Tenkrát v Hollywoodu

Je to celý takový naleštěný, včetně obsazení, Brad Pitt je řízek a pěkně se na to kouká, ale výsledek je prostě nuda a pocit, že to snad nikdy neskončí, byť je pravda, že pár scén člověka z limbu dostane a návštěva Taxe byla prostě legendární. Tentokrát to Quentin nezachránil ani dialogy, který prostě nejsou dostatečně nosný, aby utáhly celej film, platí to dvojnásob, když je brutálně nastřelená stopáž na skoro 3 hodiny (02.01.2020)

Tak sem po 3/4 roce konečně dostala náladu zjistit, co se to tenkrát v Hul-Mi-Údu vlastně dělo. No a zjistila sem, že se tam dělo z drtivý části úplný hovno. Kde začít? Jako skorolesba začnu Hárlej Kvýnovou, která tady nemá absolutně co hrát, jelikož jediný co dělá je, že se infantilně směje na všechny strany a chodí sama na sebe do kina, což chápu, taky na sebe chodím do kina. Pak tu máme Lea, kterej hraje dobře, ale hraje uplakanou kundu co má asi permanentně krámy, jinak nevim proč je pořád tak přecitlivělej se sklonem brečet kvůli každý píčovině. Famózní Jullia Butters, ze který bude za pár let kolosální mrdna, dostalo trochu prostoru a využila ho skvěle, stejně jako švihlá hípísačka Margareth Qualley. Jenže to vše je na 161 minut žalostně málo a nebýt Brada Pitta, tak sem měla problém to vůbec dokoukat. Každopádně jeho postava je z těch, co se ve filmu objevují furt, jako jediná v pohodě a drtivou většinu povedených scén, co ve filmu jsou, má na svědomí právě Brad, ať už je to scéna na ranči Charlieho "rodinky", škádlení s Margaret, vybíjená na konci, perfektně vycvičenej hafan či scéna s Brucem Lee, kde sem se smíchy skutálela z gauče a i když sem rákoska, tak .... píííčo, to nemělo chybu, jak s ním jebnul o ty dveře. Na druhou stranu chápu, že dcera Bruce Leeho byla z této scény nasraná, taky bych nebyla nadšená kdyby mi z táty udělali ve filmu debila. Každopádně i když Brad je zde skutečně oscarovej a sošku si zasloužil, film jako takovej se občas táhnul až neúnosně, brutality je povážlivě málo a celkově to Tarantýno tak trochu dojebal a těch 10 oscarovejch nominací nepochopím ani za Buddhu. Ale Brad právem a konečně se dočkal, pyčo! (05.05.2020)

(2x) Nejsem typický Tarantinův divák, vlastně mám ráda z jeho portfólia jen Sin City. Na zesílené zábavné násilí mě neužije, na nekonečné dialogy s fiktivními popkulturními odkazy jakbysmet. Ale Bylo, nebylo v Hollywoodu je dokonalá pohádka (český překlad Tenkrát v Hollywoodu odkazuje jen na vedlejší motivy filmu). A ideální právě tím, jak moc je odlišná od předchozích pozérských filmů. Zbytečně se tu nemluví, zábavné násilí trvá jen chvíli a dokonce má smysl, což je téměř neuvěřitelné. Vztah mezi zobrazovanou érou a jejím zobrazením je ideální. Nejde tu o prázdnou parodii americké televize 50. let a konce jedné hollywoodské éry (ten odchod do Evropy je typický po dlouhá poválečná léta). Kouzelně se tu míchá realita s novými dotáčkami, celé to stojí na vědomé poctě fenoménu, který si snad ani tak seriózní výklad nezaslouží. Vše je na svém místě, dokonce je zmíněn i Walt Disney. Leonardo a Brad hrají na jistotu a vychází jim každé gesto, každý úsměv. Je radost s nimi trávit čas. Jako bonbonek fungují různé hostovačky, například nedávno zesnulý Luke Perry nebo veteránka kaskadérů Zoë Bell. A samozřejmě velké téma je Margot Robbie jako Sharon Tate Polanski (která zrovna dočetla Hardyho Tess), jedna z mnoha zapomenutelných hvězdiček, která se stala nezapomenutelnou díky hlouposti Mansonovy partičky idiotů. Její kauza je už něco docela jiného a inspirovala mnoho jiných filmů a knih, protože šok z jejího umučení skutečně rezonuje celých těch 50 let. Nedávno celou tu problematiku řešila mmj. i 7. série American Horror Story: Cult. To, jak s tématem naložil Tarantino, je až dojemně krásné. Něco takového bych do něj nikdy neřekla. #čsfdprojekce (15.08.2019)

Nebudem vypisovať siahodlhé analytické komentáre, všetko k tomu ako čítať nového Tarantina viacmenej povedal Matty. Takže len pár poznámok. V zásade pre zážitok z tohoto filmu potrebujete len vedieť, čo spravila Mansonovie família 9.augusta 1969 vtedajšej manželke Romana Polanského Sharon Tate a jej priateľom. Ak sú vaše znalosti filmu na vyššej úrovni, QT vám pripravil retro prechádzku Hollywoodom a televíziou 60. rokov, ktorú si užijete o to viac, o čo viac máte znalosti o filme tohto obdobia. Herecky to tu u mňa s prehľadom berie Brad Pitt, ten si to na plátne doslova užíva. Margaret Qualley chcem vidiet v ďalších filmoch. Ale hlavne, tento film sa podľa mňa stane najobľúbenejším filmom Erica Cartmana. 10/10 (19.08.2019)

// "And away we go." Tarantino je fakt jinde. Jedinej člověk, kterej si může dovolit natočit film bez děje, ohnout si realitu podle svého, a necelý tři hodiny mě prostě jen bavit. Herci, dialogy, obrazy, prostě jak mu to zrovna přijde pod ruku. Ne, samozřejmě to není náhoda, dělá to už od Pulp Fiction (Gaunery jsem viděl později), a dělá to sakra dobře. Pitt s DiCapriem jsou machři, Margot překrásná a Margaret Qualley by na ty oči měla mít ten samej průkaz, jakej měl Bruce Lee na svoje ruce. Holy shit. 9/10 (18.08.2019)