Dům v růžích

Dům je náš úkryt, tělo které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou… a s nimi stárnou i naše domy. Naštěstí je tady geniální King, který nás zestárnout nenechá; tedy bez toho, abychom nejdřív neokusili všechny jeho děsy a běsy. Už jen ten nápad s živým domem… upoutá pozvolně budovaná atmosféra, tajemno, mystika, barvité vykreslení postav, to vše umocňuje prožitek s přízračného Domu v růžích. Pouze scéna s neodbytným poslíčkem pizzy vyvolá u mnohých úsměv na tváři; a to je pro čtyř a půl hodinovou duchařinu jistě to nejlepší doporučení. (06.12.2011)

Obecně platí, že věnuje-li se filmovému zpracování nějaké Kingovy knihy nebo povídky více času a prostoru, tím více povedenější je pak výsledek (namátkou např. dvoudílný Salem´s Lot nebo Osvícení /nemyslím Kubrickovu fušeřinu, ale dvoudílné zpracování někdy z 90. let/). U Domu v růžích tomu však je úplně naopak (a k tomu ani nepotřebuju znát Kingovu předlohu, tu jsem nečetl). Tři a půl hodiny nudy, klišé a nelogičnosti na půlhodiny trošku povedenějšího konce - to je fakt horor, to sledovat. Vystříhat nudné a vyloženě protivné scény (např. věčné opakování šeptané věty "Dům v růžích" s kamerovými nájezdy na dům, mi už po 40 minutách začalo lézt na nervy), sestříhat to tak na půlku, mohlo by to mít nějaký skluz, atmosféru a výsledek. Takhle to nemá nic. Pro mě osobně ztráta času, jedna z nejhorších "kingovek" co jsem viděl. Zmatený děj, spousta ne/logických kiksů, odboček a slepých (a hlavně nedokončených!!!!!!!) ramen děje, ani ne tak otřesné herecké výkony, jako spíš otřesné postavy/charaktery jako takové (výjimkou je pouze Annie, postava Juliana Sandse a ta opravdu děsivá a strašidelná černoška - za to první *), hodně, hodně laciné triky (opět, výjimkou jsou pouze kamenný déšť, pohybující se socha a masky duchů/mrtvých - za to druhá *), naprosto tragické vyústění děje... Jako by si King (a po něm Baxley) řekl, že když se mu povedlo Osvícení, mohl by to zkusit ještě jednou. Jenže tentokrát se mu to vůbec nepovedlo. (22.03.2009)

Obludně přeceněná televizní taškařice pod taktovkou Stephena Kinga. Zachraňoval to jen mladý verbal v podání Matta Rosse. Uznávám, že velké škody napáchal i příšerný dabing (neměl jsem nervy na to, abych si Dům v růžích složitě sháněl v originálním znění, ale to jsem netušil, že to bude až taková hrůza). V každém případě zkušenost s Rose Red u mě definitivně rozhodla o přidání čtvrté hvězdy o jedenáct let staršímu snímku To. Rozdíl kvalit těchto dvou kingovských televizních projektů je totiž doslova markantní. A co se zdejšího celkového hodnocení obou filmů týče, je ten (opačný) rozdíl pochopitelný a tkví v knižních předlohách: Zatímco Dům v růžích žádnou nemá, To ji má až příliš kultovní. (14.09.2021)

1. díl - Zvládnout natočit 90 minut jenom o historii Domu v Růžích, tak, že se divák ani jednou nenudí, to je skutečn mistrovství....90 % 2. díl - Podle mě nejslabší část. Zabíjejí to hlavně ty digitální duchové, jinak se mi o tohle moc líbilo...75 % 3. díl - Po slabší druhé části, přichází na řadu asi nejlepčí díl. Lepší vyvrcholení jsem si ani nemohl přát.....95 % Celkový dojem - 90 % (26.01.2013)

Část I: Seznámení - Profesorka Joyce Reardonová zasvětila celý svůj výzkum paranormálních úkazů jedinému - Domu v růžích. Zde se za ty roky, co dům stojí stala spousta nešťastných nehod, sebevražd i záhadným zmizení. Joyce dává dohromady tým z několika individuí, ze kterých každý má nějakou parapsychickou schopnost - ať už čtení myšlenek, jasnovidectví a podobné. "Hvězdou" mezi nimi je bezesporu autistická Annie, která sice není schopna samostatného života, nicméně její paranormální schopnosti jsou neuvěřitelné. Část II: Prohlídka a první noc - Joyce provádí celou skupinu domem, doplňuje jednotlivé místnosti událostmi, které se v nich staly - a většina z nich nebyla nijak veselých. Dům má totiž schopnost nasávat energii ze zde zemřelých, a sám se dále rozrůstat. Jelikož do domu Joyce přivedla skupina velmi silných osobností, určitě si je dům nenechá jen tak ujít. Část III: Kdo s koho - Začíná jít opravdu do tuhého. Někteří členové expedice za záhadných okolností umírají, a mezi ostatními začíná docházet k vážným sporům. Dokáží se alespoň trochu dát dohromady, a za pomoci svých schopností se zachránit?... Bylo to řečeno už několikrát, Stephen King a film - toto spojení většinou nedopadne úplně dobře. Stephen King dokáže do knihy dostat tolik myšlenek, že případný film, který z knihy vznikne je potom velmi osekaný (a tudíž k nedívání) a nebo svojí délkou překračuje jakékoliv rozumné meze. To byl případ jak Svědectví, tak i Domu v růžích - délka filmu kolem 5 hodin, a proto je rozdělen do tří částí. První část je spíše seznamovací, a vcelku tu o nic nejde. Ve druhé části se film začne rozjíždět, ale naplno to frčí až ve trojce - tady už jsem trochu přestal stíhat, protože (jak to v hororech bývá, přes veškerá varování se členové rozprchli po domě, a tak si to každý musel prožít sám). Celkově jde ale o velmi nadprůměrný horor (jak už to Stephen King umí), a rozhodně nedoporučuji se na něj dívat před spaním (a/nebo) v osamělém domě... (01.02.2009)