Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Lost Highway
Režie:
David LynchKamera:
Peter DemingHudba:
Angelo BadalamentiHrají:
Bill Pullman, Patricia Arquette, Michael Massee, Robert Blake, Henry Rollins, Mink Stole, Leonard Termo, Balthazar Getty, Guy Siner, Gary Busey (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Žena saxofonisty Freda Madisona nalezne na schodech jeho luxusní vily videokazetu, na které kdosi zaznamenal zločin spáchaný v ložnici jeho domu. Zkrvavená oběť vypadá jako Fredova žena Renee a vrah - jako on sám. Přivolaná policie muže zatkne, avšak po několika dnech zjistí, že v cele je uvězněn - místo Freda - neznámý mladý muž... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (709)
Oproti tomuto dílu je Mulholland Drive jednoduchý jak facka. Prozatím 4*, musím se tomu podívat pod kůži víc a potom možná hvězdu přidám. Ale zatím nejsem tímto Lynchem uspokojen tak jako u Mulholland Drive. Když si odmyslím, že za tímto kouskem stojí něco víc, co jsem zatím nepobral, tak na mě stejně na první zhlédnutí nezapůsobil tak jako MD a i kdyby se z toho vyklubalo něco víc, tak MD nemůže být překonán. Ovšem neříkám, že se po vysvětlení nebudu dál pídit. Jsem velmi zvědavý, jakým stylem si s námi Lynch opět pohrál a chci dostat kompletní vysvětlení. 80% ()
Nebýt skvělé atmosféry, mysteriózního nádechu a dobrého soundtracku, nedám ani 3*. Hodně náročný snímek na pochopení... Na můj vkus až moc velká "divočina". ()
Jediný Lynchův film, který opravdu nemusím! ()
Klasický Lynch. Sny kopulují s realitou, postavy se utápějí v nejčernější temnotě plné obrazů zobrazujících násilí, perverzního sexu a bezvýchodnosti naší existence. Záverečné zacyklení celého filmu je podle mého názoru jenom pomrknutí Lynche na všechny hloubavé duše, které donekonečna hledají smysl v něčem, co smysl nemá. ()
Vypadá to vypadá, že už jsem na Lynche snad konečně "dozrál". Sice mě pořád trochu štve, že ten arogantní a geniální parchant vytváří filmové pexeso, které buď složit nejde anebo jeho pochopení není v silách obyčejného jedince, a že přitom navíc pokaždé využívá snové pasáže, do nichž lze bez vysvětlování nacpat takřka jakoukoli mysteriózní vzpouru vůči konvencím klasického vyprávění, ale když ona je atmosféra tak zdrcující, vodítka k odhalení všech záhad tak zdánlivě blizoučko, otevřená sexualita tak znepokojivá a zároveň fascinující a vyprsená Patricia Arquette tak úžasná femme fatale (přestože v obličeji trochu připomíná pornohvězdy typu Aletty Ocean), že zkrátka nelze než nehltat každý trpělivě rozvíjený záběr a nebýt vděčný za to, že takovou interpretační soutěž vůbec máme možnost hrát. Nevím, z jakého živočišného druhu se Lynch zrodil, ale člověk to určitě nebyl... Bůh či Ďábel :) 85% ()
mám ráda filmy, u kterých zůstanu na konci příjemně zmatená. Ale tohle jsem fakt vůbec nepobrala. Divnej film. ()
Nepochopil jsem vše, ale líbilo se mi to. Devadesátky z toho úplně čpí, to je svatá pravda. Nicméně jsem mírně zklamán, protože bych se rád krapet zorientoval v tom co jsem viděl a ani četba komentářů mi k tomu moc nedopomohla. A tak tu nebudu filozofovat o jsoucnu a o tom jak Lynch porušil nepsaná filmová pravidla jednotlivých žánrů. Opravdu hodně blízko to má k Twin Peaks, jak tím rukopisem, tak žánrově. A taky i tam jsem ne vše chápal i když ty borovice tak nádherně voněly... Jednotlivé scény jsou super, bohužel nit na které jsou tyto korálky jak věřím navěšeny (ono je totiž možné že ne) se mi nepodařilo najít. A to mi štve. Mužské herecké výkony super, ale ohledně ženských nemáme s Lynchem evidentně stejný vkus. Takže dávám do obálky jen za 3 videokazety. * * * ()
