Le Mille-pattes fait des claquettes
Stepujúca stonožka
Režie:
Jean GiraultKamera:
Didier TarotHudba:
Claude BollingHrají:
Francis Perrin, Roger Miremont, Jean-Jacques Moreau, Michel Galabru, Jacques Balutin, Jacques Marin, Yves Barsacq, Henri Virlogeux, Hans Meyer (více)Obsahy(1)
Venuše v bedně, nahý muž v zahradě a Němci, kam se podíváš... Cestu plnou dobrodružství prožívají ve francouzské komedii Stepující stonožka tři přátelé, kteří se v době okupace Francie rozhodnou zachránit před nacisty vzácnou sochu Venuše. Tajně ji vynesou z Louvru, pečlivě uloženou v obrovské bedně, a téměř před očima „uměnímilovných" okupantů se ji snaží odvézt na bezpečné místo, na zastrčený zámeček. Ale i tam jsou už Němci a jediné, co odvážným Francouzům zbývá, je jejich duchapřítomnost a pomoc dalších vlastenců. (Česká televize)
(více)Recenze (95)
Film plyne hladce, ale bez vtipů nebo ztřeštěností, které k tomuto typu pohádkově válečného žánru patří. Nedá se mu upřít lehkost a solidní herecké výkony i výprava. Není ale důvod vidět ho znovu. /11. 8. 11. ()
Nikterak zvlášť mě to nezaujalo, ano nepobavilo. Je to uondaná komedie alá Sedmá rota a celkově je znát, že snímek zestárl a jeho shopnost pobavit také pominula. Není to ani tak odpočinkové jako ztráta času. ()
Francouzi a jejich lehké komedie, to oni dokážou. Leč ke konci už se mi to zdálo odfláknuté. ()
Docela dobrá francouzská komedie, která je zasazená do období kdy byla země kohouta okupována nacisty. To bylo pro frantíky určitě nepříjemné období, za to pro režiséry přesně naopak, protože často točili solidní komedie z této doby. Bohužel stepující stonožka nedosáhla kvalit filmů jako velký flám či série o sedmé rotě. Přesto jsem se místy docela i zasmál, takže pro mě 60%. ()
Měli to chlapci docela pěkně napsáno, zahráno i natočeno. Mělo to jakousi hlavu i patu. Ale jak hodnotit komedii, u které se člověk nezasměje? ()
Nenudil jsem se a bylo mi při sledování příjemně. Hlavní trio bylo hodně dobré a sympatické. Dokonce i Francis Perrin, který mi jinak připadal v Ukradli torzo Jupitera a ve Facce až otravný. Není to úplná extra třída, ale stonožka stepovala pěkně. ()
Velice vtipná a inteligentní francouzská komedie, která vedle snímků s Louisem de Funésem patří do zlatého fondu francouzské komediální kinematografie!!!! ()
Neměla jsem v úmyslu tenhle francouzský film srovnávat s jinými francouzskými komediemi, které se odehrávají v průběhu druhé světové války, ale porovnávání jsem se stejně nevyhnula, i tak jsem se při sledování příjemně bavila a věřím, že budu bavit dál. Je to oddechovka, tak jak má být a hlavní postavy jsou sympaťáci. ()
"Být pozván do vlastního domu je zajímavý paradox, nerad bych o toto pozvání přišel." Dobrá hláška Michela Galabru, když mu jeho sídlo obsadí Němčouři. Režisér Jean Girault, známý především filmy s Četníky, natočil svižnou komedii z válečného prostředí, která svým způsobem může být přirovnávána k Velkému flámu, který je ale o dvě třídy lepší. Stepující stonožka znamená heslo odbojářů, které v rádiu zaslechne trojice kamarádů a heslo si přivlastní. Před okupanty se snaží zachránit vzácnou sochu Venuše, má na ni totiž zálusk samotný Hermann Göring. A tak začíná bláznivé dobrodružství, kde chtějí Venuši v dřevěné bedně převézt z Louvru na bezpečné místo a uchránit ji tak před hamižnými nacisty. V pidi rolích policistů se mihnou "četníci" Guy Grosso a Michel Modo. Přeci jen ale humor občas kolísá, myslím si, že některé scény mohly být vypilovány lépe. Ale i tak je to pohodová francouzská prča a podařený je i původní český dabing. ()
Hmmm, co se vleče, neuteče. Naprosto průměrná francouzská komedie, která mne nijak nepobavila, ani nepřinesla něco nového. Bylo tam několik světlejších okamžiků, to ano, ale jinak ztráta času. Málem jsem to nudou nedokoukala, přitom ke konci to bylo právě nejlepší. ()
Když tuto nenápadnou a zapomenutou komedii srovnám s těmi ostatními francouzskými, které se odehrávají za 2. světové (Sedmá rota, Velký flám, Eso es), vychází mi bohužel Stepující stonožka jako ta nejslabší. Po dějové stránce je všechno v pořádku, problémem je trošku horší herecké obsazení (kromě Michela Galabru) a určitá nedotaženost všech vtipů. Jsou zde zábavné momenty, ale většina komických situací mohla být ještě o třídu vtipnější, kdyby si s nimi scénáristé trochu vyhráli. Všechny ty útěky a převleky prostě nejsou tak vtipné, jako byly třeba v Sedmé rotě. Kdybyste po mně teď, pár minut po zhlédnutí, chtěli napsat nějakou vtipnou hlášku z filmu, tak já si za boha na žádnou nevzpomenu. Zítra si možná ani nevzpomenu, o čem tato komedie byla. Je to škoda, potenciál tento film rozhodně měl. Giraultovy komedie mám rád, ale věřím, že takový Gérard Oury by tento snímek natočil lépe... Mimochodem, v roli četníků se zde mihne nerozlučná dvojice Michel Modo a Guy Grosso - četníci Berlicot a Tricard z četnických komedií s Louisem de Funèsem. ()
