Brestská pevnost

Němci nečekaně přepadli svého spojence, s kterým si výtečně ideologicky rozuměli (pozdější dokonalý a největší úspěch Stalina vůbec je, že nacionálnímu socialismu říkal fašismus a přesvědčil SSSR a později svět, že fašismus není popravdě levice, ale ultrapravice). Rozhodně si nehráli na fair play, takže přepadení bylo drsné. V extrémně rychlém pohybu vpřed, který měli již nacvičený z půlky Evropy, jim kladla ruská armáda a další síly jen velmi chabý odpor. Pozoruhodná výjimka je Brestská pevnost přímo na tehdejší hranici s Německem zabraným zbytkem Polska (hranice byla posunuta invazí SSSR do Polska 2 roky předtím). Ta se svými bastiony, příkopy, desetimetrovými zdmi a náspy spolu s počáteční posádkou 9.000 vojáků proti 17.000 (ruská i německá wiki) vzdorovala týden naplno, a další týdny ojediněle, jako ostrůvek hluboko v týlu. Tento v plném slova smyslu sovětský válečný film má řadu kladů -- uchvacující kameru, skvělý dojem autentičnosti postavený na doladěných detailech (technika, reálné "opotřebovaní" fyzické i psychické). Dále ale nastávají otázky. Opravdu obě strany postupovaly tak takticky špatně, jako je ve filmu zobrazeno? Jdou Němci útočit na pevnost, kterou už pouhé dva roky předtím jednou dobyli, nekrytí, pěší, vycházkovým krokem, v počtu desítek vojáků, na volném prostranství proti opevnění? Umějí Rusové bojovat jinak než vrhnout všechny muže do frontálního útoku, což je strategie, kdy na vaší straně musí být totální převaha, i ve stavu početní a výzbrojové nevýhody a do kopce a přes řeku? Když dopadají na nádvoří pevnosti bomby, musejí desítky vojáků pobíhat nikoli odněkud někam, ale několik minut do kruhu, aby šlo točit estetické exploze hlíny s krví? (to je samozřejmě neobratnost režie). Pokud je toto historicky věrohodné, pak se nedivím počtu padlých. Letecké útoky pomocí CGI animace jsou místy neobratné (fyzika letu), místy výborně (střemhlavé bombardování štuk). Z hereckých výkonů zaujmou velitelé a několik dalších osob. Byl jsem trochu nesvůj z toho, že film postrádá výrazného hlavního hrdinu, mladý chlapec Akimov je totiž jen vypravěč, který představuje osudy osazenstva pevnosti, nikoli ústřední hrdina. Nicméně to je asi deformace poté, co člověk viděl spoustu filmů hollywoodského formátu, které se bez cool hrdiny neobejdou: Zde je v nejlepší tradici sovětského klasického filmu kolektivní hrdina. Trochu zamrzí zarputilí velitelé, kteří situaci tváří v tvář nezvratnému osudu využijí k zaujímání póz a vyslovování přeci jen trochu moc patetických hlášek. Také vykreslení invazních sil je ploché poněkud přes snesitelnou míru. Chybí i zasazení do doby, zdá se, že se v Bělorusku nedá k diktátorskému rudému režimu moc vyjadřovat. Podtrženo sečteno, dobrý film s potenciálem být mnohem lepší po sestříhání a přetočení pár dialogů. (03.07.2013)

No, bouchá to tam pěkně, všechna čest pyrotechnikům... Ale kde že se vytratila ona pověstná ruská zemitost a naturalismus? Autoři Brestské pevnosti se nám skrze Akimovův voiceover snaží namluvit, že ukázali válku děsivou a krutou, ale divákovi těžko ujde, že ji ve skutečnosti zachytili hollywoodsky efektní a estetizovanou. Výbuchy a bortící se budovy lahodí oku, zabití tiše padají k zemi bez agonického úpění a dokonce i raněným hrdinům ty krvácející rány spíše dodávají drsný, rambovský vzhled, než že by evokovaly bolest a utrpení. Tohle mi nakonec vadilo více než skutečnost, že filmu chybí koncepce a vypadá jako skládanka z několika jiných (lepších) snímků, či scény, v nichž rudí bojovníci holýma rukama kosí po zuby ozbrojená vojska hákového kříže. (13.02.2012)

