Expendables: Postradatelní

Nejlepší letošní nakopnutí zpět do osmdesátek, kdy šel z akčních hrdinů přirozený respekt, protože pro svaly neprošli dveřma, kdy jednočlenné armády rozpoutávaly své soukromé války, a kdy se vykostění padoucha pointovalo ultrasuchou hláškou. Od úvodního nočního záběru se siluetou komanda v gumovém člunu (který jste mohli v kině vidět naposledy snad ve dvojce ŽHAVÝCH VÝSTŘELů před sedmnácti lety) a Lundgrenova následujícího "varovného výstřelu", je to všechno zpátky. Celá moje puberta strávená přepínáním mezi SMRTONOSNOU PASTÍ na Nově a soubežně běžící SMRTONOSNOU ZBRANÍ na jedničce, ve snaze vychytat z obou ty nejlepší scény. To vše se vrací díky téhle nesmírně pohodové variaci na čtvrtého RAMBA, v níž si Sly podává ruku s novou generací a symbolicky jí přenechává největší a nejhlučnější kanón. A kde nejlepší přestřelka je paradoxně ta verbální v kostele, kterou Sly a Arnie završují léta vzájemného pošťuchování ve svých filmech tváří v tvář. Stejně jako když se přepíná mezi jednotlivými bitkami a člověk v každé nadšeně poznává nějakou z akčních hvězd. To pak člověk odpustí i tu Slyovu nešťastnou snahu jít v nápaditých akčních scénách s dobou a kamerově a střihově je kurvit. Takže ještě jednou - ženské se nebijí (a už vůbec neznásilňují), chlapské přátelství nade vše a nikdy není pozdě udělat (aspoň jednu) správnou věc. Nálet smrti! (21.08.2010)

Prva skoro 45-minutovka bola vyborna zalezitost, kopec hlasok, rypania, utahovania si samych zo seba... Ale potom sa zrazu stalo nieco nepochopitelne a film sa prehupol do pre mna uplne nepochopitelnej roviny. Bolo to az prilis preplacane, na konci sa uz na to ani dobre nepozeralo, kamera bola priserna a finalna scena bola az prilis dlha, prilis rozvlacna a zbytocne "bourneovska". Ale rozhodne sa na to dalo pozerat, uz len zo samotnej nostalgie :) (22.08.2010)

Že se mi to líbit nebude, s tím jsem najisto počítal, ale člověk čas od času musí podstoupit duševní muka, aby si pak o to víc vážil filmů, které za zhlédnutí opravdu stojí. Polovinu z členů hereckého týmu mám v kategorii Moje neoblíbené noční filmové můry, přičemž některé, jako je Arnold Schwarzenegger, nepovažuju za herce, ale za typové figurky, jiné, jako je Sylvester Stallone, za podprůměrné herce a příznačné je, že pokud se v téhle záležitosti objeví kvalitní akční herec, jako je Bruce Willis, tak se na plátně vlastně jen mihne. Postradatelní jsou poctou násilným akčním filmům 80. let s ramboidními hrdiny a tahle produkce na mě nedělala ani ten nejmenší dojem ani v 15 letech, natož dnes. Akční produkce, kterou uznávám, je charakterizována tituly jako Indiana Jones, Smrtonosná past nebo borneovská série, tedy obecně filmy, které stojí na kvalitním scénáři a špičkovém herectví. Postradatelní jsou stejně tupí jako jejich žánroví předchůdci a jediná scéna sjednávání kontraktu v kostele, která má vtip, to nezachrání. Pro mě jsou Postradatelní totéž, co pro zapřísáhlého nekuřáka vyšlukování - v rozporu s kuřáckými zvyklostmi - opravdu silného doutníku. Celkový dojem: 15 %. (07.11.2010)

JJ, vzpomínka na osmdesátky! Kurva, to byly léta! Chtěl bych je zažít, ale ne tady s Michalem Davidem, ale pěkně v USA se Steloušem a Švarcíkem, a super americkou hudbou z 80. let! Ti dva budou vždycky bohové akčních filmů. Jsem rád, že už se podařilo je nacpat do jednoho filmu, i když jen na malou chviličku! (03.04.2011)

70%. Nedochůdče, které člověk musí mít rád. Parádně koncipovaná ozvěna osmdesátek, která je ale až příliš moderně, nebo spíš průměrně natočená. Radši než změť rychlých střihů a velkých detailů bych uvítal stylovější rukopis Donnera, McTiernana nebo jiné kdysi režírující vykopávky. Testosteronových radostí je tu ale i tak požehnaně. Dvojka by bodla. (24.08.2010)