Godzilla

Konečne som sa odhodlal pustiť si pôvodný film o godzille. V roku 1954 ho natočil japonský režisér Iširó Honda. Nie som priaznivcom ázijskej kinematografie, ale také kultové dielo ako je "Gojira" som predsa len chcel vidieť. Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po japonsky) s českými titulkami. A to bola asi chyba. Príšerne mi vadilo to kvílivé štekanie. Japonština je pre mňa len neznesiteľnou kakofóniou citoslovcí. Trhalo mi to uši. Tento starý, čiernobiely snímok je síce klasika, ale nabudúce keď budem mať chuť vidieť godzillu, siahnem radšej po niektorej hollywoodskej popkornovej verzii. ** (26.02.2016)

Komplex bomba byl a vlastně dodnes je u Japonců velmi živý, takže tak silné dozvuky pouhých devět let po Hirošimě nejsou nijak překvapivé. Naopak, jeho výsledkem je ohromující a v závěru gradující katastrofická tragédie s Godzillou s radioaktivním dechem a nádhernou hudbou. Etickou stránku odpovědnosti za vynálezy nechávám být, to mě vždy nechávalo chladným; mnohem zajímavější je pro mě rozdílné pojetí japonských a amerických monster movies. Zatímco Američané jsou odhodlaní, obvykle optimističtí a neohrožení do posledního dechu, Japonci dali mnohem víc vyznít průběžnou beznaděj, to utrpení, které katastrofa působí (bez ohledu na to, zda ho způsobila Godzilla, obří já-nevím-co nebo atomová bomba). Vítězství nad Godzillou vůbec není heroické - jen ukazuje, kolik nesmyslných obětí to stálo... A právě scény útoku na Tokio, ale vůbec všechny příšeřiny aktivity patří k těm nejsilnějším a nejpůsobivějším. (22.03.2014)

Amerika má svého King Konga, Japonsko zase Godzillu. Pro srovnání, King Kong je film víceméně dobrodružný, zatímco Godzilla katastrofický, kde se řeší, jestli použít jadernou zbraň na Godzillu a tím i otázka, zda jaderná zbraň nebude potom zneužita. Výborná myšlenka! Triky jsou na svou dobu perfektní, ty všemožné modely domů, vlaků a všeho možného podléhající Godzillímu řádění jsou nádherný. Výborný je i hlavní hudební motiv, to je absolutní pecka! Vůbec hudba je hodně dobrá! Konec filmu je taky pěkně vyřešen, podpořen uhrančivě smutnou hudbou. Perfektní! Skoro plnej počet! (10.11.2012)

Odozva hodenia atómovej bomby americkou armádou na veľké mestá Hirošimu a Nagasaki je prítomná. Aj bez nej ide o skvelý film. Prostredníctvom katastrofického príbehu upozorňuje a varuje pred pokusmi s jadrovými zbraňami. Tie sú totiž schopné nepredvídateľných mutácií. Na druhej strane varuje pred likvidáciou tvorov, generovaných toxickými pokusmi. Naopak dôkladné zmapovanie príčin ich správania, zvyklostí a potrieb môže neskôr viesť k prípadnej účinnej eliminácii (nie zničeniu!) ich nasledovníkov. Apel na kľudné pozorovanie je jednoznačne prítomný aj v správaní vedca, čo vymyslí hrozivo účinnú zbraň. Sám sa jej následkov zľakne a z obavy pred jej zneužitím mocensko - priemyselným komplexom plány na jej výrobu pre istotu spáli. Všetko zlé je ale na niečo dobré. Veď kto by nechcel zažiť živého trilobita. Mimochodom je zaujímavé, že v kinematografii sa prvý raz oživený trilobit zjavil v roku 1954 práve v Godžire a následne rok nato - 1955 v Ceste do praveku Karla Zemana. Východoeurópsky rozmer filmu zastupuje spomínané mesto Budapešť a orchester z hlavného maďarského mesta, spláchnutý z lode prvou akciou dosiaľ nevideného megatvora v prvej scéne. (10.11.2014)

Působivé. Měl jsem jako asi každý, kdo se vydá tímto směrem (směr: Pravěk vizuálních efektů) obavy, zda to nebude až příliš velké sousto pro mé smysly tak hezky na poslušného pejska vycvičené prskavkami a autopticony Baye, ale po pokusu s trailerem jsem si řekl, že by to přece jenom jít mohlo. A ono opravdu šlo. Možná tomu pomohla dokonce ta černobílá, ale největší plusy dávám rozhodně za tu nepříjemně výraznou bezmoc a depresivnost, která lze cítit napříč snímkem. Jistě, stále jsem nepřišel tak úplně na chuť tomu starému způsobu předků přehrávat (hlavně pak emoce) jak to jen jde (u Asiatů ještě výraznější než kdekoliv jinde), ale odpustivše tohle, vím si představit, jak těžce to muselo působit na jakéhokoliv diváka, který se nad filmem trochu zamyslel, hlavně pak samozřejmě tam v císařství. A pokud se našel někdo, kdo film bral čistě jako demoličního předka blockbusteru, užil si to určitě stejně a mnohem víc než já dneska sequely zmíněné hitovky. A popravdě jsem si na toho člověka v kostýmu krále monster, pro kterého to vskutku musely být zajímavé zážitky, zvyknul velice rychle, ba co víc, prakticky ho za člověka v kostýmu vůbec nebral (všechna čest i způsobu, jakým je film .. a Godzilla nasnímán – teď se hodí i v čistě jazykovém smyslu, že Godzilla je bůh, ne bohyně  - pomáhá to té legendě k mnohem lehčímu rozvinu) a některé záběry jeho rozpoutaného pekla by se lehce staly wallpaper materiálem i teď. Co se týče lidského aspektu, má tu výraznou roli (ne jak v pozdějších dílech, kde sice má výraznou roli částečně taky, ale kolikrát prakticky v rámci zcela odlišných vedlejších linek) a co si budem povídat, Oxygen Destroyer už mám na seznamu mých nejoblíbenějších přístrojů posledního soudu (doomsday machine). Celkově tak nemám problém jít na ty velmi hezké 4 a těším se na své hodnocení dalších dílů (ehm). PS: Po té americké verzi netoužím, i když by to mohlo být zajímavé v rámci průzkumu prehistorie marketingových strategií, případně nahrazování titulků předěláním filmu s pomocí dodání herců ze své krajiny. PPS: Málem jsem zapomněl na jeden z dalších příspěvků tohoto filmu (kromě toho, že nám dal kaiju žánr ve své klasické podobě) – a to je hlavní hudební motiv. Málo co by dokázalo vystihnout tu velkolepost a hrůznost Godzilly jako tohle skvělé téma. Škoda, že v dalších filmech ho stále upravovali a omezovali (do jisté doby). 8/10 (30.12.2014)