The Haunting - Záhadné sídlo Bly

// Tak jo, na začátku jsem trochu váhal, kolem třetí epizody se to ale konečně rozjelo a jakmile došlo na pátou a šestou, už jsem se regulérně topil v jezírku. Flanaganovi sázka na staré tváře v kombinaci s několika novými vyšla na jedničku a musím říct, že to obsazení bylo až na děti parádní. Dokud hrály sebe, tak to ještě jakž takž šlo, jakmile se ale přepnuly - no, zkrátka narazily na své limity. Což ale nic nemění na tom, že se Hauntingu opět povedlo proměnit obyčejný horor v něco daleko víc. Místo příběhu o rodině jsme tentokrát dostal příběh o lásce, a to hned v několika podobách a ze všech možných perspektiv, což mě na tom vlastně fascinovalo nejvíc. Režijně to bohužel nedosáhlo na level geniality předchozí série, ovšem emocema se to minimálně vyrovnalo, takže za mě jeden z nejlepších letošních počinů a už se moc těším, až si to někdy zase bingnu celé znova. P. S. Victoria Pedretti je zlatíčko. <3 8/10 (17.10.2020)

Zatímco si mě Hill House jednoznačně získal, Bly Manor to vinou tvůrců nedokázal. Ti se totiž ve většině epizod vykašlali na snahu vyvolat ve mě pocit napětí a v sérii kvalitní atmosféru, místo toho se vydali cestou jakési vztahovky, do níž se občas zabubalo a výsledek tak místy působil až bizarně. Abych jen nekritizoval- některé díly se opravdu podařily, při ještě větší dávce snahy by mohly dosáhnout až kvality první řady, ale celkově šlo o výrazně slabší záležitost. (28.01.2021)

Chtěla jsem se bát a být posrána až za ušima stejně jako u první serie. No strašení se moc nedělo, bylo tam, ale spíš jen tak aby se neřeklo. Ale celá serie si s námi hraje jako kotě s klubíčkem, jen proto, aby nám na závěr naservírovala emotivní rozuzlení. Za mě osobně asi i lepší než řada první... (15.10.2020)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Britským přízvukem můžu říct, že tohle bylo *totally dreadful*. Z dokonalýho HH jsem naskočila rovnou na tuhle Bly Manorskou trágu a měla jsem co dělat dojet do finále. Ke všem postavám jsem si vytvořila během sledování až skoro averzi, paní z jezera z toho nakonec vyšla nejsympatičtěji. Duchařská atmosféra, ze který jsem se mohla v HH zbláznit nikde, a i přes můj nízkej práh strachu jsem se bála maximálně toho, že to nikdy neskončí. Až budu chtít někdy zastavit čas, pustím si to znova. Chybí tu ta napjatá a chytře propletená dějová linka stejně tak jako ono záhadné charisma celého domu. Celý drama seriálu je postavený na 3 párech a ani jednomu z nich jsem nevěřila ani minutu. Nevím, jestli je víc divná dvojice „pojď zmocníme se těl těhle otravných děcek“ anebo pár „tajně se milujeme, chodíme kolem sebe jako kolem horký kaše, ale po tvý smrti ti omyju v márnici sám tvoje tělo levandulí“. Nesedlo mi to, čekala jsem výborný duchařský drama a dostala jsem nudnou romantickou slátaninu. Tu hvězdičku dávám za osmou epizodu, která byla výborná a jediná udržela moji pozornost po celou dobu, kdyby to bylo v atmosféře osmé epizody vedeno celé, rozhodně bych si nestěžovala. Sledování ale nelituju, The Haunting mě navedl na novej žánr, Bly Manor mě sice nenadchl, ale určitě budu hledat v duchařských vodách dál. (04.04.2022)