Sedm samurajů

Skvělý film, při jehož neuvěřitelné stopáži se jeden nenudí a nepodívá se na hodinky zdaleka tak často, jako u mnoha délkou méně než polovičních snímků. Pátá hvězda chybí za prapodivnou válečnou taktiku banditů a za nepřesvědčivé bojové scény, na nichž byla zajímavá snad jen přirozeně působící „neochota“ vesničanů píchnout do někoho bambusem. (09.05.2011)

Dosť dlho som tento film obchádzal, i napriek tomu, že mal priaznivé viac než priaznivé ohlasy so strany kritikov a samotných divákov. Mal som ho v takej mojej železnej rezerve, keď už nebude čo pozerať. Tá chvíľa došla, a tak som po Siedmych samurajoch z mojej filmotéky siahol. Zabudol som spomenúť, že Siedmych samurajov som mal a samozrejme, že ešte mám v predloženej režijnej verzií. Tá má asi tri a pol hodiny. Takže som si povedal, že nudiť sa asi nebudem. A viete čo, nenudil som sa! Je to síce starý film, ale klenot japonskej fotografií. Kultúrne dedičstvo, ktoré sa nedá zdediť. Stará filmová škola japonskej dokonalosti, ktorá fascinuje a bude fascinovať ešte dlhé desaťročia. To čo tento film ponúkol za tie tri a pol hodiny je neskutočne! Blaho, dokonalosť, príbeh ako číre zlato z najvzácnejšieho potoka filmovej krásy. Úžasný herci, jeden za druhým, boli nesmierne impulzívny, priam dokonalý!, a kamera ako vystrihnutá z filmovej knihy. Tá čo predviedla, ach...žasnem, a chcem aby som ešte žasol, preto lebo sa cítim po tomto filme blahodarne. Tak ma nadchol, že to nie je po pravde ani možné. Tie tri a pol hodiny som si náramne užil, každú jedinú sekundu som úpenlivo striežil, ako oko v hlave. Ani ten najmenší detail mi neunikol. Siedmy samuraji sú pre mňa akousi očistou pred niečím zlým, ktoré mi chce ublížiť. Vďaka nim sa to "žiaľ" nestane. Krása nevídaných rozmerov, šperk japonskej kultúry a samurajov samotných, takto sa milé dámy a pani točí film! Bez nejakých hlúpych prikrášlení, monotónnych dialógov, zbytočných scén, ktoré by filmu len priťažili, bez nemých hercov, ktorý by len tak priblblo postávali. Všetko do seba dokonale zapadá, nič nie je v tomto filme na zvýš, vôbec žiadny zádrheľ. Nič. Dokonalosť sama o sebe. Hodnotím predovšetkým svojim srdcom, vnútorným hlasom, ktorý mi šeptá, že tento film je balzam na dušu. Top 25, a to doteraz bola nedobytná. Siedmy samuraji ju premohli, bez žiadnych okolkov je tento film pre mňa veľmi cenný. Desať z desiatich. Po druhom zhliadnutí možno ešte prihodím. 10/10 (21.08.2013)

Na prvni pohled vrazedna stopaz 3 a pul hodiny, na druhy vsak vsem velmi znamy pribeh, ktery plyne pomalu a pritom nenudi. V tom lze spatrit genialitu a nadcasovost Akiry Kurosawy - tehdy pribeh nikdo neznal a bavil. Ja pribeh znal a presto me to bavilo a kazda minuta filmu uplynula jako nic. Urcite to neni film pro kazdeho, snimek vypravi pribeh velmi pomalu a dokazu si predstavit, ze ne kazdemu to sedne. Za me ale nesmrtelna klasika a z meho pohledu nejlepsi Kurosawa. (15.10.2017)

Zanrova parada. Precizni japonska prace tkvi v dokonalosti pramenite z poctivosti. (21.12.2007)