Už je to let co jsem to viděl . Francouzské komedie jsem měl vždycky rád. ()
Velice vtipná a dobrodružná komedie. ()
Docela vydařená komedie, která mě pobavila a ani minutu jsem se nenudil. Přesto si ty čtyři hvězdy nedovolím dát, jelikož například "Velký flám" byl mnohem lepší a ten si je vysloužil. Ale zábavné to je bezpochyby. Třešničkou na dortu je četník Galabru. 70% ()
Menej slavny film s Mychelom Galabru /Asterix a Obelix 1999, Cetnicka pentalogia/ oproti klasikam ako Velky Flam ci Kam se podela 7. rota. 60 % ()
Několik vynikajících gagů dělá ze Stonožky nadprůměrnou komedii i na poměry francouzských válečných komedií a nebál bych se je porovnat například s trilogií Roty. A nic na tom nemění fakt, že ke konci dochází dech a vývoj příběhu se opakuje v několika periodách, protože vtip jednoduše a vydařeně hraje prim. ()
Ach, ti Francouzi ! Lehkomyslní volnomyšlenkáři a furianti, kteří si s ničím nedělají těžkou hlavu, rozhodují se snadno a rychle - a nemyslí přitom na následky ... obzvláště když jde o Francii. Kromě nedotaženého scénáře se na snímku podepsal i mistr Čas - prověřil jeho trvanlivost a částečně rozklížil soubor vtipných scének. Přesto se jedná o komedii, která přináší dobrou oddychovou zábavu na kterýkoli obyčejný i neobyčejný podvečer. ()
7/10 ()
Hmm... ()
Stonožka stepuje, v podstate predstavuje najmä teda i akýsi, povedzme teraz zrovna [ne]oficiálny názov: záchrannej operácie, ohľadom istej, »milskej Venuše«, resp. vskutku naprosto vzácnej, mramorovej, a k tomu i akurátne až rovných 203 cm vysokej, antickej s o c h y; najprv sa síce ozajstne a spoľahlivo nachádzajúcej v parížskom múzeu v Louvri, čo by už akosi o hodne malú chvíľu ani nemuselo vôbec platiť, nakoľko totižto ríšsky maršal Göring, si práve na túto «milskú Afroditu» [pre označenie tohto umeleckého diela sa používajú dva názvy, pričom ten prvý v podobe Venuši, sa zvykne pre zmenu používať v talianskom Ríme; pozn. recenzenta], robí mimoriadne veľký zálusk, ktorým by si opätovne zase o niečo rozšíril svoje [CHAMTIVÉ] obzory v umeleckom prostredí, čiže inými slovami povedané, svoju ďalšiu »korisť« si plánuje odviesť domov do Nemecka...! • A mimochodom, traja francúzski mládenci, kľudne ich môžeme do budúcna nazývať akýmisi «pamiatkármi», alebo dokonca samotným Wehrmachtom sú prezývaní, ako nejakí teroristi z béžovej dodávky, pretože skrátka sami dokázali ukoristiť vzácnu trofej, a to konkrétne iba pre to, aby ju oslobodili pred pazúrmi nebezpečných [ľudských] plemien/šeliem!, čo je úvodný vstup na túto, takmer úplne geniálnu, komediálnu pôdu; pod režisérskou taktovkou: Jeana Giraulta, tvorcu žandárskej série! • Čím sa viacej na samý úvod vzdiaľovali od prvotného múzea, tým to bolo čoraz viac vtipnejšie a haluznejšie, a to ani nehovoriac o sexy sekvencii v »Hostinci u dievčatiek«, kde sympatickí protagonisti v zložení elektrikára Jacquesa [v stvárnení: Francisom Perrinom], následne sochára Francisa [Rogerom Miremontom], a končiac u Henriho [Jeanom Jacquesom Moreauom], nielenže trošku zrelaxovali, ale zároveň sa aj poriadne rozpálili pred hriešne zvodnými dievčatami, a to len kvôli tomu, aby intenzívne premýšľali, čo vlastne potom, keď opäť naštartujú dodávku? • Dorazí aj strýko jedného z nich, či skôr lepšie prevedené do danej reči vo význame, že oni dorazia k nemu na sídlo, kde sú už nasáčkovaní i samotní frickové, čo ponúkalo ďalšiu dávku úsmevných situácií, a veď sa ani nie je čomu, čo čudovať, keď strýka predstavoval sám: Michel Galabru ako pán de Beaugenay! • Majstrovské na celej veci bolo predovšetkým to, že túto [nad]rozmernú b e d ň u s Venušou/Afroditou, neustále niekde strácali, a nasledovne znova hľadali, čo predstavovalo dajaký adrenalínový rozmer - extra naviac; jednoducho podčiarknuté, že: nikdy nemali ucelený prehľad o tom, čo robia, a to ma stále privádzalo do zúfalstva, ako aj samotných predstaviteľov: v dobrom slova zmysle! • Normálne by som vari na záver [od]teraz len maximálne podotkol to, že UŽ úvodná, titulková a animovaná sekvencia so Stepujúcou stonožkou, ma tak perfektne navnadila na tento excelentný titul, že aj ostatný zvyšok titulu, sa niesol presne v identickom duchu, ako aj na začiatku! A čo je na všetkom najzaujímavejšie je to, že som to ani vonkoncom dopredu príliš neočakával, aký luxusný, filmový zážitok, ma naostatok čaká. GENIÁLNA ZÁLEŽITOSŤ. () (méně) (více)