Na druhý pokus som sa s Lynchom skamarátil. Aj keď tváriť sa, že som našiel v tom filme zmysel by bolo pokrytecké, určite to nebol samoúčelný avantgardný miš maš (ako Fire Walks with Me). Môže za to skvelá mrazivá atmosféra, dobre vedení herci, zaujímavý sexom a násilím nabitý príbeh a brilantný pesničkový soundtrack. Eye od Smashing Pumpkins je úplne skvelá, len nechápem prečo preboha Lynch odmietol fenomenálnu Tear... ()
Opravdu "schíza" největší. Typ filmu, který vám nedá spát. Díváte se na něj dokola dokud nemáte ASPOŇ pocit, že jste vše pochopili. Tohoto blaženého stavu však nikdy nedocílíte... ()
Uf. Lynch si zahráva s jemnými nitkami divákovho vedomia a podvedomia. Dlhé kilometre diaľnic, domy, chodby... a v nich dvere. Len vy sami určujete, kam tie dvere vedú; možno k pravde, a možno k hádanke vo vnútre vašej hlavy. Jeden z tých filmov, pri ktorých sa človek sám podrobuje psychoanalýze, aby odhalil spôsob zmýšľania podobne, ako hlavný hrdina... Ale je to vôbec hlavný hrdina? A je to hrdina? Existuje všetko navôkol? Predstavte si Matrix, ktorý sa odohráva v časti vášho mozgu zatiaľ čo v inej sa nachádza ďalší Matrix; ďalšia pseudorealita. Tie spolu kolidujú, narážajú a rozbíjajú sa o seba, do zdanlivého usporiadania vniká chaos a anarchia. Čas a priestor sa stávajú bezpredmetnými, príbeh a postavy zahmlenými, skutočnosť nejasná a pravda hraničiaca s najšialenejšou fikciou. Všetko do seba zapadá, ale nič z toho nedáva zmysel. A možno sa všetko odohráva iba na zázname kamery, ktorá je ďalšou realitou vo vnútri reality. Sakra, Lynch, čo si mi to spravil?! Demingova kamera a Badalamentiho hudba hypnotizujú, a mne nevadí, že som zhypnotizovaný. Čo nevadí, ja chcem byť zhypnotizovaný! Chcem sa ponoriť do vnútra zvrátenej antilogiky, absentujúcej chronológie, rozplývajúceho sa priestoru a zvláštnych postáva, ktoré sa mi menia pred očami, strácajú, prepadávajú do priepasti večnej tmy. Možno je všetko len tieň, ktorý sa odráža od svetla lampy v obývačke; jednoduchý a priamočiary podvod. A ja možno chcem byť podvedený. Hlavne keď k tomu hrá Rammstein, predo mnou sa zvlieka Patricia Arquette a v snoch ma prenasleduje napudrovaný chlapík s videokamerou, ktorý je všade a nikde zároveň. 100% ()
Filmová schizofrenie podle Davida Lynche. ()
Existují narativně propracované filmy a tvůrci, kteří si ve vypointovaných příbězích libují (Nolan, z části Shy), ale existuje taky tvůrce, který se na narativ dívá z jiného úhlu a předává divákovi něco víc - umělecký zážitek. A tím je David Lynch. Klíčem k pochopení Lost Highway je psychoanalýza a rozštěpení osobnosti, druhy schizofrenie. Nikdo jiný nedokáže skloubit psychický prvek do vyprávění tak sofistikovaným způsobem, jak právě Lynch. Vše je tomu podřízeno. Sugestivní zvuková stránka, mizanscéna podporující stav hrdiny, chování postav a koneckonců i všechna lehká vodítka prostoupena celým filmem. A když nám je do kolotoče vjemů vnesena pořádná nakládačka v představě přednášky o silničním provozu nebo peckoidní Rammíci, zlobit se nebudete...Zkrátka a dobře nevšední zážitek, nutno vidět nejméně dvakrát! [Přesná stopáž: 134 min] ()
