Manéž Bolka Polívky

Bolek Polívka byl svého času „king“ a to nejen coby herec, ale i bavič. Jeho svérázný smysl pro humor a pasování se na valašského krále – z čehož měli stejně všichni prdel (hlavně my na Valašsku), ale tak dělal mu reklamu a navíc rád chlemstal slivovicu, byla s ním prdel a i tento svůj pořad dokázal držet na vysoké úrovni. Jen škoda, že mu ve staří jaksi došel dech…Každopádně hodnotím nadprůměrně, protože já se u Manéže bavil, přestože to občas zavánělo trapností. Nicméně i díky Dědictví si Bolka vážím dodnes… (01.02.2019)

Bolek Polívka je originální a geniální herec i komik. Mistr svého oboru. Zvládne hravě zahrát kohokoliv. Takový dar měl jen málokdo. Bolka stavím na stejnou úroveň s mistry Hrušínským, Menšíkem, Brodským a Kopeckým. Buďme rádi, že ho máme a važme si ho!! Z mladší generace herců mě bohužel oslovují pouze Hádci Kobra s Užovkou. Jinak nikdo. (03.04.2016)

Zábavná, do jisté míry i zajímavá a Vcelku inteligentní exhibice Bolka Polívky, která možná neměla vždy vyrovnanou kvalitu a úroveň, ale nikdy nebyla vyloženým zklamáním. Polívka zde dokazuje, že je jak dobrý herec, tak talk-show moderátor a na jeho skromné vystoupení jsem se, jako malý docela těšil. Kdovíproč mě to později omrzelo... 7/10 (05.06.2009)

V manéži lze najít od všeho trochu. Už po 25 let je to více než trochu originálního humoru, nadsázky, tvůrčí svobody a také nuda. Poměr nudy asi převládá, i přes určitou pestrost, nejvíc. Velkým problémem je také fakt, že řada účinkujících se Polívkovi ani v nejmenším nevyrovná v jeho neúnavnosti a hlavně jeho dokonalým improvizačním schopnostem. Je však úctyhodné, jak dlouho se přes svoji celkovou průměrnost a specifický humor, tenhle pořad drží na televizních obrazovkách a těší se stále přízni. Nijak extra se s ním nebavím, ale občas se na něho dá podívat. Rozhodně však tenhle druh pořadu nevyhledávám. Exhibující Polívka pořad jednoznačně táhne a je to v podstatě jeho kára. 50% (14.07.2012)

Ať se to komu líbí nebo ne, Bolek Polívka je původní rázovitý fenomén našeho klaunství a konferenciérství, naštěstí ne polistopadově pokleslého bavičství ani moderátorství. K úrovni i způsobu jeho vystupování mohou vznikat ty či ony výhrady, což je normální. Ale i tak mimo pochybnost zůstává hloubka, původnost a přínosnost Polívkovy osobnosti a nakonec i generace, navazující na odkaz malých divadelních forem padesátých a šedesátých let, jež samy jsou potomkem a rozvíjitelem první generace moderního českého kabaretu a tzv. malé divadelní formy. Tohle všechno se podařilo Polívkovi do jeho již nadčasového pořadu spontánně - a tvořivě - vložit a velmi často tuto samu o sobě víc než náročnou a tvořivou šablonu navíc obohacovat o nové a nové gagy "uvnitř" jednotlivých pořadů. Proslulost někdejších obdobných relací Horníčkových (HOVORY H), Werichových (zejména z r. 1968), NÁVŠTĚVNÍCH DNŮ DIVADLA SEMAFOR z přelomu šedesátých a sedmdesátých let zklasičtělé dvojice Grosmann-Šimek i podobných pořadů slovenského dua Lasica-Satinský naznačují, o jak cenný vklad do dějin české televizní zábavy se jedná. Vklad původní, hluboký, s nenapodobitelným a zřejmě i neopakovatelným brněnskomoravským akcentem někdejších Provázků. Uvědomíme-li si tento klasický "vrcholový" kontext, snáze Polívkovi i jeho hostům odpustíme občasné poklesky a nedodělky. Vždyť chybovat je lidské. (28.07.2009)