrobněji, krok za krokem, minutu po minutě. Díky kontextu poskytnutému předchozími dvěma hodinami současně chápeme, k čemu se schyluje a co jednotlivé postavy prožívají. Dochází nám, že Frank od začátku jen plnil další ze svých misí, na jejichž konci zpravidla dojde k vymalování nějakého kvartýru. ___ V prvním vyprávěcím rámci se Frank nachází v poslední fázi svého života, těsně před smrtí. V tom druhém ke smrti směřuje. Zdá se, že se veškeré události v jeho životě určitým způsobem týkají umírání a smrti. Odtažitý přístup k zabíjení dobře demonstruje Scorseseho odklon od dynamičtějšího stylu jeho dřívějších mafiánských filmů. Násilí zde není „cool“, někdy jej ani nevidíme, jen slyšíme z dálky. Hraje-li během jednoho z mordů v autě rozverná písnička, pak jenom proto, že ji řidič pustí v rádiu, aby přehlušil chrčení škrcené oběti. ___ Frankovým černým svědomím, připomínkou jeho hříchů a neslučitelnosti násilného chování s pocitem bezpečného domácího zázemí, je jeho dcera Peggy. Díky ní nám dochází, že Frank slovy zaplňuje citovou prázdnotu a odvádí pozornost od svého nitra k vnějšku. Jakkoli se Frankův vztah k dceři může v kontextu příběhu, v němž umírají lidé, vybuchují auta a mafiáni uplácejí vrcholné politiky, jevit jako něco druhořadého, právě on nejlépe vypovídá o tom, jak se cítí a po čem především touží: odejít na onen svět smířený se sebou i se svými blízkými. Gró filmu tak přes prvotní zdání nepředstavuje Frankův průnik do struktur italoamerická mafie a odborů, nýbrž to, co kvůli svému kariérnímu postupu ztratil. Důležitější než zevrubný popis světa podsvětí a věcné zachycení Frankových pracovních postupů, se jeví civilní dialogy a čas trávený v rodinném kruhu. Irčan je především intimním dramatem o nefungujících vztazích a stále přítomnosti smrti, jejíž zárodky si neustále neseme v sobě (jak si uvědomujeme i díky digitálně omlazeným hereckým veteránům), ne velkou mafiánskou ságou. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Triple H, Glowski, F.W.Colqhoun, BOURQUE, Joedas HellsAngel (15.01.2021)