Jana Eyrová

Vynikající adaptace slavného románu. Místy jsem ani nedýchala, což je zásluha nejen precizní režijní práce, ale také herců, kteří jsou do jednoho ve svých rolích perfektní. Z Mii Wasikowské roste velká herečka a Michael Fassbender potvrzuje, že je jedním z nejlepších herců současnosti a je schopen zahrát prakticky jakoukoli roli. I když co si budeme povídat, postava Edwarda Rochestera mu sedí tak dokonale, že by v ní byl už jen díky svému charismatu skvělý bez větší námahy navíc. (29.06.2011)

Skvostné zahájení 46. MFF KV a výjimečný zážitek z první projekce v opraveném letním kině v Karlových Varech. Literární předlohou i jinými filmovými adaptacemi jsem zcela nedotčen, hodnotím tedy výhradně kvality tohoto skvělého filmu. Velmi temná, ale perfektní kamera, krásná hudba, skvělí herci (Mia Wasikowska je naprosto famózní, což ostatně platí i o její roli v Burtonově Alence) a strhující emoce. Při sledování se mi vybavil tematicky podobný film Pýcha a předsudek z r. 2005, který ale ani zdaleka nedosahuje kvalit Jany Eyrové - Joe Wright u mě ve srovnání s Fukunagou prohrává na celé čáře. Sledováno za nezvykle chladného letního večera, s lahvinkou karlovarské becherovky na zahřátí v ruce, po boku milého doprovodu, a je to z toho zážitek, na který dlouho nezapomenu ;) Všem vřele doporučuju, je to krásný a srozumitelný film, který stojí za to vidět. UPDATE 14. 9. 2014 - Film jsem zhlédl po třech letech znovu, nyní bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy a po dokoukání starší verze z r. 1943. A sám jsem překvapen, že se mi líbil skoro stejně jako poprvé - je to opravdu výborná adaptace. Srovnání se starší verzí se přímo nabízí, a pokud bych byl dotázán, která mi přijde lepší, nemohl bych se popravdě rozhodnout - každá z verzí má své klady, kvůli kterým stojí za vidění. Stará verze zasáhne syrovostí zjednodušeného příběhu a bezchybnými hereckými výkony, moderní verze pro změnu nadchne jedinečnou atmosférou, která vydatně těží z genia loci dokonale zvolených lokací, a krásné Marianelliho hudby. Při sledování jsem byl překvapený, jak je možné dvakrát zfilmovat stejnou látku, a pokaždé nesmírně kvalitně, a přitom zcela jinak. Ke sledování dalších verzí adaptace Jany Eyrové už chuť nemám, ale za sebe nemám problém napsat, že jak stará, tak tato moderní verze jsou filmové skvosty, jejichž zhlédnutí pro mě bylo výjimečným filmovým zážitkem. Na původním plném hodnocení není co měnit. (03.07.2011)

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Příběh znám a tak nějak jsem věděla, co od něj očekávat. Viděla jsem totiž film z roku 1996, který se mi zdál jen o kousek horší než tento. Přece jen tohle mělo větší výpravu, rozpočet a troufnu si tvrdit lepší uspořádání příběhu, který člověka donutí film sledovat, pokud netuší, oč jde. Je pravdou, že zde byl sled událostí rychlý, bez pojmu času a pro bez možnosti zachycení významnějšího pocitu. Naštěstí tomuhle občas dopomohla hudba, takže to zase nebylo s bezcitností tak zlé. Pan Rochester i Jana to měli mezi sebou zajímavé, člověk si je mohl užívat. Ale i přesto byl film možná krapet roztáhlý (St. kdosi, získání sourozenců…), nepřehledný. Dávám mu ty čtyři hvězdičky za to, že, nevím sice, jak to dokázal, ve mně zanechal pocit. Když začaly po obrazovce běhat titulky, věděla jsem, že to rozhodně nebyla ztráta času opět tenhle starý příběh viktoriánského romantismu vidět. Přesto si nemohu pomoci, mám mnohem raději její sestru Emily a její Hůrku. Slabé 4* a "ach, tak jejich angličtina…!". (20.01.2012)

Triumf klasicismu, filmařské uměřenosti a romantických propriet. Kdybych neznal herce, měl bych problém film datovat. Každopádně právě kvůli hercům a některým nádherným romantizujícím kompozicím se Jane Eyre vyplatí. Jen mě trochu mrzí, že si jí Fukunaga nenechal na důchod a odvážně nepokračoval tam, kde na Sin Nombre skončil. (28.07.2011)