Do Říma s láskou

Nebudu tak přísný, protože jsem se dobře bavil - dokonce i ten milostný trojúhelník, který by už byl opravdu ohraný, Woody Allen tentokrát příjemně oživil "svědomím" v podání Aleka Baldwina a pomohla mu také výborná Ellen Page. Kromě toho mě ale vyloženě nadchly části s celebritou z lidu (perfektní Robert Benigni) a také se zpěvákem ve sprše, které mi připomněly Allenovy absurdní povídky. A senzační byla i Penélope Cruz - kromě dechberoucí krásy mohla tentokrát využít i komediální talent, což udělala. (17.01.2016)

Čekal jsem víc. Od Woodyho bych si dovedl představit daleko atmosferičtější příběh a vykreslení Říma, což je bezpochyby jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších měst v Evropě, snad i na světě. Na komedii jsem tam postrádal více lepšího a inteligentnějšího vtipu a na romantický film více příjemné romantiky - ne jen samé podvádění. Potěšily tak pouze herecké výkony, Řím a hudba. (25.09.2013)

Vzpomínám si, když jsem před lety natrefila na nějaký film Woodyho Allena, říkala jsem si páni! Tohle je komedie? Co je na tom tak senzačního? Jenže jak šel čas a já viděla víc a víc filmů tohoto něžného neurotického zmatkaře, zadral se mi tak nějak po kůži. Dnes můžu říct, že mě baví, inspiruje a že mu rozumím, byť jsou jeho filmy ryze americké ... :o) Dokáže si vybrat téma i herce a přesně ví, jakou atmosféru chce navodit. Dokáže napsat dialogy, ale zárověň herci pod jeho vedením hrají i mimikou. Ano, tenhle kousek mě potěšil, osvěžil a přinesl mi kousek moudrosti zajímavého filmaře, herce, reřiséra, scénaristy, milovníka žen a dobré muziky. Howg! (13.08.2018)

První viděný Allen po dobrých 12 letech, nepočítám-li loňskou reprízu obzvláště oblíbené Lásky a smrti, která nedopadla moc dobře (z kdysi "geniálního díla" mi zůstal převážně pocit nekonečně opakovaného fousatého vtipu). Od kdysi milovaného a sjížděného, ovšem nikterak mládnoucího tvůrce jsem tedy tentokrát už příliš neočekával a to je dobře. To Rome with love (s patřičně dvojznačným názvem, takto do češtiny nepřeložitelným) je zábavička přestylizovaná a překlišovatělá sice záměrně a adekvátně, jenomže ona přestylizovanost etc., spolu i s vtipnými motivy satirickými, jejichž velkorysá rozmáchlost je ale poněkud mělká (a dosahuje sotva tam, odkud tvůrci jako třeba Buňuel teprve vycházejí), vytváří upřímně plochý naivní spektákl, který (na rozdí i od mnohých filmů, jež hodnotím hůře) nemám důvod vidět někdy znovu a pokud jde o vás ostatní, není celkem důvod, proč byste tomuto filmu měli dát přednost před některým jiným. A to ještě nemluvím o samotném Woodym: Nuže hned jeho nástup mi působil značné rozpaky. Ano, už dávno ti všichni tu multineurózu věříme a na ni přísaháme, tak už by snad bylo na čase sdělit světu i něco jiného... Ne - jakobych ho vypnul včera, cpe to do mě znovu, stále stejně, jen o další generaci starší. Do vlastního filmu ne a ne vklouznout, jakoby tam byla vložena série jeho typických skečů. Ostatně s celkovou koncepcí si zjevně příliš hlavu nelámal. Navíc, jakkoli vypadá pořád dobře, zdá se mi, že jako herec už za moc nestojí. Ale na druhé straně je fajn, že Woody Allen je pořád Woody Allen. Přece jen to nedopadlo tak špatně, jak jsem čekal, regres to byl příjemný a že bych se vůbec nebavil, to jsem se tedy zase bavil. Woody to ještě pořád umí rozehrát a jestli chci někomu věřit tento druh spektakulární nostalgie, tak jemu. Za čtyři pětky v Aeru to nebyla tak špatná investice a závěrečná scéna s kapelou ("cantááre") činila to stávající okolní pražské vedro docela dobře římsky obyvatelným. (10.08.2013)

Woody by měl přejít na systém film za tři roky, aby měl čas na vymýšlení zápletek a následné pilování scénáře. Prostě by tahle totální scénáristicko-režijní legenda potřebovala, aby jí někdo občas řekl, že to nebo tamto se povedlo méně. Co na tom, že tu máme výtečné herce a líbivé římské kulisy. Allen se dál kochá krásami evropských velkoměst, ale zapomíná u toho tak nějak bavit. Je to celé bez života, povrchní, mdlé. Paralelně se k nám dostávají čtyři nesouvislé příběhy, z nichž ve dvou se řeší pochybná sláva a uznání, zbytek vyplňují klasická allenovská témata: tudíž vztahy nebo nevěra. Jenže chybí hořkost, na kterou jsme u něj zvyklí, chybí energie a snaha o překvapení. Chybí jednotící prvek, postavy z jednotlivých linií se neznají, celé je to takové odtažité, sebestředné (ostatně nejlepší vtípky si nechal Allen pro sebe, jindy se smát moc nebudeme). Allen-herec nicméně alespoň dokáže před kamerou pořád zaujmout, celé to sehrál s grácií. Ostatní jsou rovněž fajn, jenže nedostávají zdaleka tolik prostoru, kolik by si zasloužili, takže třeba prostitutky Penélope Cruz si moc neužijeme, naopak přesná je Ellen Page. Ve výsledku je to ovšem zoufale málo, Allenův typický humor v každé třetí větě mi začíná moc a moc chybět. 55% (08.11.2017)