Anthropoid

Režisér se rozhodl pro film založený na skutečnostech, nepodsouvá nám dokument ani vypiplanou rekonstrukci jakou je např. Let č. 93, takže nemá smysl se zaobírat různými anachronismy nebo smyšlenými postavami. Nacisti zůstávají pouze anonymním, leč všudypřítomným nebezpečím, neboť je příběh vyprávěn výhradně z hlediska parašutistů. K atentátu totiž dojde zhruba po hodině, což však není příliš času na to, abychom se s postavami a jejich emocemi seznámili, ale režisér se snaží k představeným figurám vracet v poslední třetině filmu. Charakterizace parašutistů samotných je spíše jen načrtnutá, ale skrze několik krátkých scén, kdy muži zapochybují, dodává režisér léta glorifikovaným postavám, které jsou pro mnohé synonymem velkého hrdinství, rozměr lidské slabosti./// Známosti obou protagonistů působí poněkud vynuceně a Geislerová je na roli přestárlá. Dalším minusem je fakt, že britští herci svou angličtinu přizpůsobili tuzemské „čengliš“. Když se tak Dornan s Murphym představují jako čeští výsadkáři s rádoby českým akcentem, působí to nepatřičně komicky a sál se směje. Je to však možná lepší řešení, než kdyby byli všichni Češi předabováni, neboť postsynchrony nepůsobí nikdy dobře. Pokud odhlédneme od přízvuků, podávají všichni herci věrohodné výkony a některé možná překvapí, že pan Sadistický bičík dokáže skutečně dobře hrát./// Ellis nasnímal Anthropoid podobně jako svůj předchozí snímek. Obraz je tak v neustálém pohybu a kamera v polodetailech těká i při dějově klidnějších scénách. Mistrovskou sekvencí je boj v kostele. Postavy již nemluví a na řadu přichází nesmírně autentická a syrová přestřelka, v níž vzduchem létají granáty, kulky a kusy masivního kostelního zdiva. Perfektně sestřihaná akce zůstává po celou dobu přehlednou a nesmírně napínavou, i když víme, jak to dopadne. K intenzivnímu zážitku nepochybně přispělo obrovské plátno velkého sálu s bezchybným ozvučením. Parašutisté si nevyměňují pro americké válečné filmy typické vlastenecko-heroické repliky a ani nevzpomínají na své rodiny. Anthropoid zůstává téměř úplně prost patosu (výjimkou je např. scéna, kdy k odbojářům vtrhne gestapo za doprovodu tklivé houslové skladby), a pokud by někomu ona známá věta „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!“ připadala zbytečně kýčovitá, už je z něj asi cynik, který si nedokáže představit, že film by v rukou blockbusterového rutinéra nebo podfinancovaného českého filmaře dopadl o poznání hůře. [51. MFF KV] (28.09.2016)

Sequensův Atentát zůstal nepřekonán, přesto Sean Ellis natočil film, který se nemusí za nic stydět (byť trpí většinou nemocí velkých evropských koprodukcí) a na který my Češi můžeme být právem hrdi - je totiž o tom nejlepším z nás, o naší statečnosti, o našich hrdinech... Filmu paradoxně v mých očích (a uších) ubližuje asi nejvíc to, že jsem Čech a mám tedy mnohem detailnější znalost popisované historické události, kontextu a v neposlední řadě jazyka (proto mi třeba předešlé Ellisovo Metro Manila přijde mnohem více autentičtější, věrnější a bližší filipínským reáliím, než Anthropoid českým, ale nedělám si iluze, že kdybych byl rodilý Filipínec a koukal na tenhle film, měl bych podobný pocit jako nyní) než jakýkoliv zahraniční divák, když ovšem přivřu své rodilé české oko (a zakryju ucho), mám před sebou kvalitně natočený a dobře fungující mezinárodní koprodukční snímek, jehož hlavní doménou je popularizace jednoho z mála velkých aktů, kterým jsme se my Češi (Čechoslováci) zapsali do historie...a dělá to více než dobře! Zajímavý scénář (historicky sice velmi nepřesný, nedržící se historických faktů, ale právě proto ryze filmový a funkční), interesantní herecké výkony (zvlášť Cillian Murphy tu hraje jako v Peaky Blinders), dobrý casting, autentická mizanscéna, kvalitní produkce a výprava... Takže osobně přeji snímku velké tržby a kasovní úspěch, značný mezinárodní ohlas a plno diváků, kteří se řeknou - ejhle, ti Češi...naprosto heroičtí! :-) PS: Vlastně si nevzpomínám, že by kdokoliv zvenku natočil o nás Češích takhle pozitivní film (snad vyjma Nesnesitelné lehkosti bytí), film, v němž bychom nebyli jen těmi ,,mongoly" odkudsi z Východního bloku, nebo popřípadě film, kde by Praha nebyla ,,divoký východ" a Češky nebyly jen hezké, ale levné a lehko k mání... (23.10.2016)

