Divočina

Zajímavé putování s příjemnou Reese v hlavní roli, která cestou překvapuje a překonává sama sebe. Rozhodně drama, co stojí za podívání. Jen mě osobně nesedělo to střídání linií, kdy mi vždycky trvalo než jsem se zorientoval, kde se hlavní hrdinka nachází (flashbacky). (09.11.2019)

Srdečný a strašidelný, sympatický, pričom si stále uvedomuje hranice súcitu, film v sebe spája krásnu réžiu, bystrý scenár a odvážne herectvo. Witherspoon hrá Cheryl skutočne nekompromisne a bez váhania, strachu alebo ega. Nie je to očarujúca rola a nesnaží sa, aby Cheryl vyzerala perfektne, a neoprášuje drsné hrany tejto ženy. 7/10 (15.10.2021)

Je možné vydat se na cestu bez toho, aby člověk věděl, kam jde? A samotný cíl najít až během fyzicky i duševně očišťující výpravy napříč nehostinným prostředím Severní Ameriky. Co původně začalo jako cesta bez cíle a smyslu se postupně mění v bitvu s vlastními démony, kdy jediný krok zpět znamená hořkou pilulku porážky, doprovázenou pocitem vlastní neschopnosti a slabosti. Divočina je komplexnější verze 127 hodin, která exceluje především v osobní vztahové rovině v úžasně načrtnutém vztahu matky s dcerou a jako intimní výpověď o tom, co všechno můžeme smrtí blízké osoby ztratit. Člověk totiž často neztrácí jenom milovanou osobu, ale i kousek sebe samotného. Dechberoucí Reese Whiterspoon si v roli destruktivní narkomanky, která není schopna se pohnout se svým životem kupředu, kráčí sebevědomým krokem pro Oscara. Příběh podle skutečné události jasně sází na divákovy sympatie k hlavní postavě a hlasitě si říká o pozornost v přicházející oscarové sezóně (TIFF 2014). (02.10.2014)

Po loňském "Klubu poslední naděje" jsem si od Valléeho sliboval hodně a o to jsem zklamanější. Je to už nějakej ten pátek, co jsem naposled viděl ani ne dvouhodinový film, co by trval takhle dlouho. Reese Witherspoon nechci nějak podceňovat, ale tu nominaci na oskara, glóbus a nevim co ještě by si spíš zasloužila Jessica Chastain za "Zmizení Eleanor Rigby". (30.01.2015)

Po prvním zhlédnutí jsem byl mírně zklamaný, čekal jsem více záběrů krásné krajiny, navíc nemám zrovna v lásce flashbacky, kterých je ve filmu opravdu hodně, navíc dost časově zamotané. Po druhém zhlédnutí, mě film nadchl, krásy přírody by byly v tomto případě nejspíš navíc a poněkud zmatené flashbycky výtečně vystihují myšlenkové pochody hlavní hrdinky, tak jak zrovna přijdou na mysl. Reese je výtečná, další převážně komediální princezna, ze které se stává skvělá dramatická herečka, vcelku bych jí za tuto roli toho Oskara dopřál. Její herecký vývoj mi trochu připomíná Matthewa McConaugheye, který se taky z převážně komediálních rolí etabloval mezi nejlepší herce své generace. (31.01.2015)

...jakou chuť mám vyrazit na cestu... skvělý nápad, skvělý osud, skvělé zpracování... ...sebeodpuštění a má mnoho podob... asi vezmu batoh a vyrazím... když už není žádná jiná cesta, tak tam vždycky ještě jedna je... (18.02.2015)

váhal som medzi tromi a štyrmi bodmi. Napokon vyhral ten pobyt na čerstvom vzduchu nad ponúrymi spomienkami na minulosť. Reese mi akosi viac sedela v tom prostredí lopotiaca sa pod batohovým monštrom prepchatým hovadinami (bože ešte aj pílku tam mala) asi aj preto že sám milujem chvíle keď "ujdem z domu " na dve tri noci na nejakú tu tisícovku či len tak do lesa bez ľudí radia, svetiel, len počuť vodu v potoku vietor v stromoch alebo len šuchot mravcov lezúcich v tráve. (05.03.2015)

Na Wild jsem chtěl jít svého času dokonce do kina, protože mě zaujal motiv putování přírodou na vlastní pěst. Dobře, že to tehdy nevyšlo, film mě totiž docela zklamal. Čekal jsem spíš žánr survival, ale ten zde byl zastoupen jen velmi zlehounka. Ani očekávaných záběrů divoké severoamerické krajiny jsem se zase tolik nedočkal. Název Divočina tak asi spíše odkazuje hlavně na nezřízený život hlavní hrdinky a stav její duše před tím, než se vydala na cestu za poznáním svého vlastního nitra a znovuobjevením sama sebe (řečeno s patosem). Že jde o klišé, by ještě tolik nevadilo, kdyby bylo aslespoň dobře natočeno. Ten pocit jsem však neměl, a to zejména v samotném závěru, kdy prozření Cheryl jakoby spadne z nebe. Ani technicky mi to moc nesedlo, protože mě rozptylovalo neustálé přenášení děje do minulosti a ještě hlubší minulosti, mnohdy jen na pár vteřin. Smysl takového vteřinového flashbacku hledám marně... tedy pokud se nejednalo o nějaký bizarní vládní program na zvýšení zaměstnanosti filmových střihačů. (08.02.2016)