Lynch je mistr mystifikace, která jednoduše dokáže vyvolat různé reakce na film. Zeptejte se ostatních o čem Lost Higway vlastně je, o co v tom filmu jde, co je vlastně jeho pointou? A uvidíte, že každý to vnímá a "chápe" trošku nebo třeba úplně odlišně. Právě proto je Lynch něco extra, dokáže svými náznaky a brutální symbolikou rozptylovat a přivádět na scestí a nebo třeba k náznaku řešení :-) A když k tomu přidáte tu úžasnou atmosféru, vizuální a hudební složku, jste zmateni mnohonásobně víc. Nic není jednoznačně dáno nedejbože respektováno, dalo by se říci, že všechno je dvou-až-více rozměrné, takže ve výsledku nelze pochopit film dvakrát stejně. Prostě, aby si divák film mohl užít, musí rezignovat na jednoduše-přímočarý děj a jasnou pointu! Což může být obtížné, moc. Od Lynche jsem viděla veškerou tvorbu 80-90 let (až na 3 tituly) a stále jsem přesvědčená, že právě on je velmi často zdrojem inspirací rádoby převratných děl moderně-komerčního filmu. Ale jeho um nezasahuje jen do filmového světa - podívejte se na stylizaci Rammstein, Marilyna Mansona nebo Davida Bowieho a okamžitě vám musí dojít, proč si právě tyto popkulturní ikony Lynch do Lost Highway "přizval" (ať už audiálně či vizuálně)! ()
Na ztracené silnici se velmi snadno ztratí i divák. Surrealistická jízda, která nemusí sednout každému. Lynch jde do extrému. A kdy tam vlastně nešel. Chorá mysl génia, jak ji jeho fanoušci mají rádi, 60% ()
Vůbec tomu nerozumím, vůbec nechápu, o čem to bylo, vůbec mě to nebavilo. Jen jsem pochopila, kde vzal Haneke námět pro svůj film Utajený. ()
Má smysl dávat tomuto působivému audiovizuálnímu "dílu" nějaké bodové hodnocení, když film sám je nejednoznačný v tom nejširším slova smyslu? Můžu nadšeně jásat nad filmem, který nepochopili ani přední filmový kritici? Má smysl pokusit se Lost Highway pochopit? Nebyl někdy pan Lynch ubytován v blázinci??? ()
A POTOM SE TO STALO....ta kouzelná chvíle, tak jiná a tak (s)nová, byla jak ty ostatní, dokud jsem Tě nepotkal. A pak se to STALO.....úplně mě to ohromilo, věděl jsem, že i ty to cítíš. Viděl jsem Ti to na očích. Sladší než víno, měkčí než letní vánek. Mám všechno, co chci, vždy, když Tě objímám. Ta kouzelná chvíle, když se tvé rty blíží k mým, bude trvat navždy..... Člověk se nestačí divit, když sleduje místní " odborné rozbory " Davidova díla. Možná je lepší to tolik neřešit, jednoduše se tomu podat a užít si " to ". Lost Highway je snový, surrealistický, schizofrenní snímek. Robert Loggia to však " řekl "nejvýstižněji a za mě. Jedním slovem NÁDHERA. Poetický, mystický, HEBKÝ snímek jak hovno z kachní prdele. Co kdybych vás pozvala na večeři já....Nemyslím, že je to dobrý nápad.... JÁ si naopak myslím, ten nejlepší...DÍKY za to! Lost Highway, to je typický Lynch, nádherně budovaná atmosféra, parádní (experimentální) kamera ( zejména hra světla a stínů je úžasná ), vynikající herecké výkony ( a to i přes fakt, že v dosti případech i samotní herci " neví co hrát " ), uhrančivá Femme Fatale Patricia Arquette, vše navíc umocněno působivým hudebním doprovodem, kde dvorní Lynchův skladatel A. Badalamenti dává tentokráte prostor i jiným personám jako jsou David Bowie, M. Manson, Nine Inch Nails a především k mému velkému překvapení a potěšení ( nepamatoval jsem si na ně z mého prvního shlédnutí ) německým Rammstein. Přestože ( co se týče této Lynchovi " polohy " ) je pro mě osobně TOP Mulholland drive, i v tomto případě pod 5* nemůžu a ( ani nechci ) jít. ()
Od chvíle, kdy to přestává dávat smysl, jsem se to smažil nějak uchopit a racionálně vysvětlit, ale ono to prostě nejde. Možná díky podobenství, paralele, nebo jak se tomu říká, ale to je mimo realitu. Zkrátka bacha, tohle obsahuje fantasy prvky. Chápu, co v tom lidi vidí, ale mně to nic neříká. Nemluvě o tom, jak mě sral ten napudrovanej kokot s kamerou. ()
snová, temná, neo-noirová jazda do podvedomia; filmová esej na tému žiarlivosť ()
Související novinky
Zemřel skladatel Angelo Badalamenti
Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)
Spielberg obsadil Davida Lynche
