Saulův syn

Původně jsem zamýšlel malinko zamachrovat se svojí maďarštinou a sepsat svůj komentář v tomto krásném jazyce. Poté jsem si však uvědomil, že by mi rozumělo slabých 35 % zdejších uživatelů, takže bude lepší zůstat u češtiny. Docela dost se troufnu podivit nad Oscárky, ale vzhledem k tomu, že si jednoho odnesl i takový Spotlight, tak už objektivního člověka v tomto roce zřejmě nic nezaskočí. Film se enormně snažil celý vést na té moderní artové vlně. 97 % stopáže sledujete záda hlavního hrdiny, který má v továrně na smrt na vše spoustu času a vesele se toulá křížem krážem. K vidění je i skromný a intenzivně rozmazaný zbyteček toho, co se kromě zad vlezlo do záběru. Není toho mnoho a má to navíc jakýsi maďarský formát s prapodivně zaoblenými rohy. Vtíravý kameraman pronásleduje hlavního hrdinu na každém kroku, přičemž se mu třesou ruce tak intenzivně, že by na to byl hrdý i samotný pan Parkinson. Nádherného osvětimského prostředí si tak divák vůbec neužije. Tento nedostatek mírně kompenzuje zcela dechberoucí hudba, kterou ovšem někdo ve střižně zřejmě zapomněl pustit nahlas. Na druhou stranu je pravda, že zvukové pozadí bylo celkem uchu lahodící a hudba by jej jen kazila. Děj je poměrně prostý a hlavní dějová myšlenka během snímku zazní z úst jednoho z dalších čekatelů na smrt. "Opustil jsi živé kvůli mrtvým!" Postav je k vidění spousta a není v silách žádného ze smrtelníků, zorientovat se v nich. Zřejmě o ně ani tolik nejde, když chodíme všude se Saulem. Povyku bylo kolem filmu spousta a upřímně jsem se na něj velmi, dlouho a intenzivně těšil. O nudě si hovořit netroufám. Spíše o nenaplněném potenciálu. Viděno oficiálně uznávanou metodou "Tri, dva, jedna, teraz!", respektive "Három, kettő, egy, menj!". (10.04.2016)

,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * * (08.04.2016)

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. (11.11.2023)

(1001) Tomu říkám filmový debut. Nevím, kdo by co chtěl ještě dovysvětlovat, od prvního do posledního záběru víme naprosto všechno, co jako divák a ČLOVĚK potřebujeme vědět. Sochání pomocí omezeného zorného pole a posílení pouze slyšeného je neuvěřitelně mocné, spolu s (mým) postupným uvědomováním, že jde vlastně o antické drama sofoklovských rozměrů a že budu nejspíš ještě hodně dlouho brečet. A jak praví Marigold: "Film, po kterém je 99% snímků s tématem holocaustu jen přebytečnou patetickou veteší." (28.08.2018)

Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film. (13.09.2016)