Chorus Line

Mám tenhle muzikál moc ráda. Včera jsem ho znovu viděla, snad už po patnácté, a nenudí mě. Častokrát si pustím jen prvních deset minut a JE TO TAM. Ta úvodní scéna konkurzu, kde se valí jedna skupina za druhou, všichni vědí, co mají tančit a tančí (A JAK! ), je absolutně úžasná. Po prvním sítu se vše rázně uklidní, dojde na osobní zpovědi a já mám velkou spotřebu kapesníků, zvlášť když se holky vyzpívávají z toho, jak "everything was beautiful at the ballet". Všichni mají talent (nejraděj mám "Zelenou" - umí a je skromná) a "chtějí tu práci", i když je to jenom "chorus". S koncem se Attenborough vyřádil. Napřed u finálního síta - ten manévr a výrazy ve tvářích mě trhají na kusy. Když tanečníci už v zlatém gala před zrcadly tančí a jejich odraz několikrát "ožije" a vystoupí ze zrcadla, takže je podium jedno zlaté pole, mám s nimi "One Singular Sensation". Fantazie. (20.07.2006)

Na jedné straně povedená taneční čísla, v čele se závěrečným defilé ve zlatých oblečcích. Na straně druhé téměř nulový děj a brutálně kýčovité songy s tak uječenými výškami, že jsem během těchto sekvencí musela ztlumit zvuk. K tomu skoro neměnné prostředí a nevýrazní herci (Michael Douglas - světlá výjimka, jako jediný nezpíval, což bylo paradoxně jenom dobře!). Pro mě ohromně klíšovitý muzikál. (08.08.2009)

70%, ale tak-tak. Od muzikálu přece jen očekávám něco jako výpravu, a tohle se až na několik flashbacků odehrává prakticky jen na jevišti. Kostýmy jsou naprosto šílené (jasně, osmdesátá léta, ale na z úborů jak na spartakiádu se mi fakt navaluje, o trvalé nemluvě). Písničky jsou takové nijaké a Douglas (Michael, ne ten náš oblíbený cinefil:-) taky nemá zrovna moc prostoru, navíc od rejžy neuslyšíme ani jediný song. Ta sedmdesátka je ale za to něco těžce definovatelného, co dělá dobrý film tím dobrým filmem. Obávám se ale, že znovu si to už nepustím. (28.10.2007)

Taneční, akční, neobvyklé × dlouhé, chvílemi nuda. Nebyl to špatný snímek, začátek filmu, kdy se vybírali taneční jedinci byl víc než poutavý a akční. Poté, ale co se nejužší výběr postavil do řady a každý tanečník začal zpívat o svém životě, to nastala opravdu nuda. Písničky nebyly nijak poutavé, bylo to dlouhé, o ničem. Do toho neustále se vtírající bývalá tanečnice a partnerka choreografa. Námět to byl ale zajímavý a velmi neobvyklý. (16.06.2009)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)