Režisér Steven Spielberg (Ready Player One, West Side Story, Čelisti) už je pilně v procesu příprav svého dalšího filmu. Ten ponese název The Fabelmans a měl by do velké míry být režisérovou… (více)
Pullman Recall
I tak by mohl laik nazvat odvážné rozhodnutí, ke kterému se odhodlal Bill Pullman. Herec, kterého v minulosti bizarní záležitosti nemíjely zrovna na každém kroku, si od dob Lynchova Lost Highway opět… (více)
Mnoho Lynchových filmů musí snášet kritiky o nesrozumitelnosti, nesmyslnosti a povrchním pozérství, avšak ony kritiky jsou naprosto neoprávněné. Předně je nutné brát v potaz, že David Lynch je surrealistou a, jak je známo, surrealismus překrucuje námi vnímanou realitu za účelem myšlenkového uvolnění a místo materiálna se soustřeďuje na podvědomí. Ony podvědomé stavy jsou pak aplikovány na prvky materiální, čímž je naše představa o realitě narušena, jasné hrany útvarů pokrouceny a rozostřeny, logika světa je roztříštěna skrze optiku psychické nevyrovnanosti a náš známý svět se pak stává místem nepředvídatelným a niterně znepokojivým (avšak povědomým). Pokud ještě dodám, že hlavního hrdinu je nutné hned od první vteřiny brát jako člověka psychicky nevyrovnaného, pak lze předešlé řádky brát jakožto klíč k pochopení oné proklamované „nesmyslnosti“ a „nepochopitelnosti“ Lost Highway. On ten film má vnitřní logiku, je srozumitelný, avšak Lynch diváka nevede za ručičku, místo toho od něho požaduje abstraktnější vnímání událostí na plátně a surrealistické smýšlení. Znalost konceptu surrealismu je klíčem k pochopení většiny Lynchových děl. ____ Lost Highway je ze všech Lynchových filmů dílem nejtemnějším (nikoliv však nejdepresivnějším – v tomto ohledu vede Mazací hlava), avšak ani tak nepostrádá humor, který je, jak je u tohoto tvůrce zvykem, méně či více bizardní. Je fascinující, jak se autorovi povedlo skloubit kriminální zápletku, noirové prvky (Patricia Arquette jako femme fatale,…) procítěnou romantiku na hraně sladkobolného kýče (stačí si vzpomenout na romantické linky v Twin Peaks podporované Badalamentiho hudbou), mystérium, zlověstnou atmosféru a hororové prvky, přičemž vše dokonale koexistuje v psychoanalyticky pojatém fikčním světě popírajícím běžné divácké představy. Užitím žánrových prvků Lynch dosáhl toho, že se divák v jeho panoptiku surreálna necítí dočista ztracen, neboť ony žánry zná a ve filmu se pak lépe orientuje, pokud si je tedy vědom silné subjektivizace. Nic ale není u Lynchových filmů zcela jednoduché, divák je v průběhu vyprávění nabádán k různým hypotézám, které jsou poté zpochybňovány či prohlubovány, následkem čehož se z Lost Highway stává fascinující aktivně-divácký zážitek.____Neméně fascinující je i formální stránka díla, která dokresluje niterné stavy postav a užitím nespočtu technik jsou roztodivné nálady od idealizované zamilovanosti až po pocit čiré hrůzy velmi efektivně přenášeny na diváka. Obrovskou zásluhu na kýženém efektu má i zvuková stopa, která zde představuje výraznější vyjadřovací prvek, než bývá u mainstreamového filmu zvykem. Lynch dal tentokrát menší prostor svému dvornímu skladatelovi – Angelu Badalamentimu – a vedle ambientních zvuků ve filmu užívá především písně od Davida Bowieho, Smashing Pumpkins, Marilyna Mansona, Rammstein a Nine Inch Nails, jejichž frontman Trent Reznor navíc speciálně pro film složil dvě originální skladby. Nejen v tomto ohledu je David Lynch (post)moderním tvůrcem a Lost Highway je jasným důkazem obrovské kreativity tohoto nevšedního génia. Je to hlavolam o nepříliš jasných rysech, je to noční můra na filmovém pásu, (nad)žánrový film v pokřivené mysli, avšak rozhodně to není nesmyslná manýra bez vnitřního řádu, divákovi prvoplánově znesnadňující utvoření fabule. () (méně) (více)