Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V prosinci roku 1989 vstoupil mladý muž do dveří montrealské Polytechniky, v ruce měl pušku a toužil zabít co největší počet žen. Na své pouti po budově střílel ve jménu podivného antifeministického myšlenkového konceptu. Na těchto událostech založený film Denise Villeneuva není pouhou „rekonstrukcí" tragických událostí tehdejší doby, ale intimně laděným pohledem na hrůzu lidské krutosti skrze nazírání dvou protagonistů, kterým daný zážitek navždy změní život. Černobílá kamera pomalu pluje chodbami rozsáhlého komplexu budov, aby nejen sledovala nekompromisní řádění mladého vraha, ale také aby zachytila prchavé okamžiky posledních záchvěvů lidského života. (Zlín Film Festival)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (119)

emma53 

všechny recenze uživatele

Filmové zpracování jedné události z roku 1989, kterou nejsem a nebudu schopná nikdy pochopit a už si vůbec nedokážu představit, jak se vyrovnávají s vlastním životem ti, kteří přežili. Možná bude jednou zfilmován i masakr, který se odehrál v Norsku a kde přišlo o život několikanásobně víc mladých lidí. A já nevím jestli chci takové filmy vidět. "Konec jednoho zla je jen krokem k druhému". ()

Spike17 

všechny recenze uživatele

I když se v případě Polytechniky interpretační rámec (feminismus, politika, samotná událost) přímo vybízí, chci zde v krátkém komentáři shrnout několik svých stručných analytických postřehů týkajících se systémového uspořádání díla. Objevuje se (nejen) zde několik komentářů o tom, že film využívá dokumentárních postupů, což je vzhledem ke zpracovanému tématu logické. Zvolená černobílá textura by tento argument mohla podporovat, nicméně podle několika vodítek je zjevné, že neslouží toliko k zachování dokumentární autenticity, nýbrž k vyjádření stylistické příslušnosti k modernistickým tendencím Evropské kinematografie (využívání poskočného střihu, hrátky s úhly a již zmiňovaná zvolená textura). Vysoká stylizovanost je podchycována například i uspořádáním a rozostřením mrtvých těl, přičemž živé lidské objekty jsou v davových scénách pomocí střihu rozčleňovány na individuality, i když v rámci narativních kompetencí nemají žádný význam. Pokud se ovšem sleduje samotný jedinec (který není napřed vyčleněn z davu), stříhá se velmi málo a naopak kamera minimalisticky sleduje pohyb protagonisty (většinou se jedná o jednu ze 3 hlavních postav, jejichž subjektivizace je v systému důležitým aspektem). Vůbec nejzajímavější je ale práce s dlouhými záběry, a to nejen na úrovni tohoto filmu, ale i na úrovni kontextu tvorby autora. Pomalé kamerové jízdy sledující minimalistické narativní operace s téměř neutuchající melancholickou hudbou působí sice v artovém filmu skvěle, ale samozřejmě konvenčně. Kdežto soustavná práce s pomalou temporytmikou v rámci hollywoodské produkce již může vést k otázkám a touze po odpovědích... K tomu se váže ještě poslední poznámka a to ve spojitosti s kontrasty, které Villeneuve využívá a které opět podporují stylizovanost a vizuální dynamiku filmu: je to kontrast mezi násilím a krásou, resp. záběry, které sledují interiéry školy kontrastují se záběry, ve kterých sledujeme záběry na krajiny (rozlehlé, monumentální scenérie a záběry na ně ve velmi pomalém tempu).__ experiment ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Villeneuveove bezútešné zobrazenie zimného Montrealu mi pripomenulo každoročný depresívny vianočný výlet do Nových Zámkov. Všade zamračené, rad kockatých barákov, niekedy aj pod snehom, proste depka jak vyšitá. Autorským zámerom bolo udalosť zachytiť čo najviac nadčasovo, rozhodne tu nejde o nejaký osemdesiatkový fetiš, ktorého si v súčasnosti užívame až-až. Zaujímavý koncept rozprávania, kedy sa predáva štafeta hlavnej postavy medzi troch aktérov (medzi nimi aj vrah) dáva spomenúť na Van Santovho Slona, ktorý sa mi páčil ešte o chlp viac. Pričom je ale jasné, že tou hlavnou postavou číslo jedna je študentka. Ale aj tak hodnotím na základe toho, ako ma Polytechnique emocionálne zruinoval a aj na jeho štruktúre vidím, prečo to nedokázala napríklad monotónna Utoya. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Promyšlený úder na diváka, rovnou od prvních minut filmu se ozývá střelba, teprve potom nahlédneme do toho, co jí bezprostředně předcházelo. Mám výhrady vůči kameře, zbytečná černobílost ještě nikdy z žádného filmu umělecký zážitek neudělala. Navíc stylizovat brutální násilí do uměleckého hávu mi přijde poněkud unapetitlich. Na druhou stranu však musím vyzdvihnout konfrontaci blazeovaného poklidu, který je náhle postaven před brutální zlo. ()

Lachtaan 

všechny recenze uživatele

Villeneuve si ve svých začátcích začal s filmem skrze v našich končinách absolutně neznámý, byť rozhodně drsný a neodpustitelný čin. Jeden magor, který se nemohl ani v nejmenším spokojit s existencí feminismu, se rozhodl obětovat i svůj vlastní život proto, aby ze světa sprovodil několik mladých nadějných vysokoškoláků, mezi nimiž se nacházelo množství žen, jež se rozhodly vydat kariérní cestou v doposud spíše mužském prostředí. Celému šílenému incidentu hodně přidává černobílá kamera a velmi řídký výskyt jakýchkoli dialogů. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (4)

  • Film byl před komerčním uvedením promítnut rodinným příslušníkům skutečných obětí. Ti jeho vydání schválili. (s.e.p.p)
  • Jméno útočníka není ve filmu nikdy zmíněno. V závěrečných titulcích je k jeho postavě odkázáno pouze pojmenováním "The Killer". (s.e.p.p)
  • Snímek je založen na skutečné události z roku 1989. Pětadvacetiletý Marc Lépine tehdy na montrealské polytechnické škole zabil 14 lidí a dalších 14 zranil. (s.e.p.p)

Reklama

Reklama