Milada

Prvně musím předznamenat, že Miladu Horákovou považuji za jednu z největších hrdinek této země a její životní osud je sám o sobě tak dramatický a nosný, že jeho zfilmováním se nelze dobrat k výsledku, v němž by takový snímek byl nudný a nezajímavý...a ejhle, k mému velkému překvapení to jde! Milada je prostě, a trhá mi to srdce, průměrný až špatný film. První chybou určitě bylo, že projekt je pojat coby autorský - a při vší úctě k panu Mrnkovi, sám na všechno prostě nemá a nestačí. Jako debutant si v roli režiséra, scenáristy a producenta ukousl tedy obrovské sousto. Scenáristicky pojal drama o Miladě Horákové coby drama sentimentální, postavené na rodinných vztazích, ovšem ve výsledku to připomínalo selanku seriálu První republika. Místy plkání o ničem a vycpávky prázdného sentimentu. S emocemi jsem se potkal až v samém závěru a přitom tenhle film mě měl sevřít hned od začátku a úplně vyždímat. Už jen fakt, že v kině na konci skoro nikdo nebrečel... Proč nepostavit do centra příběhu zmanipulovaný komunistický monstrproces, když se to přímo nabízelo? Zobrazit jeho pozadí, celou tu Potěmkinovu vesnici, ten zrůdný mustr, nitky, které vedly do Moskvy k obdobným monstrprocesům a čistkám v SSSR 30. let? Stejně tak nechápu, proč tvůrci záměrně vynechávají veškeré explicitní násilí? To bylo jejich záměrem natočit rovnou soft verzi příběhu coby výukové video pro školní potřeby? StBáci pak vypadají jako celkem neškodné figurky, dokonce ani z nacistů nejde strach, Milada se po několikaměsíčních výsleších na Gestapu a pobytu v Terezíně vrací domu jako by nic. Nepoučený divák může lehko získat dojem, že v Terezíně byli na vězně vcelku milí a komunističtí vyšetřovatelé nenechali Horákovou akorát vyspat... A třeba scéna úmrtí Jana Masaryka? Nudněji to snad už ani natočit nešlo! Další velkou bolestí filmu je formální stránka - tak příšerné postsynchrony aby divák pohledal! To byl dabing někde na úrovni televize Nova. Ani herecké výkony nejsou přesvědčivé, možná ale nebylo co hrát. Ayelet Zurerová absolutně bez výrazu a bez života, v podstatě pořád jen chodí a prázdně deklamuje, Robert Gant v roli jejího manžela naprosto bezvýrazný, taková Vica Kerekes se tam zatoulala asi jen omylem...stejně jako Hrubešová, Chýlková, Přeučil...a třeba Aňa Geislerová v roli prokurátorky Polednové-Brožové? Tohle měl být ,,fanatický" projev?! To spíš jakoby vypadla z TV Barrandov... Navíc zcela nevhodně zvolená hudba, která podporuje sentimentální vyznění. Zmatená kompozice - leitmotiv jízdy autem a záběr na dceru paní Horákové už se mi pak vysloveně protivil. Abych alespoň něco pochválil, kamera pana Štrby je velmi povedená, i mizanscéna celkem věrohodná, výprava pěkná... Suma sumárum opravdu obrovsky promarněná příležitost - a v podstatě stačilo překopat koncept a jít po rozměru (antické) tragédie. Myslím, že Miladu by líp natočil třeba Robert Sedláček jako jeden z dílů Českého století...jelikož už tématicky hodně podobný díl Zabíjení soudruha bylo tak stokrát působivější. Takhle nudný a rozvláčný životopisný film si paní doktorka Horáková opravdu nezasloužila! (06.11.2017)

Pani doktorka Horáková si jistě svůj film zaslouží, ale film a ne střih na sebe nenavazujících scén a naprosto zmatených záberů kameru. Trošku podezírám tvůrce, že s daného tématu chtěli jen vytěžit. Doufám, že si osudu pani Horákové všimnou naši přátelé v Polsku a natočí film o pani doktorce Horákové, který bude skutečnou filmovou poctou této hrdince, protože naši filmaři to zjevně neumí. No a k dnešním komunistům a jejich voličům. Jste na sebe hrdý ? Fakt ? Vy (Vy, protože, jste přece komunisti, že jo) jste popravili úplně zbytečně nevinnou ženu ? Nic to s vámi členové KSČM a jejich voliči nedělá ? Co vy komouši jste zač, to mě hlava nebere. (02.08.2018)

Ten film nemá žádný náboj, plyne si a snad je i natočen "jen tak," důležité události ze života Horákové jsou zobrazeny hodně rychle, skrz zbytečně dramatickou hudbu a popsány dvěma, třemi slovy. Po únoru 1948 atmosféra trochu zhoustne (vynikající Jitka Smutná v roli Hodinové-Spurné!), ale jen na chvíli, spolu se soudem vidíme všichni to, co už známe a nic nás nepřekvapí. A takovým okamžikem nemůže být co, když dcera mučednice přijíždí po čtyřiceti letech do Prahy. Pokud chtěl Mrnka natočit tuhle mdlost a navíc na vývoz, měl v zahraničí doporučit dokument Proces H a raději se na to vykašlat. 30%. (06.08.2018)

Nechtěl jsem být tak kritický, ale nemohu jinak. V dnešní době je totiž poměrně populární otevírat politická témata a životopisně vyprávět příběhy důležitých politických postav naší republiky, potažmo Československa. No a Milada Horáková je opravdové téma. Téma, které si zaslouží respekt, pokoru a příběh, který se za sebe nemusí stydět. Tady sice v popisku přeháním. Film by se za sebe opravdu nemusel stydět. Jenže kromě adekvátního technického zpracování a více než solidní herečce z Izraele, mu chybí scénář, který by alespoň trošku dává smysl. Osobně, když nad tím přemýšlím, mám problém s tím, že podobné, poměrně vážné téma, dostane do ruky debutant. Je česká kinematografie natolik v hajzlu, aby podobná témata dostával na starost debutant? Nebo kde svaz bere ty koule na to, aby peníze pro tvůrce českých filmů přerozdělil zrovna debutantům? Osobně si nemyslím, že by David Mrnka byl natolik špatný, ale podle mě si vzal opravdu velké sousto. Dobré momenty střídaly vysloveně špatné a v rámci celého příběhu jsem měl co dělat, abych se o Miladě něco dozvěděl. Nakonec jsem se ale stejně nedozvěděl nic nového a ještě k tomu jsem měl co dělat, abych film dokoukal. Jediné svinstvo, na kterém se shodneme, je vzorovej českej komunista, kterej je pro mě asi nejodpornějším člověkem na světě. A je úplně jedno, jestli mluvíme o tom z minulosti nebo o tom ze současnosti. (14.11.2018)

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)