Žádný jiný zahraniční film mě coby českého vlastence tak moc nepotěšil. První polovina je sice víceméně z povinnosti, za účelem trochu prvoplánového představení hlavních hrdinů a jejich odbojové i milostné osobnosti, ta druhá však, od započetí samotného atentátu až po závěrečný záběr, mě zásluhou bravurního dramatického timingu, nádherně syrové akce a bezchybně vygradovaných emocí úplně smetla a veleslavnou kostelní bitvu jsem s postavami neskutečně prožíval, přestože vyústění bylo nevyhnutelné. V momentě, kdy Cillian Murphy, tímto už definitivně zasloužilý člen mé herecké top 20, zakřičel "Jsme Češi!", naježily se mi všechny vlasy včetně těch, které už jsem ztratil, a v návalu euforie jsem dostal nezkrotnou chuť stvrdit jeho vlastenecký výkřik několika půllitry hrdého českého piva. Zamrzí sice málo prostoru pro záporáky (je to film o nacistech se zdaleka nejmenším počtem hákových křížů na plátně), zato však dojme velmi upřímný a emocionální přístup k odvážným obětem a potěší sympatický výkon nejen Murphyho, ale také přesvědčivého Dornana. Jen místo Geislerové mohli tvůrci využít vzkvétající sexappeal Viky Kerekes, Aňa už má přeci jenom svoje roky a maskěři jí zrovna dvakrát nepomohli... (17.12.2016)

Má to své mouchy. Německá strana má trestuhodně málo prostoru ("hlavní záporák" je ve filmu doslova pár vteřin), romance je zbytečně chtěná a Aňa Geislerová, v českých filmech světově vypadající, tu z nějakého nesmyslného důvodu působí šíleně staře a neatraktivně. Také jazykově to mohlo být lépe ošetřené. Angličtina s českým přízvukem se dá zkousnout, považuji ale za chybu, že dialogy "v druhém plánu" (tedy v pozadí) nikdy nezazní v češtině. Na druhou stranu je třeba ocenit poměrně nejednoznačné vykreslení situace, kdy zmíněný atentát (minimálně v rámci daného momentu) rozhodně udělá víc škody než užitku. A ať už jsou výhrady jakékoli, strhující finále vše vynahrazuje. Frenetickou třicetiminutovku v kostele s dojmeným koncem, který si vystačí jen s hudbou, zvládl Ellis na hraně geniality. Za něco takového by se nemuseli stydět výrazně zkušenější machři (a nemyslím si, že by to nutně natočili lépe). 70% za to, že by to chtělo v některých oblastech širší záběr. (06.11.2016)

Nebudu hodnotit, jak moc je to podle skutečnosti, protože nejsem anthropoidolog, ale divák. Ze začátku to vypadalo trochu rozpačitě, jako lepší televizní inscenace, ale s přibývajícími minutami je film stále lepší, a přestřelka v kostele prokládaná likvidací zbytku odboje je famózní (škoda, že není na plátně déle Ondřej Malý ve své roli, kterou umí nejlíp). Mezi charaktery Gabčíka a Kubiše jsem moc rozdílů nezaznamenal, přestože Sean Ellis v rozhovoru totéž vyčítal Sequensově filmu. Geislerová je na roli bohužel už trochu stará, což ještě víc vynikne, když stojí vedle Charlotty Le Bon. Zahraniční diváci asi budou kritizovat český přízvuk, ti čeští zase legrační výslovnost českých jmen (a to i z úst českých herců, kteří se museli přizpůsobit kolegům). I tak ale určitě doporučuji a přál bych filmu světový úspěch. (04.07.2016)