Vražda v Orient expresu

Jak plynul čas, moje chutě v oblasti zábavy a umění se měnily. Pár věcí ale zůstávalo konstantních. Patří mezi ně i nechuť ke klasickým detektivkám, kde po rafinovaném zločinci pátrá geniální soukromý detektiv a čtenář/divák je svědkem souboje dvou brilantních intelektů, který je obvykle zakončen scénou, v níž trpívám nejvíc. Ano, mám na mysli to nesčíselněkrát profláknuté klišé, kdy se v jedné místnosti shromáždí všichni podezřelí, velký detektiv rozebere jejich výpovědi, odhalí drobné rozpory, alibi rozmetá na kousíčky a neomylně prstem ukáže na pachatele, který svěsí hlavu, pod tíhou argumentů se přizná a poslušně se nechá odvést na policii. Ne, Agatho, takhle to v životě nechodí a před tvými pohádkami dávám přednost jiným. Na snímku mě lákalo herecké obsazení, jméno režiséra i slušné ohlasy včetně oscarového ocenění. Jenže ouha, přišla studená sprcha. Poirot je nevhodně obsazený, herci ve vedlejších úlohách se dělí na ty, co hrají matně, a na zbytek, který je vyloženě špatný. Kdybych neviděl Vraždu v Orient expresu, nikdy bych nevěřil, že Ingrid Bergman může být tak prkenná. Přijatelný je snad jedině Anthony Perkins. Rozuzlení případu představuje i v rámci umělého světa klasických detektivek nestravitelný bizár, který sklouzává k hranicím nechtěné parodie. Lumetova režie mohla zaujmout americké akademiky snad jedině díky geniální reklamní strategii producenta. Orient expres kdysi představoval symbol éry belle époque a opulentního luxusu, kdyby dokázal Lumet prodat, když nic jiného, aspoň krásnou přírodu Balkánu a vytvořil atmosféru, jejíž středobodem bude vlak coby symbol romantických výprav za hranice všedních dní a cest zámožných dobrodruhů za exotikou, byl bych štědřejší. Hvězdičku bych také přidal, kdybych byl fanouškem žánru. Takhle je mi líto, zůstanu velmi skoupý. Celkový dojem: 25 %. (25.10.2018)

Příjemná vzpomínka na knížky Agathy Christie, které jsem v dětství náruživě hltal. A pomalým tempem brilantně natočená. Film z doby, ve které se ještě nešetřilo na bohaté výpravě, pečlivé kameře, ani na délce stopáže. Příběh je také pozoruhodný a rozuzlení originální, protože vrahem je tentokrát... ale nechte se překvapit. A znalci knižní předlohy si jistě aspoň vychutnají rozkošný retro vizuál. Z hvězdného hereckého ansámblu se mi svým výkonem nejvíc líbili Perkins, Bacall, Connery a Redgrave. Jedinou vážnější výtku mám ke ztvárnění postavy Hercula Poirota. Jednak jsem si ho takhle nikdy nepředstavoval (výtka subjektivní), druhak ho Finney příliš přehrává, zbytečně moc šaškuje a fyzicky se pitvoří a netvoří, jako kdyby chvílemi hrál spíš nějakou Poirotovu retardovanou karikaturu (výtka myslím objektivní). Ale v momentech, kdy zvyšuje hlas, zpřísňuje výraz a pohled jeho modrých očí nabývá na síle, bleskla mi pro něj hlavou role přímo na tělo: Ano, tenhle herec by býval svého času mohl být naprosto dokonalý a přesvědčivý Adolf Hitler! (27.06.2016)

V role Hercula Poirota som zatiaľ videl len Davida Sucheta, ktorý je však podľa mňa neporovnateľne lepší ako Albert Finney. Ten sa mi ako Poirot zdal veľmi čudný a po celý čas som si na neho nemohol zvyknúť. Samotné spracovanie Vraždy v Orient exprese bolo dobré, ale predsa len sa mi viac páčilo v TV filme so Suchetom, kde to bolo napínavejšie a dramatickejšie, najmä v závere. (20.01.2012)

Ač na mne budou mnozí koukat jako na vyvrhela, nejsem velkým příznivcem Agathy Christie. Nic proti její osobě, ani jejím románům nemám, ale neoblíbil jsem si je, jako třeba Holmesovky, nebo hard school. Zfilmování jejích detektivek mě také povětšinou nechalo chladným, až na čestné výjimky - a jednou z nich je Vražda v Orient expresu. Po celou dobu jsem nenašel jediné hluché místo a jedinou nudnou chvilku. Režie se zhostil Sidney Lumet, člověk, který prostě nedokáže natočit film podle zajetých linií a postupů. Pokaždé musí alespoň v něčem malém jít vlastní cestou. V tomto případě obsadil do role Hercula Poirota Alberta Finneyho. Oproti Davidu Suchetovi, který je literárnímu Poirotovi asi nejvíce podobný a Peteru Ustinovovi, coby usedlému korpulentnímu pánovi je Albert Finney absolutně jiný. Jeho Poirot je esencí přívětivosti, záludnosti a buldočí tvrdošíjnosti (připoměl mi dost radu Vacátka), skrývající pod usedlou slupkou temperament. Jeho závěrečné výstupy jsou neuvěřitelně strhující a na flashback rekonstrukce vraždy nikdy nezapomenu. Herecké obsazení je do poslední roličky hvězdné a skvostné (za zmínku nejvíce stojí Ingrid Bergman, Jean - Pierre Cassel a Sean Connery). Zkrátka netradiční a velmi příjemné překvapení. 100%. (18.04.2008)

Já bych rád dodal jednu pěknou větu, kterou řekne Holly v Červeném trpaslíkovi, ale tím bych okamžitě řekl celou pointu a jestli ji někdo nezná, tak by to byla velká škoda, i když čekat se to dá, ale nemusí a to je právě to kouzlo dobrých detektivek, jako Vražda v Orient expresu dozajista je, protože Agatha Christie dokázala psychologii postav vypsat do detailu. Spolu s fascinujícím vyprávěním její detektivky prostě nikdo nikdy nezapomene a Vražda v Orient expresu je jednou z nich. Hercule Poirot je zde ztvárněn vcelku zajímavě. Hercem, který ho ztvárnil pouze jednou, ale o to víc zajímavě a opravdově. Proto je nakonec tento film tak neobvyklý a přesto povedený, protože David Suchet je sice herec, kterého znají všichni, ale takhle je alespoň o neobvyklou věc na světě více. --- Vrah je dozajista v této místnosti... (21.05.2008)