Poslední Mohykán

Reinlův „Poslední Mohykán“ je v podstatě western, natočený jen velmi volně na motivy románu J. F. Coopera. Na rozdíl od krajiny rozsáhlých lesů a Hurónských jezer se ocitáme ve vyprahlé písčité krajině s bizarními skalními útvary, připomínajícími spíše Arizonu či soutěsky Colorada. Nutno uznat, že zpracování Haralda Reinla je opět zdařilé, i přesto, že scénář je vlastně novým dílem a dokonce časově posouvá děj přibližně o 100 let později, místo 18. století a válek mezi Francouzi a Angličany tu spatřujeme kolorit 19. století; tomu odpovídají i oděvy dívek a uniformy americké armády. Příběh je napínavý, s poutavými záběry exteriérů a častými souboji, přesto Reinl dává jako obvykle prostor i humoru; nezvykle svižná hudba zavedeného Petera Thomase je místy rovněž působivá a má své kouzlo, místy ale naopak napínavost děje sráží (celkově určitě nepatří k Thomasovým povedeným dílům). Hlavní hrdinové, rudý Unkas a bílý Sokolí oko se oslovují „Můj bratře“ a je zde zcela patrný úmysl pokračovat ve stylu mayovek, včetně Unkasových proslovů o bratrství všech lidí a o míru. Magua výborný. Ovšem Anthony Steffen mi tu jako Sokolí oko vůbec nesedí. Černovlasou Koru představuje Karin Dorová, která, ač nebyla nijak skvělá herečka, dodává těmto filmům místy až pohádkovou roztomilost a hlavně vyvolává nostalgii nás, kteří jsem vyrůstali na mayovkách a dodnes na ně nedáme dopustit.No, a Alice je až příliš německy kyslíčníková blondýnka. Po výtvarné stránce má film přesto ode mne nejvyšší hodnocení, herecky silný nadprůměr (až na Steffena), hudební doprovod tentokrát Reinlovi nevyšel a - dle mého názoru - filmu dost ublížil. Film promítala česká kina v roce 1979. (05.02.2008)

Film se natáčel v jižní oblasti kouzelné Andalusie (Almeria), kde se tuším natočilo určitě více westernů, a část také v atelierech Berlína tehdejšího Západního Německa. Byť režisér Harald Reinl posunul dobu a změnil britské vojáky v červených kabátech za modré oblečení vojáků USA cca o sto let později, no tak výsledek není úplně špatný. Na druhé straně děj tohohle filmu se vymyká mým utkvělým představám Cooperových románů s vážnějším nádechem. Spíše kostra příběhu trochu kopíruje film Poklad na Stříbrném jezeře, protože jde o zlato. A namísto statečného Vinnetoua a jeho neméně zdatného bílého bratra Old Shatterhanda nastupují Unkas a Sokolí Oko. I když žel v ději Poslední mohykána už není ta síla těch z nejlepších mayovek. Pro úplnost budiž podotknuto, že duch románů Karla Maye byl asi přeci jenom Reinlovi bližší než klasická americká dobrodružná literatura, respektive indiánky od spisovatele Jamese Fenimora Coopera. Osobně si také myslím, že styl jeho filmové práce se více hodil vyloženě k Mayovým románům. Možná si to také třeba režisér zřejmě sám uvědomil a už žádný film od tohoto amerického spisovatele nenatočil. Nakonec zcela jednoduše, film není bez kazů, ale asi uspokojí určitě valnou část příznivců starších filmů dobrodružného žánru. (14.11.2011)

Ale k čertu se vším. Pořád jsem přemýšlel jak s hodnocením tohohle filmu naložit. Původně jsem dal za lepší tři hvězdy, ale rozleželo se mi to v hlavě a nakonec to na tu čtyřku zvednu. Je třeba si prostě odmyslet, že existuje nějaká knižní předloha. Tenhle film si z ní bere jen postavy a zbytek si dotváří po svém. Každopádně Reinlova jistá ruka a kvalitní režie v akčních scénách plus ne zrovna happyend z toho dělají určitě po všech stránkách nadprůměrnou záležitost kterou jsem si rád doplnil.75% (09.02.2023)

Román Jamesa Fenimora Coopera som v detstve čítal, ale nikdy by som si nepredstavil, že by mohol byť zasadený namiesto lesov a jazier do prérie a pahorkatin. Stalo sa, predpokladám, že to bolo urobené z úsporných príčin. Síce sa neustále niečo deje, zďaleka nemá príbeh vznešenosť a poetiku slávnych mayoviek Haralda Reinla. V nezvyčajnej úlohe sa objavil predstaviteľ detektíviek od Edgara Wallaceho Joachim Fuchsberger, ktorý vymenil baloňák za uniformu ( major Heyward ). K tradičným postavám patrí aj režisérova manželka Karin Dor v úlohe Cory. (25.06.2011)

Reinlova klasická filmová mayovka z 19. století našroubovaná na knižní předlohu odehrávající se v 18. století  v Americe před  americkou válkou o nezávislost.  Od klasických mayovek se pak rovněž odklání svým vcelku překotným způsobem vyprávění. Na škodu to výrazně není, zejména příznivci akčních jednohubek si přijdou na své, protože akcí a přestřelkami tu Reinl rozhodně nešetří a pořád se něco děje.  Karin Dor je pak velkou ozdobou celého filmu, byť prostoru se jí zase tolik nedostává, Trochu zklamáním jsou dost nevýrazné ústřední postavy Unkase a Sokolího oka, ale vše se v dobré obrátí špatným koncem. Tři šípy do hrudi... (22.06.2022)