Nechci a ani se nebudu zaobírat porovnáváním Sedmi samurajů a Sedmi statečných. Oba jsou to totiž natolik skvělé filmy, že nějaké jejich porovnávání je naprosto od věci. Akira Kurosawa stvořil dílo, které je hodno zařazení do zlatého fondu světové kinematografie. Stopáž je sice delší, ale absolutně nenudí a pořád je na co nevěřícně koukat. Někdo vyčítá, že charaktery jsou zde špatně vykresleny a že splývají. Nevím, co ten dotyčný při sledování dělal, ale ani jeden ze sedmi samurajů mi nepřišel ani v nejmenším podobný tomu druhému. Všichni byli dokonalí hrdinové... nejlíp však svou roli zvládl Toshirô Mifune jako pološílený Kikuchiyo. Já prostě nemůžu jinak než za pět hvězdiček. Mám rád takové filmy. (27.02.2008)

Tak na potřetí, jelikož sem u toho dvakrát usnul, dokoukáno. Není to tím, že by mě Kurvasawo úplně nudil, jako chybu spíš vidím, že sem si to pustil v jedenáct večer a při 207minutové naprosto teroristické stopáži, to soudnej pracující člověk nemá šanci dokoukat, ikdyby ho bavilo sebevíc. Co se týče bederních roušek a Tošira pobíhajícího jen v ´brnění ´, působí to přinejmenším úsměvně, ale poplatno své době, asi plavky s vysokým podílem lycry byly podpultovým zbožím a ne každej proso,nebo rejžižer si je za misku rejže mohl koupit. Ale našli se i tací, kteří se na plavky mohli vykašlat a lítali v barevných pyžamech s metr a půl dlouhýma perořízkama. Nebo hůř, s osmimetrovou bambusovou skokanskou tyčí a výrazem lehké mentální retardace ve tváři. Pokud se na to zaměřím jako na celek, tak to překvapivě funguje a sám sobě si s údivem musím přiznat, že mě to docela bavilo. Rozsvítím čtyři poblikávající hvězdy, ať už za rádoby komediální vložky Tošira, nebo za neuvěřitelnou výpravnost celýho spektáklu. 70% P.s.: Někdo tu psal, jak je konec skutečně tíživý a jakou podobu má vděk k lidem, kteří pro vás zemřeli. Souhlasím, ale jen z části. Pěstujou a žerou rejži, tak co mají dělat? Oslavujou to písní a sázením rejže. Jasný jak facka. (04.02.2016)

Opravdový velkofilm. Smekám. A marně dumám nad tím, na co ten Matty koukal... (20.04.2011)

Film o odvaznych samurajoch, ktori sa postavili proti svojvoli mocnych. Prva polka filmu je dost ukecana a nudna - predstavovanie samurajov, ale vsetko vynahradila akcna druha polka filmu Sedm Statecnych. K tomu vyborna rezia Kurosawu a musim dat 100 % (03.03.2013)

Pozeral som dlhšiu verziu a mal som pocit, že to bolo zbytočne rozťahané, takže skôr odporúčam verziu, ktorá trvá 160 minút, čo je aj tak dosť veľa na film s titulkami. (18.07.2020)

