Predátor: Evoluce

Asperger versus Predator je akční, svižná, nápaditá a vtipná jednohubka, nonšalantně vysekávající poklonu kultovním klasikám jedna a dvě, o nerovném souboji ubohého hnusného matkojeba z vesmíru s bandou po zuby ozbrojených bezskrupulózních syndromů a posttraumatických stresů. A jak známo, stresy udolají i vola, tudíž ubohý kosmický sportovní lovec, byť tentokráte mutačně apgrejdovaný, nemá od začátku proti té narušené kohortě učebnicových psychošů vůbec žádnou šanci. Po veletrapných Správných buznách jsem byl přesvědčen, že se za panem Černým již definitivně sevřely hýždě, ale jak z řiti vidno, Šejn to tam někde v hlubinách tlustého střeva pořád ještě má, stále umí vybrat a skvěle povodit kástingově přesné asociální úchyly a vložit jim do huby solidní nálož neotřelých hlášek. A tak vytrhnout páteř i s hlavou vyloženě zasloužil snad jen ten narkáč s nůžkami, jenž některé ty kokainově frenetické konce scén a pár obskurních LSD přechodů stíhal asi jako jediný a stříhal jako oficiální krejčí Čekteku, nedbaje, že 90 procent publika před návštěvou kina obvykle nefetuje. A taky to mělo mít víc Yvonky♥! Mnohem víc!!! (22.09.2018)

Už dlouho jsem po filmu neřekl, že to byla slátanina a tentokrát je to trefné. Nový Predátor působí jako spojení dvou naprosto odlišných filmů. V jednom vidíte scifi verzi Mercury (Bruce Willis neměl čas) s trochou černého a popkulturního humoru a v druhém krvavé béčko z osmdesátek (název si vygenerujte), v kterém hlavní záporák trhá lidi na půlky, občas uletí hlava nebo střeva, ale hlavní postavy jsou vždy zázračně odhozeny a schopni boje až do happyendu. Každá verze má svůj tón, dohromady bohužel nefungují. Predátor totiž nic nebuduje, jen se snaží bavit nesmyslně poskládaným příběhem, vtípky (zvednutý palec?), postavami (například bioložka, která ovládá všechny zbraně, doběhne vesmírný letoun, atd.) a v závěru graduje v hlouposti na vrchol. Ano, 2 hvězdy jsou tu pro tu přímočarou zábavnost, při které musíte vypnout mozek, ale tohle nemá ani zdaleka na prvního ani druhého Predátora, ani na více než slušné Predátory, ale bojím se na to i myslet, ale i AvP proti tomuhle funguje dobře. PS: Shane Black ukazuje, že je nejvíce přeceňovanou osobou Hollywoodu. PPS: neviděl Shane Black Kazmovo OMS s Prostřeno? tady je těch postav s poruchami nějak moc, ne? (26.09.2018)

Po týždni cinematiku to pôsobilo ako balzam na dušu :) Shane Black si zohnal stroj času a priniesol drsnú spielbergovku ako z 80. rokov. Až to pôsobí nepatrične. Všetko, čo sa napísalo je pravda. Je to ultrablbé, vôbec to nie je napínavé a posledný akt sucks (a epilóg to už úplne zabil.) Ale mňa to neskutočne bavilo. Šialené tempo, Silvestriho motívy, cool momenty kopa hlášok,partička magorov mi prišla sympatická a Predátor to reže ostošesť. Otázkou je, či sa séria mala uberať týmto smerom. Asi nie. Ale vážne s niekto myslí, že dredatého mimozemského lovca trofejí sa v tejto dobe bude niekto báť? Za mňa je posun k akčnej komédii správny smer. Akurát Black nepekne zišiel z cesty. Keby sa to nevolalo Predátor a behalo tam nejaké iné monštrum, tak som možno aj nadšený. 7/10 (17.09.2018)

Snímok "Predátor", ktorý v roku 1987 natočil režisér John McTiernan, je stálou a neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších filmov. Je to klasika, na ktorú nedám dopustiť. Ďalšie pokračovania a projekty, v ktorých sa objavil tento neľútostný mimozemský lovec a zberateľ ľudských trofejí ma síce potešili, ale nijak zvlášť nenadchli. Názornym príkladom toho môjho konštatovania je titul "Predátor: Evolúcia", ktorý mal premiéru v roku 2018. Ja som si ho však pozrel až v máji roku 2024. A to po zhliadnutí hodne podareného filmu "Predátor: Korisť". Pri ňom som sa tak nejak znova naladil na nostalgickú predator vlnu. Avšak táto variácia režiséra a scenáristu Shane Blacka z roku 2018 ma zasa tak trocha schladila a zároveň utvrdila v názore, že pôvodný snímok z roku 1987 nebude nikdy prekonaný. *** (28.05.2024)

Shane Black upgraduje všechno představitelné, odsýpá mu to a v Dolby Atmosu obzvláště naplňuje úspěšně potřeby akčního bijáku (hodně ho zvedá našlapané finále). Co mu ale nefunguje jsou postavy, kterých je přehršel, ale žádná sympatická nebo zajímavá (kluk Jacoba Tremblaya měl “spielbergovský” potenciál, ale zůstalo pouze u něj). A taky větší snaha o humor a coolovost (které nefungují), než o atmosféru a napětí, pro které milujeme jedničku a nevadí nám dvojka. Tohle je takovej našlapanější a nápaditější, ale ne o moc chytřejší Predator vs. Predator od Paula W.S. Andersona. (20.09.2018)