42

Obstojný sportovní dokument, s pomalejší dějovou linkou, spíš než film mě zaujala doba a rasismus v té době, a že jeden negr dokázal přesvědčit a ovlivnit tolik bílých rasistů, že začali některé negry uznávat jako sobě rovné. A o 10 let později, teď myslím dobu ve snímku, už nikdo nebral v potaz jestli hraje bílej nebo černej, sport se stal zdrojem příjmů a bylo jedno jestli ten nebo ten. Každopádně jsem si to celkem užil a byl jsem zvědav, jak film dopadne. Pro mě bohužel žádné dramo nenastalo a tak pěkná 4ka. (10.03.2018)

Všechna možná klišé sportovních filmů a filmů s rasovou tematikou pohromadě. Nejsem fanda baseballu, Jackieho Robinsona jsem neznal, pouze mám rád poutavé filmy, které mě dovedou pobavit. 42 se to povedlo tak napůl a ještě s odřenýma ušima. Je to pohádka, ve které se během dvou dlooouhých hodin nestalo naprosto nic nečekaného (a to přesto, že o Robinsonově životě jsem nevěděl doopravdy nic), jen jsem si v duchu odškrtával "povinné scenáristické položky". Vše naštěstí zachraňoval fantastický Harrison Ford, který si roli očividně užíval (a bručel skoro jako Walter Matthau). (03.05.2014)

Někdy tu působí vyloženě úsměvně a to zejména ve chvílích, kdy Helgelan posílá do akce stereotypní rasistické vidláky, ale když to tak vezmu kolem a kolem, ono to k celkovému pojetí celkem sedí. Ona je to totiž víceméně pohádka, kde dobro zvítězí nad zlem a k pohádkám klisé neodmyslitelně patří. Co se samotného baseballu týče, tak z pravidel sice nejsem pořád moudrý, ale zápasy měly šmrnc a to se počítá. Fajn byli i herci, takže i když se jedná o miliónté zpracování téhož, bavil jsem se solidně. 75% (09.02.2019)

Páčia sa mi americké filmy, kde pekne ukazujú aký boli a stále sú amíci rasisti. Kvôli čomu vlastne bojovali v druhej svetovej vojne? Hádam nie kvôli triedeniu ľudí na viac a menej cenných na základe rasy :) Sa ani nedivím, že bol Hitler taký populárny v USA. Kto vie či pred tým než USA vstúpilo do vojny aj neskandovali často jeho meno na športových podujatiach, keď sa objavil niekto s tmavšou pokožkou. Bolo veľmi príjemne pre černochov sa vrátiť z frontu domov a zistiť, že nemohli ani na hajzel sa behnúť vytentovať, keď potrebovali, lebo WC bolo len pre bielych. Takáto krajina dáva rozumy o demokracií. (08.02.2018)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)