The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Čo sa týka hororových prvkov, tak sa Flanagan moc nepredviedol, ale natočené je to pekne. Po obsahovej stránke je to dosť nevyrovnané a miestami trochu zbytočne komplikované, no záver celkom fajn ulahodí romantickým dušiam. Vzhľadom k tomu, že sa Flanaganovi podarilo natočiť iba dve solídne záležitosť (ostatné samé hovadiny), tak tento počin nie je vôbec zlý. 60/100 (20.02.2021)

Scénáristicky, vypravěčsky a za mě tedy i příběhově skvělé dílo. To, že tato řada byla méně hororová a strašidelná než ta první mi jako nedostatek nepřijde, ba naopak mi to v kontextu s celkovou atmosférou příběhu přijde skvěle vybalancované a líbí se mi i více. Flanagan se asi konečně našel a prostě jede bomby! (14.10.2020)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Perfectly splendid. Gotická duchařina jak má být; tedy stavící na postavách, psychologii, znepokojivé atmosféře a romanci. Je to spíše o posmutnělosti, následcích činů a melancholii než strašidelnosti. Což je podloženo skvělými výkony; a to především obou děcek. A pak je tu jeden perfektně využitý nápad, který v páté epizodě kvalitní standardní žánrovku posouvá do jiné (a výrazně lepší) roviny. Ano, (nejen) Neviňátka Jamesovu předlohu zadaptovala věrněji/lépe, ale tohle je natolik "volně na motivy", že to vlastně vůbec nevadí, jelikož je to dostatečně své a především natolik dobré, aby to obstálo samo za sebe. Není to lepší/horší "první" série, je to zcela jiné. Lze u toho dokonce hrát hru "najdi v mizanscéně skryté duchy". Navíc veškeré případné výtky přebíjí emocionálně působivý závěrečný čtyřicetiminutový epilog. (15.10.2020)

Skoro až ostuda nazvat tuhle řadu hororem. Hororové byly první dva díly, kdy jsem byla opravdu posraná strachy při několika scénách (šatník, půda) a pak jakoby si tvůrci řekli, že na namotání publika to stačilo a konec. Děcka otravné a většina dospělých postav na tom nebyla o moc líp. Polovina příběhů a zápletek vyšumí úplně do prázdna. Tak u 6. dílů už jsem se začínala modlit, ať už to skončí. První řada skvěle skloubila horor a tragický rodinný příběh, který držel pohromadě. Tato řada nedokáže udržet pohromadě ani roztodivné stárnutí postav v posledním díle. Což o to, že konec byl svým způsobem nádherně tragický, když tak nezasloužený. Obrovské zklamání. (22.10.2020)