Úvod je jak od Honzy Svěráka (a to nemyslím nijak pejorativně), idylka je rázně ukončena scénou bombardování, která se právem může okamžitě zařadit do zlatého fondu těch vůbec nejlepších a nejpůsobivějších válečných scén... A poté již následuje "klasický" ruský přístup k látce z druhé světové; tedy ultra zlí a podlí Němci v roli bezejmenného cannon fodderu (ne, že bych od Rusů čekal něco jiného, ale překvapili by) a pro Rusko typická značná míra "gerojismu" a patosu. Oboje ovšem film celkem v pohodě ustojí a úspěšně balancuje na hraně ještě snesitelného a nesměšného; a že desítky a desítky scén ve stylu bosý neozbrojený rudoarmějec běží zpomaleně vstříc Wehrmachtu pouze s okenním rámem apod. není zrovna lehké režijně ustát se ctí. Problém je, že se tento styl po hodině přejí a spíše až otupí a to v té zbývající hodině je to stejné, akorát v ještě hojnější míře. Být navíc pokrácena i linie mladšího Akimova, která se neúspěšně snaží být něčím ve stylu Jdi a dívej se, jen na nezbytné minimum, tak je to o třídu lepší. I tak jde ovšem o dobrý film, kdyby to však bylo méně pro ruského člověka a více i pro zbytek světa ocenil bych to více. (05.06.2011)

O tých, ktorí to nevzdali a pamiatka tým, ktorí to nevzdali...Film je ťažko zrovnateľný s niečím iným aj keď to je ten typický ruský vojnový film. Film so silným emocionálnym nábojom, jednoduchým zobrazením životných osudov, miestami s drsnými chvíľkami, ale predsa ešte jemne natočené. Film vsadil na tradičný sovietsko-ruský základ, ale pomalé plynutie deja a chladný ruský pohľad na udalosti tentoraz asi filmu viac uškodilo ako prospelo. Podobné filmy: Stalingrad, Ich war neunzehn. (10.07.2011)

Přiznávám, že místní nadšení z filmových obránců Brestu moc nechápu. Ano, kamera i zvuk se povedly, ano, scéna s bombardováním kasáren je natočená pěkně. Ale co ten zbytek??? Pro Rusko typické rozdělení na ultra-mega-super hrdiny Sovětského svazu (zejména odvážný komisař, rozuměj politruk) a ultra-nega zlé a hloupé německé bestie. Ti jsou ve filmu dobří tak akorát jako vrazi žen a dětí + Kannonenfutter pro výše zmíněné hrdiny. Čímž netvrdím, že to nedělali, ale obvykle až hlouběji na východě a za druhé, kdyby byli takticky takhle blbíá, asi by neměli Rusové v první fázi války cca čtyřnásobné ztráty. Zvlášť debilní je scéna, kde za křiku "urá" vybíhají někteří hrdinní obránci na Němce s holýma rukama, ti méně zdatní vyzbrojeni pouze dřevěnou židlí, a utloukají ozbrojené Němce jako vrabce. Když už jsme u nich (a u několika komentářů, chválících historickou věrnost zobrazené techniky), je otázkou, zda to opravdu byli Němci, protože to, co mají na hlavách, rozhodně německá helma z WW2 není... Dějově je film slepenec jednotlivých bojů, na které se režisér marně snažil naroubovat příběh malého vojína Akimova. Asi nejsem jediný, komu se vybavil výrazně povedenější a uvěřitelnější Idi i smotri, který se Brest snaží místy kopírovat.... Celkově mám za to, že by si obránci Brestu zasloužili důstojnější film. Ale ruské publikum to zřejmě má rado takhle. (06.07.2011)