Po několika letech neustálého přemlouvání se k tomu, abych se na to už konečně podíval, tady končí. A popravdě nechybělo málo a tu čtvrtou hvězdu bych s chutí dal. Celou první část (která tvoří delší polovinu filmu) to totiž je propracovaný sociologický film o různorodých reakcí obyvatel určitého místa na nepřátelské útoky. Což schválně píšu takhle nekonkrétně, jelikož se to dá vztáhnout na spoustu jiných konfliktů, včetně neutuchajícího válečného drancování. Jedni by to radši ukončili, další chtějí bojovat, jiní nějak přežít, další se zase smiřují s novými skutečnostmi... a do toho tu je stárnoucí samuraj s učněm, kteří chtějí dát dohromady skupinu neohrožených sedmi, přičemž oni do sociologického pojetí tolik nezapadají, ale je zajímavé vidět jejich různorodé charaktery a jejich postupný vývin. Nevím, nakolik to byl Kurosawův záměr, ale dlouhou dobu jsem tu vnímal za nejpodstatnější to, co se zdá jako podstatné nejméně. Už už jsem se chtěl radovat, že mě čeká velké milé překvapevní jako tehdy u Ran (ačkoli tam na mě zapůsobil hlavně scénář, který ale je japonskou adaptací Shakespearovy hry), jenže po přestávce přišla část druhá a v ní se z toho stal hlavně samurajský film. Vývin charakterů ústředních samurajů zde stále byl, stejně jako působivé scény, ale všeho bylo v mnohem menší míře a veškeré souboje mě často spíš nudily. On i vývin charakterů postav se tu stane víc zřejmým, zvlášť u Kikuchyia (u kterého jsem čekal, že s ním Kurosawa bude mí hlubší záměr, ale jen se naplnila jeho zbrklost, což samo o sobě stačí, ale stejně...) a Katsushira (nejspíš, prostě ten nejmladší z nich). A natočené je to sice promyšleně a působivě, ale u Sanjuro, Yojimbo a Ran si myslím to stejné a přitom jsou to taky Kurosawovy samurajské filmy a přitom mě oslovily po všech stránkách o něco víc. Vlastně jsem ani nezjistil (nebo mi nedošlo), proč zrovna Sedm samurajů bývá označováno jako Kurosawův opus magnum, jelikož u nemalého množství jeho dalších filmů jsem měl silnější a plnější pocit a u Yume obzvlášť. Takže za sebe to na víc jak silné tři hvězdy nevidím, ale aspoň jsem to už konečně viděl, zhlédnutí rozhodně nelituji, stále se mi to spíš líbí než ne, ta šílená tříapůlhodinová stopáž tu naštěstí má smysl a já si tak konečně můžu odškrtnout tento opravdu dlouho odkládaný rest. Silné 3* (26.12.2023)

Jo! Tak tahle tříhodinová verze japonský filozofie od Akiry mi jednoznačně sedla! Po celou dobu trvání tohoto filmu se v něm neobjeví jedno hluché místo, které by rušilo. Postavy jsou nádherně prokreslené, proces seznamování samurajů a rolníků zajímavě psychologicky sestaven a i souboje jsou velice věrohodné. K tomu perfektní režie, převratná kamera (zde, v roce 1954, byl použit vůbec první zpomalený záběr) a perfektní Mifuneho výkon. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo neustálé ječení všech Japonců. Voni ječej, i když bulej! Ale filmu se to nedá mít za zlé, jelikož každý národ je jiný. (18.11.2006)

Po vsetkych moznych japonskych variaciach na samurajsky hisotricky film musel to byt Kurosawa, pouceny americkym westernom, kto dokazal do jap. kinematografie zaradit samurajsku realisticku historicku dramu. To sa mu fakt podarilo. (08.04.2007)

rozpočet: $2,000,000 výdělek: $269,061 (USA) (31 August 2003) (17.01.2008)

Předloha pro více známou verzi Sedm statečných. Sedm Roninů ( Ronin = samuraj bez pána ) je najmuto na obranu malé vesničky, kterou pravidelně drancuje skupina zlodějů. Samurajové brání jen za stravu, dělají to spíše ze cti a někteří aby to dokázali sami sobě. Během filmu poznáváte samuraje i vesničany, taktiku boje i morálku tehdejších lidí. I když je film z roku 1954 je koukatelný i po tolika letech. Stejně mám ale nejraději verzi na divokém západě :-) (31.10.2010)

207 minut je jistě dlouhá doba na sledování jednoho snímku, ale u Sedmi samurajů to v žádném případě není přepálené, a už vůbec ne na škodu (aspoň jsem se připravil na Jih proti Severu...). Kurosawa se nesnažil o nějaké zběsilé tempo, přesto je silný příběh v kameře, nápadu, zobrazení rozdílných životů vznešených samurajů a obyčejných rolníků i režii nadčasový, jen bych radši dal větší prostor zcela anonymním lapkům. A nejvíce si mě získal svou rozporuplnou postavou Kikučijo. (24.08.2015)

