Akta Pentagon: Skrytá válka

Pokaždé je to velká událost. Právem. Aby také ne, Steven Spielberg se obklopuje velkými hereckými jmény a stálými spolupracovníky, kteří přesně vědí, co mají dělat. Je to skupina veleschopných veteránů a také armáda neselhávajících přihrávačů, kteří na slovo poslouchají zkušeného vypravěče. Ten potvrzuje, že spíš než současné látky mu vyhovují silné žánrové příběhy s nadčasovým přesahem, které se odehrávají v historických (nebo futuristických) kulisách. Všechno vypadá náramně, ladně se přebíhá mezi vážnou a zábavnou polohou, jenže tenhle kousek se zařadí mezi matná dramata (Lincoln, Válečný kůň), nad kterými jásali zejména skalní fanoušci režisérské legendy. Jde o téma, které nám absolutně není blízké (zachycení redakce deníku The Washington Post v době úniku přísně tajných materiálů, které kompromitovaly vládu, včetně jejího podílu na válce ve Vietnamu), ač se tvůrci samozřejmě opírají o univerzálnost tématu, je to precizní, ale bez emocí i bez hravosti Spielbergova já, a ve výsledku jednoduše trochu povadlý tah na akademiky. (16.02.2018)

Spielberg se v těch politických tématech nějak našel. Možná až moc. Víc, než by musel. Když jsem si pustil Akta Pentagon, tak zkraje záběry z Vietnamu neměly chybu. Dokonce jsem si říkal, že bych si klidně dokázal představit nějakej film z Vietnamu, u kterého by mi vůbec nevadilo, že se třeba opakuje. Jenže po chvíli příběh směřuje tam, kam potřebuje a tak se rozjíždí příběh novinářů, který mě totálně umrtvil. Jak kdyby už v Americe chtěli zfilmovat každý hovno. (03.03.2018)

Když se s první vteřinou filmu objevil na plátně Spielberův klasický otevírací obraz (tedy sekvence, která chytí divákovu pozornost a zároveň souvisí jen matně s budoucím dějem), uvědomil jsem si, jak na mě pořád značka Spielberg platí. A ten trochu magický pocit mě neopustil po celou dobu filmu. Typicky dokonale kontrastní obraz, kamera Janusze Kaminskiho, která každým záběrem něco říká a tedy vypráví obrazem, spielbergovská hudba Johna Williamse. To a mnohé další mě uvádělo do pocitu, že se koukám na film, na kinematografii a prožívám příběh, u kterého jsem napjatý a vzrušený (v tom diváckém slova smyslu). A to z mého pohledu není v roce 2018 málo. 9/10 PS: Frank Capra loves this movie! (02.03.2018)

Seňor Spielbergo nastavil opět brutální tempo a servíruje nám dva filmy ročně. Dříve jsem viděl jeho podstatně opulentnější Ready Player One, které mě absolutně pohltilo a zajímalo mě, jak se vlastně popral s tématem, zpracovaným podobně jako Spotlight nebo jeho starší Bridge of Spies. A jednasedmdesátiletý Steven asi chytil druhou mízu, při jejímž udržení bych se nebál ani toho proklamovaného pátého Indyho a ve své páté spolupráci s jako vždy vynikajícím Tomem Hanksem nám servíruje napínavé drama z doby těsně před WaterGate (povinně nakoukat Všechny prezidentovy muže), o které jsem toho doposud moc nevěděl a informačně mě to tedy zásadně obohatilo. A co více, zde mě bavila dokonce i Meryl Streep, která mi jinak absolutně vadí a všechny její filmy s ní víceméně nemám moc rád, ovšem tady se mi, možná díky určité zranitelnosti její postavy (která zpravidla nebývá na místě) celkem dost líbila a v kombinaci s dalšími kvalitními herci mi to sedlo na jedničku. Dvě hodiny jsou tak akorát, rozhodně jsem se nenudil, ale po dokoukání přecejen převládl pocit, že jsem již viděl podobně zásadní témata zpracovat o něco tíživěji a napínavěji, takže ten stupínek přecejenom ubrat musím. PS : Možná jen ten Mark Rylance tomu chybí.. (04.04.2018)

Akta Pentagon: Skrytá válka - to je překlad úrovně: pojďme prodat film, který se obsahem prodat neumí. Film stojí a padá na Hanksovi a Streepové. Jejich kouzelné dialogy nabité tou klasickou filmařinou jsou k sežrání - děj samotný moc ne. Film se snaží v první polovině unudit diváka k smrti a vtáhnout ho do světa nakladatelství, aby ve druhé polovině řešil existencionální otázku novinařiny a upřímnosti se špetkou špionáže, což záživné není, pokud nejste kompost, ale ve srovnání s první polovinou, kde se člověk příjemně prospí, je to takové milé probuzení. Řeklo by se kafe po ránu, ale ne. Spíš Jihlavanka. (21.02.2018)