Osm a půl

,,NEMÁM VÔBEC ČO POVEDAŤ, ALE AJ TAK TO POVIEM." __ ...povedal si Fellini, keď hľadal námet na ďalší film, ktorý by ho vyviedol z profesnej krízy a ako svoje dokonalé alter ego doň obsadil dvorného Marcella Mastroianniho. Som presvedčený o tom, že vo svojej dobe muselo ,,8 1/2" predstavovať veľký štúdijný materiál pre Juraja Jakubiska, ktorý mnohé z Felliniho prvkov neskôr uplatnil vo viacerých svojich filmoch. Tiež však súhlasím s tým, že dnes už ide o prežitý film, síce zručne nakrútený s pomerne zrozumiteľnými metaforami a pozoruhodnými kulisami (veža z lešenia), avšak napriek univerzálnosti jeho námetu zastaralý a zaujímavý skôr iba pre študentov filmovej vedy a iných zasvätených. ,,8 1/2" ma vôbec neoslovilo ako ,,Sladký život", už teraz si však trúfam napísať, že napriek priemernému hodnoteniu si ho niekedy predsa len ešte raz pozriem. ,,NIE JE TO ANI NÁMET NA AVANTGARDNÝ FILM, AJ KEĎ MÁ VŠETKY JEHO VADY." (2859. hodnotenie, 220. komentár k filmu) (06.06.2020)

Vo filmografii Federica Felliniho je jasne patrné, že mal rád ženy. Či už ako zosobnenie imperatívnej sily, alebo sexuálnej túžby. V tomto prípade nešetril. Najkrajšie herečky tej doby ( ale kde je Sophia ? ) sa zúčastnili výletu do jeho režijných fantázií, ktoré ale zrejme dávali zmysel len jemu. Prečo ináč označiť tento remeselne zdatný film za nudný blábol? (05.09.2017)

Nemám na to. Ne snad inteligencí, vkusem nebo rozhledem, nýbrž zcela jednoduše nedostatkem zkušeností a let. Tento film je, pokud mohu usuzovat, tou nejtrpčí fackou pozitivisticko-hedonistickému přístupu k životu, ale nejen tomu - vlastně vší intelektuální práci a námaze, která sama o sobě nejspíš nakonec nebude cílem, i když by se zaň tak ráda prohlásila a je mnohými tak často prohlašována. To není prázdnota nicoty, ba ani prázdnota nesmyslně překypělého rozletu. To je ta nejsmutnější prázdnota plného života inteligentního člověka, jež musela Felliniho stravovat stále neodbytněji. Pryč s ní! Tenhle film ať mi navždy zůstane jenom neobyčejně působivou výstrahou! (04.06.2005)

Felliniho alter ego ve filmu hořce přemítá: "Měl jsem dojem, že mám co říci. Cosi velmi prostého. Chtěl jsem natočit film, který by byl užitečný všem." Potíž je v tom, že na konci projekce diváka možná napadne jiná replika, která rovněž zazní: "Vůbec nemám co říct, ale stejně to povím." S odstupem let je zřejmé, že podstatnou část tvorby Fellini točil vlastně o sobě, svém životě, svých představách a problémech. Fascinace sebou samým je jasně cítit z každého záběru 8 1/2. Fellini tehdy procházel tvůrčí krizí, bezradně tápal nad tím, jak realizovat látku, kterou zamýšlel natočit. Udělal tedy úkrok stranou a z nouze vznikl film o režisérovi, který - no schválně jestli uhodnete. Psát a točit sám o sobě je jednoduché, člověk má informace z první ruky, nemusí dělat kompromisy a hádat se se scénáristou. Fellini se na sebe sice dívá s ironií, ale už ne s odstupem. Ve snímku jde o tvůrce, který je obdivován, umělce, co je středem pozornosti, a na toto afrodiziakum slávy si už zvykl a dělá mu dobře. Slavný italský režisér nikdy neměl příliš v lásce nůžky a nutno uznat, že stříhat sám do sebe by mohl jen blázen. Výsledek je pro mě vyčerpávající, panoptikum postav kolem génia mě záhy začalo otravovat a nebyl jsem schopný, přes nejlepší snahu, dát 8 1/2 v tahu - vyšel mi na dva večery. Na konci nepřišla nějaká katarze, spíš úlevný pocit, že už to mám konečně za sebou. Klasik nechť promine, ale více než dvěma hvězdičkami ho neodměním. Ostatně - sám se sebou si užil víc než dost. Celkový dojem: 40 %. (11.11.2014)

Ušlechtilá nuda, povýšená hereckým výkonem Mastroianniho na vyší level. Současně velmi osobní film, rozvíjející pestrou paletu námětů (hledání štěstí v životě, tvůrčí proces a jeho krize, vztah k ženám, hledání harmonie v osobním i profesním životě...), v němž nechává režisér nahlédnout do svého výjimečného světa. Komplikovaná podívaná, která není pro každého a která leccos prozrazuje o tom, jaké to je být světoznámý režisér. UPDATE 13. 10. 2015 - Sledovat podruhé tuto artovou libovku od mého velkého oblíbence Felliniho s ještě větším oblíbencem Mastroiannim v hlavní roli pro mě bylo naprosto úchvatným zážítkem. Film jsem měl nově možnost zhlédnout v digitálně restaurované verzi a naprosto mě to dostalo - ten film vypadal, jako by ho natočili včera! Nikde jediný škrábanec, šum, absolutně nic - dokonalá obrazová kvalita, která jen umocnila požitek z celého filmu. Film jsem sledoval zdánlivě nezúčastněně (dokonce jsem se ani nesmál jeho vtipům jako zbytek kina), ale o to víc jsem si vnitřně užíval možnost být zase na chvilku v tom báječném černobílém světě, v němž mi je tak dobře, a kde znovu ožívají všechny ty krásné ženy, nádherná auta a můj nejmilejší herec vůbec. Dozajista to není film pro každého - většinu nenáročných diváků by mělo dostatečně odradit, že je to 52 let starý film v italštině, který nemá v podstatě žádný děj a který musí většina lidí prostě prozívat nudou - ale na to snad není třeba dvakrát upozorňovat. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum, hluboce přesvědčen o uměleckých kvalitách tohoto filmového skvostu. (12.08.2012)