Teď si díky svému hodnocení připadám jako kulturní barbar, ale tenhle film mi prostě nesedl. Hodně jsem se u toho nudila a nechybělo málo a spala jsem. Sedm statečných je pro mě daleko lepší film, tohle mě ničím nezaujalo. (20.09.2015)

akční příběh hrstky samurajů, bránící chudé rolníky proti mnohočetné přesile, jemuž sturgessův remake nesahá ani po paty (25.02.2007)

Doufám, že Sedm samurajů navždy zůstane klasikou. (13.06.2007)

Přepsáno v září 2018. Sedm samurajů je z historického hlediska kinematografie významným milníkem akčního žánru, který se stal jedním ze vzorů úspěchu. Japonsko konce šestnáctého století je podáváno v existenčně realistické podobě jasně zřetelného přesvědčení. Výrazová exprese je vhodným krajovým doplňkem, jisté narušení lze určitě spatřovat v excentrickém exhibicionismu japonské herecké ikony Mifune. Základem je boj dobra se zlem, ale příběh se nebrání ani kontroverzím a protivenstvím, neboť obezřetnost a zákeřnost je výsledkem základního lidského instinktu přežití. Žádné dobro není bez poskvrny. Filmový monument je působivý ve vyznění patosu a víření naléhavosti existenčních mezníků mizérie lidského běhu. Obrazová kompozice je jednoznačnou předností a akční dobové dobrodružství dostává osobitý estetický rozměr. Ideovým i válečným vůdcem filmové legendy je Kambei Šimada (velmi příjemný Takaši Šimura), přirozená autorita s ušlechtilým srdcem. Je zárukou stability a srdnatého odhodlání. Je obratným prostředníkem kulturních rozdílů a zkušený stratég. Výraznou postavou je Gorōbei Katajama (usměvavý Jošio Inaba), otevřená duše a ochotný samurajský pomocník při ochranně nejobyčejnějšího lidského života za jeho existenční právo. Ke statečným hrdinům patří také Šičirōdži (sympatický Daisuke Kató), dobrosrdečný samuraj a dávný a věrný Kambeiův přítel ze slavnějších válečných dob. Dále Kjūzō (zajímavý Seidži Mijaguči), samuraj s chladnokrevnou vizáží. Čistota techniky je nejvyšším smyslem, skromná čest je obdařena mistrovským umem. A také Heihači Hajašida (Minoru Čiaki), samuraj se zdravě pragmatickým přístupem k životu. Romantickým hrdinou milostného vzplanutí čisté lásky je Kacuširō Okamoto (příjemný Isao Kimura), zdvořilý mladý samuraj. Mládí uctivě vzhlíží ke zkušenosti stáří a dychtivě začíná poznávat život ve všech jeho výjimečných a povznášejících okamžicích. Je nadějí nezkažené budoucnosti. Diváckou celebritou doby je Kikučijo (psychicky nevyrovnaný maniak Toširó Mifune), nespoutaný element, dělítko vášní a nejednoznačnosti a duševní rozpolcenosti. Hlavní ženskou postavou je Šino (sympatická Keiko Cušima), mladá dcera vesnického rolníka a probouzející se dospívající žena se zahořením srdce romantickou melancholií. Z dalších rolí: mladý a odhodlaný vesničan se smutkem na srdci Rikiči (Jošio Cučija), nešikovný a tichý vesničan Johei (Bokuzen Hidari), zoufalá oběť a Rikičiho manželka (Jukiko Šimazaki), o cudnou poctivost své dcery strachující se vesničan Manzō (Kamatari Fudžiwara), respektovaný a rozumně uvažující patriarcha vesnice Gisaku (Kokuten Kôdô), další z výraznějších vesnických rolníků Mosuke (Jošio Kosugi), zuřivý vůdce loupežníků (Šinpei Takagi), či svérázný trojlístek městského hostince (Džun Tatara, Sačio Sakai a Takeši Seki). Sedm samurajů je umělečtější podobou žánrově zábavného filmu. Stal se výrazným filmařským ideálem. Boj dobra se zlem nemá černobílé pruhování myšlenky, obrazy jsou působivé ve své intenzitě a estetice výpovědi. (28.06.2009)

Nuda k posrání #38. Viz Osvícení. 50% (17.02.2017)