Irčan

Taxe ten Marťas nakonec přece jen ještě došoural ke svému kopytu. Z posledních sil poskládal dosud žijící členy svého ňujorského gengu a napajcoval je Geriavitem, aby po nekonečných čtyřiadvaceti letech točení sice filmařsky dokonalých, ovšem meganudných, morálně diskutabilních či katastrofálně obsazených sebelaskačů zase chytil kozu za nozdry a ukázal, kde je jeho neochvějně nedeflorovatelné místo v análech světové kinematografie. A pokud on a Bobík s Pičínem nevypáčí z Klinta číslo na jeho geriatra, může to být dost dobře i labutí plíseň asi nejvýraznější filmařské generace všech dob. Čili o mrtvých jen dobře, a s ohledem na to, že solidních filmů o mafii je jako cigánských absolventů ČVUT, vyhnu se srovnávání s Marťasovými mástrpissy, tedy Kasinem a Mafiány, následnému dštění síry nad hemoroidocidní stopáži ne až tak chytlavého příběhu s tunami zbytečné vaty, poukazování na mnohem zdařilejší a záživnější adaptaci trampot zmrdského, kariéristického a egomaniakálního předsedy Kontrarevolučního odborové hnutí, jakož i konstatování, že kluci v podstatě už jen chabě recyklují nevýrazné karikatury sebe samých z předchozích opusů. I tak to je rozhodně nadstandard, u něhož se omezím pouze na tři podstatné výtky. Rozhodně neměli ty geronty omlazovat, ať už digitálně, nebo najmutím Priscily, královny pouště do maskérny, a místo toho radši obsadit mladší verze podobnými herci, jak to Tenkrát v Americe udělal Serdžio. Takhle hoši místy vypadají, buď jako by je někdo právě exhumoval, nebo jako vyžilí transvestiti s alergií na včelí jed, co se právě vrátili z vykuřování úlů. Netflix zjevně držel Marťase za rejtyngové koule, takže to tam je jeho naprudko podávané a roztomile naturalistické explicitní násilí. No a poslední výtku bych rád adresoval přímo lokalizátorovi Netflixu, který se patrně z celé své pravopysné a lyngvystycké erudyce domívá, že dvojpísmenné názvy filmů jsou na ukojení hloupých lopat příliš krátké: „Já a všichni Norčani, Finčani, Polčani a dokonce i pár Maďarčanů si o tobě myslíme, že jsi totální Pičan!“ (28.11.2019)

Nevtáhnul. Bohužel. Výpověď nájemného vraha ve službách americko-italské mafie, kterému se stalo osudným zavraždění šéfa amerického odborového svazu řidičů nákladní dopravy. Bez větších vzruchů, nápadů, šťávy i energie. A skvostné omlazující technologie na tom nic nezmění. Gigantické množství dialogů, které řeší, co už mnohokrát předtím. Nostalgické ohlédnutí za dobou minulou má své nesporné kvality, sešlo se v něm po herecké stránce téměř to nejlepší, co mohlo (vedle velikánů Pacina a De Nira mě moc potěšil návrat legendárního Joea Pesciho), ale přeci jen je to obří několikachodové menu servírované na luxusním porcelánu (kamera, střih, zvuk, výprava – všechno šlape), ovšem s malým množstvím skutečně dochucených soust. Někdo si pošmákne, mně to drhlo v krku. (16.12.2019)

Takéto mafiánky moc nepozerám, pretože ma obvykle nebavia dlhé reči a to podsvetie gangstrov okolo. Asi aj preto som nevidel Kasíno a Mafiánov. Na toto som bol celkom zvedavý, obzvlášť na to omladenie hercov a celkovo ma zaujalo, že sa príbeh odohráva naprieč niekoľkými rokmi. Tradičné Scorseseho obsadenie opäť nechýba a na to, aké je to dlhé, to je celkom dobré a moc mi ani nevadilo, že to malo tri a pol hodiny, pretože strih filmu je tak rýchly, že nás nenechá nudiť. Scorsese rýchlo a stručne preskakuje pasáže a nikde sa moc nezdrží čo je fajn, pretože to šľape pomerne dobre. A šľape to dobre aj kvôli dobrým dialógom, ktoré majú šťavu. Filmu sa celkom darí budovať napätie, popravy majú šťavu rovnako tak aj starnúci De Niro a aj keď sa tam udeje toho pomerne veľa, na konci to nezanechá takmer žiadne emócie. 75% - 4* (19.02.2020)

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)

Líbilo se mi to, ale vlastně tam nějak nebyla žádná scéna, kterou bych si vyloženě užil a chtěl jí vidět znovu. Omlazení herců mě nerušilo, ale třeba ve scéně, kdy tam De Niro mlátí nějakýho toho prodavače potravin, to vypadalo divně, když se s mladym obličejem pohyboval mega jak důchodce. Scorsese to má ale pořád v ruce a nějak mi nejvíc utkvěl v hlavě Sebastian Maniscalco jako Joe Gallo, kterej si pro mě i na prostoru asi 10 minut dokázal ukrást většinu scén třeba i De Nirem a Pescim pro sebe. (02.12.2019)