Oddělen

Bolestivá pravda o lidském životě, aneb zoufalá zpráva o stavu světa. Úvahy v obrazech načmáraných na školní tabuli pro všechny oběti systému. Smutná přehlídka duševních sešlostí v těkavých etudách, hlubokých jako deprese nebo úzkost. Inspirativní výzva pro všechny, kteří si ještě touží zachovat rysy své tváře. Film má velice klidný děj, takže to určitě spousty diváků odradí. Ale když prijde na mě, neznám osobnější film. Nejde ani tak o to, že by mluvil přímo k mé osobě, jako spíše o to, že promlouvá ke všem. Bez jakéhokoliv vynuceného podsouvání poukazuje na fakta, před kterými lidé zavírají oči. Nikdy bych nečekala, že se tak ukázkový film se vším všudy vejde jen do 97 minut. Tento snímek je pravý důkaz toho, že i kratší film může být na úrovni, když se toho ujme správná ruka režiséra, kameramana a zvukaře. Nemohu si pomoct, ale tento film je teď zaručeně jedním z mých oblíbených, zamilovala jsem si ho okamžitě. Všechno co je řečeno, prezentováno, je učiněno tak jemným přitom velice realistickým způsobem. Líbí se mi, že se tvůrci vůbec nebáli a film postavili na zcela depresivním, ovšem jak už zmiňuji výse, realistickém podstavci. Protože jak většina z nás ví, pravdy a bolestivé reality se bojí naprosto každý. A herecké obsazení v podání Adriena Brodyho? Naprostá trefa do černého; ty jeho smutné oči jsou prostě pro tento typ filmů jako stvořené. - "I'm a numb person. I'm not here. You may see me. But I'm hollow." (11.08.2017)

Taková zvláštní směska, kde mě otravovalo: 1) neustálé filozofické voice-overy 2) hrozné zobecňování (všichni žáci jsou problémoví a hlavně všichni učitelé jsou podivné samotářské existence, huh) 3) kreslené předěly. ___ Holt asi tenhle film má prostě vyšší umělecké ambice, na které k mému překvapení mnoho lidí slyší. Ale abych jen nekritizoval - Brodymu jsem s přivřeným okem toho citlivého drsňáka uvěřil, a tak mě pak bavilo ho sledovat, jak se potýká s těmi šílenostmi kolem, jako nezletilá prostitutka u něj doma či umírající děda s pochybnou minulostí. Podobně tak i mnoho vedlejších postav bylo nakonec hodně fajn. Celkově však na můj vkus příliš nahodilý (o nějaké kritice školního systému nemůže být řeč) a za každou cenu ártový. (6/10) (22.08.2012)

V souvislosti s Detachment je opakovaně zmiňován francouzský film Mezi zdmi, který je rovněž deziluzivní sondou do hlubin současných školních poměrů. Rozdíl je samozřejmě v tom, že Cantetův film brilantně využívá stylu cinema verité, a působí proto dojmem nezprostředkovaného "okna do reality" - jde ale pochopitelně o pečlivý konstrukt, pokoušející se pokrýt všechny problematické aspekty školského systému formou případové studie jedné třídy a posléze jednoho žáka. Detachment je hlavně z formálního hlediska opakem - synkretickým dílem, které vystavuje na odiv svoji umělost a stylizovanost. Setkáváme se tu se zcela jednoznačnými dokumentárními prvky (opakované prostřihy na "interview" s Barthesem/Brodym, zrnité záběry z ruční kamery, jakoby intuitivní přerámování kamery atd.), ale také s postupy uměleckého vyprávění (vysoce stylizované subjektivní flashbacky, střídání formátů, animované vsuvky apod.), což jsou dvě zdánlivě neslučitelné oblasti filmařského spektra. Detachment se dá nejlépe charakterizovat jako frustrovaný výkřik se snahou apelovat na diváka prostřednictvím emocí - ty jsou tu vytvářeny rychlým střídání vyhrocených situací, které by se v tak krátkém časovém období na jednom místě (jedné škole) v reálu nikdy nemohly stát, ale tady jsou nám strkány pod nos v jejich nejvypjatější podobě. Film navíc hojně využívá rychle stříhaných (v jedné scéně chytře matoucích) detailních záběrů, které ještě více zvyšují působivost odehrávající se situace či dialogu. Je to svým způsobem frontální útok na divákovy smysly, který ovšem nachází ospravedlnění v bezvýchodnosti, o níž pojednává. Snímek je odrazem chaosu jedné, nebo snad kolektivní mysli, která neví, jak napravit systém, ale zároveň bohužel ví, že je ten systém naprosto zkurvený a nefunkční. Jde se tady za hranici vzdělávacích institucí a například v linii s Henryho nemocným dědečkem se film obouvá i do zdravotnictví. "Překvapivě" vyjevuje řadu podobností: pro obě prostředí je typická byrokratická odosobněnost spočívající v papírování vznášejícím se nad čerstvě zemřelými, případně v komerčně zaměřených marketingových prezentacích nahlížejících na školství jako na korporaci mající za úkol plnit finanční a jiné plány a vytvářet profit. Hodně dokumentů si dnes hraje s prvky fikce, a stává se tak jakýmsi hybridem, který přiznává svoji manipulativnost nebo stylizovanost - Detachment je postmoderně roztěkanou fikcí s prvky dokumentu a jednoznačně apelativním vyzněním, které nachází jistou ideovou podobnost s agitačními filmy Michaela Moorea. A kinematografie se tak dále propadá do ještě více fragmentarizovaného prostoru, v němž rozdíly mezi uměním a kýčem, popkulturou a avantgardou, dokumentem a fikcí, skoro přestávají existovat. (03.11.2012)

Presne takéto drámy zbožňujem. Z časti mi to pripomínalo Americkú krásu, z časti som mala pocit, že sa pozerám skôr na niečo severské ako americké. O výkone Adriena Brodyho ani netreba hovoriť, ale všimli ste si Sami Gayle? Pre mňa doposiaľ neznáma tvárička, ale jej počin ma nadchol a dúfam, že s ňou čoskoro uvidím aj iný film, keďže talent v nej určite je. (05.02.2014)

Dlho je už dlho od American History X a k divákovi sa nie a nie dostať ďalší film od Tony Kaye. Detachment pripomenie štruktúrou AHX, naštve dosť vliezavá zoomujúca kamera ale dá sa na to zvyknúť. Nie je až tak pôsobivý no rozhodne zaujímavý je a na druhé ráno som si naň spomenul a to som ani nechcel. (08.06.2012)