Velmi inspirativní. Objektivně čtyři, subjektivně pět. Reese má nádherné nohy. Píseň Walk Unafraid parádní. Tu chuť vyrazit do "divočiny" jsem dostala také. Vyčištění karmy, teda hlavy bych teď velmi potřebovala. Queen of PCT :) Oblíbený komentář: DaViD´82. (12.02.2016)

Počas prvej polovičky ma napadalo, aký by bol s toho pekný horor. V hlave som si pretvárala scenáre, predstavovala možné hrozby. Potom ma ale dej slušne pohltil, a už som len bezo prestávky pozerala na užasnú Reese a hltala slová jej a jej hereckých kolegov. Zároveň som prišla k záveru, že je to po prvý krát, čo som ju videla nahú. Teda, aspoň myslím. (18.09.2016)

Pěkný cestovatelský film. Věci kolem nijaké ale trip super. (01.01.2019)

Takové 3-4*. 70%. Druhý Útěk do divočiny to není. Reese Whiterspoon to hraje dobře. Song od Simon & Garfunkel pasuje, malá zpívající holčička byla roztomilá, krajina taky ale pomalu žádný POŘÁDNÝ zážitek. Hlavní postava dostala chuť na extrémní pochod a postupem času se jen prolínalo proč šla. Za půl roku si možná nebudu z filmu už moc pamatovat. (25.02.2015)

Vyprávění se silným sdělením, ke kterému se řada diváků bude moci znovu vracet v různých etapách života. Příběh, čerpající z potěšitelně pestrého množství pramínků invence, které nevyčerpá najednou, ale postupně se vrací ve chvílích, kdy už se témata a motivy zdály zapomenuté. Velký scénář s množstvím kulturních odkazů podle mého gusta, vkusné scénáristické i vizuální skloubení vyprávění i poetiky, učebnicové lidské typy, vše podporují herecké výkony bez nejmenší výhrady a pěkná řádka drobných překvapení. Po mírném zpomalení ve třetině film uhání od minulosti k silnému závěru otevřené budoucnosti, završujícímu symboliku vody. (27.02.2015)

Na Oskara bych nominoval za střih a za hudbu. Fantastické a drásající. (28.02.2015)

Kdo nikdy nezažil pocit, že se jeho život pomalu scvrkává, stěny čím dál víc svírají, cesta se pořád zužuje a nakonec se všechno sesype jako domeček z karet, těžko pochopí příběh Cheryl Strayed. Její rozhodnutí vypravit se na zničující túru může působit jako šílený nápad vzešlý z mozku bývalé narkomanky, ale vlastně je to adekvátně extrémní reakce na její předchozí zničující a zničený život. Ostatně její přijaté příjmení se dá volně přeložit jako „Zbloudilá“. Cheryl vyráží na cestu, aby si srovnala věci v hlavě, paměti i srdci, i proto, aby sama sobě dokázala, že po všech karambolech, dramatech a tragédiích dokáže něco i sama zvládnout. Se stejnou urputností, s jakou se doposud ničila, nyní začne být na sebe tvrdá opačným způsobem. Cesta na „na stranu krásy“ ale vede přes dno fyzických sil i vlastního nitra. Zkrátka, až na samém dně se někteří lidé vzpamatují a začnou se drápat zpátky nahoru, jiní naopak začnou hrabat, až je nakonec zahrabou. A Cheryl byla naštěstí ten první případ. (více zde) (12.06.2015)

7/10 (26.06.2015)

Jsa zaťížen džendrovými stereotypy z let 60 tých, že žena má zdobit... Nezaujalo.... (15.10.2015)

Kniha za pět hvězd, film tak za tři, protože ji tak trochu zmrvil (moje oblíbené heslo" KNIHA BYLA LEPŠÍ!!! stále platí), ale výsledný dojem za ty čtyři. Herecké výkony super, zato střih tristní, protože kdo nečetl knihu, tomu to nemohlo dávat moc smysl. (A podle místních komentářů zjevně fakt nedávalo.) (02.12.2015)

Holt když holka někdy zdivočí, napraví ji nefalšovaná divočina mnohdy víc než nějaká ta detenční centra, kam by stejně nechtěla.:-). Mně se v tomhle filmu Reese Witherspoon líbila rozhodně víc než když ještě bývalla "pravou blondýnkou". A pak taky: musí to být krása projít po svých celou Pacifickou magistrálou. Škoda, že by mě u toho asi bolely nohy.:-) (08.10.2016)

Navnaděj nás strhnutym nehtem na začátku, takže jsem čekal spíš nějakej boj o přežití typu 127 hodin... Bohužel dostaneme jen sebereflexivní retrospektivní zamejšlení nad chybama v jejim životě, hlavně o závislosti na její neskutečně nepříjemné matce (sorry, Lauro Dern, ale už je z tebe stará megera)... což je dost nuda. Sympaticky mi byly na filmu 2 věci: 1) ta příroda - i když záběry jsou směrované víc na tu holku, než aby nás ohromovali krásou té divočiny. 2) to, jak si nezávazně užívala šukaček - třeba to pak potká i vás, že. Reese nikdy nebyla mou oblíbenkyní, ale u těch šukaček byla hned sympatičtější, chch. Sice divočina, ale stejne tam potkala nějak moc lidí, ne? Vhodné pro členy Svazu českých turistů a pro feťáky na odvykačce... Takže pro mě moc ne. (27.10.2016)