Dům v růžích

Část I: Seznámení - Profesorka Joyce Reardonová zasvětila celý svůj výzkum paranormálních úkazů jedinému - Domu v růžích. Zde se za ty roky, co dům stojí stala spousta nešťastných nehod, sebevražd i záhadným zmizení. Joyce dává dohromady tým z několika individuí, ze kterých každý má nějakou parapsychickou schopnost - ať už čtení myšlenek, jasnovidectví a podobné. "Hvězdou" mezi nimi je bezesporu autistická Annie, která sice není schopna samostatného života, nicméně její paranormální schopnosti jsou neuvěřitelné. Část II: Prohlídka a první noc - Joyce provádí celou skupinu domem, doplňuje jednotlivé místnosti událostmi, které se v nich staly - a většina z nich nebyla nijak veselých. Dům má totiž schopnost nasávat energii ze zde zemřelých, a sám se dále rozrůstat. Jelikož do domu Joyce přivedla skupina velmi silných osobností, určitě si je dům nenechá jen tak ujít. Část III: Kdo s koho - Začíná jít opravdu do tuhého. Někteří členové expedice za záhadných okolností umírají, a mezi ostatními začíná docházet k vážným sporům. Dokáží se alespoň trochu dát dohromady, a za pomoci svých schopností se zachránit?... Bylo to řečeno už několikrát, Stephen King a film - toto spojení většinou nedopadne úplně dobře. Stephen King dokáže do knihy dostat tolik myšlenek, že případný film, který z knihy vznikne je potom velmi osekaný (a tudíž k nedívání) a nebo svojí délkou překračuje jakékoliv rozumné meze. To byl případ jak Svědectví, tak i Domu v růžích - délka filmu kolem 5 hodin, a proto je rozdělen do tří částí. První část je spíše seznamovací, a vcelku tu o nic nejde. Ve druhé části se film začne rozjíždět, ale naplno to frčí až ve trojce - tady už jsem trochu přestal stíhat, protože (jak to v hororech bývá, přes veškerá varování se členové rozprchli po domě, a tak si to každý musel prožít sám). Celkově jde ale o velmi nadprůměrný horor (jak už to Stephen King umí), a rozhodně nedoporučuji se na něj dívat před spaním (a/nebo) v osamělém domě... (01.02.2009)

Obecně platí, že věnuje-li se filmovému zpracování nějaké Kingovy knihy nebo povídky více času a prostoru, tím více povedenější je pak výsledek (namátkou např. dvoudílný Salem´s Lot nebo Osvícení /nemyslím Kubrickovu fušeřinu, ale dvoudílné zpracování někdy z 90. let/). U Domu v růžích tomu však je úplně naopak (a k tomu ani nepotřebuju znát Kingovu předlohu, tu jsem nečetl). Tři a půl hodiny nudy, klišé a nelogičnosti na půlhodiny trošku povedenějšího konce - to je fakt horor, to sledovat. Vystříhat nudné a vyloženě protivné scény (např. věčné opakování šeptané věty "Dům v růžích" s kamerovými nájezdy na dům, mi už po 40 minutách začalo lézt na nervy), sestříhat to tak na půlku, mohlo by to mít nějaký skluz, atmosféru a výsledek. Takhle to nemá nic. Pro mě osobně ztráta času, jedna z nejhorších "kingovek" co jsem viděl. Zmatený děj, spousta ne/logických kiksů, odboček a slepých (a hlavně nedokončených!!!!!!!) ramen děje, ani ne tak otřesné herecké výkony, jako spíš otřesné postavy/charaktery jako takové (výjimkou je pouze Annie, postava Juliana Sandse a ta opravdu děsivá a strašidelná černoška - za to první *), hodně, hodně laciné triky (opět, výjimkou jsou pouze kamenný déšť, pohybující se socha a masky duchů/mrtvých - za to druhá *), naprosto tragické vyústění děje... Jako by si King (a po něm Baxley) řekl, že když se mu povedlo Osvícení, mohl by to zkusit ještě jednou. Jenže tentokrát se mu to vůbec nepovedlo. (22.03.2009)

Ačkoliv jsem si tuto minisérii pustil již několikrát, nikdy jsem ji neviděl celou. Ne snad proto, že by šlo o špatnou podívanou, ale zdlouhavost jednotlivých částí byla vždy silnější, než moje trpělivost. Nyní v době marodky mám však času habaděj, no a jelikož jsem se v poslední době začal soustředit na filmy podle Kinga, nemohl jsem samozřejmě opomenout ani Dům v růžích. Ta více než čtyřhodinová stopáž je opravdu vražedná, ale nakonec jsem to přežil ve zdraví a docela jsem si to i užil. Přece jenom v sobě tajemný příběh skrývá více pozitivních prvků, než těch negativních, takže Craig R. Baxley nakonec ode mně dostane palec směrem nahoru. První polovina filmu se točí okolo seznámení s jednotlivými postavami, z nichž některé stály vskutku za větší pozornost (samotná Annie, Nick nebo mrzout Emery), ale nemůžu se zbavit dojmu, že většina ostatních tu byla absolutně zbytečná a více méně jen do počtu. Což by nebylo špatné, kdyby si je dům „vzal“ hned v první části, ale my se s nimi musíme trápit skoro celý film, což mi lehce lezlo na nervy. Na to že film trvá tak dlouho, si s nimi mohl samotný King více vyhrát (jak u něj bývá ve většině případů dobrým zvykem). Zas na druhou stranu se mi líbilo postupné rozplétání historie samotného domu a jeho obětí (v té druhé polovině našeho příběhu), které sebou přineslo svěží a místy i dost ponurou atmosféru. Která byla občas okořeněna i o docela zajímavé speciální efekty. Přesto si neodpustím poznámku, že to klidně mohlo být o polovinu kratší a zřejmě by se nikdo nezlobil. Některé pasáže jsou totiž dost nevyvážené (co se zajímavosti týče), občas i trochu nudné a nezáživné. 70% (13.02.2018)

Skvělá hororová podívaná. Steven King se ve své předloze opět postaral o přesné nadávkování té správně napínavé, zajímavé a husté atmosféry, která se zde nikterak neztrácí. Ano, mohlo by to být poněkud kratší, ovšem pak by to možná ztratilo svojí výstižnost. [8/1O] (Rose Red, USA, horror) A trochu z jiného soudku: Prokletí Salemu (8/10). (11.08.2008)

Výborná prvá tretina, nudná a naťahovaná druhá a impotentná (scenáristicky, režijne...) tretia. Pritom obrovská škoda, hlavne úvodná hodina naznačovala hustý atmosferický TV horor, no zhruba v polovici som si uvedomil, že sa konať nebude nič. To znamená, že opäť sa nedočkám dobrého hororu o strašidelnom dome. A tá typicky kingovská dĺžka, ktorá sa stáva u jeho TV adaptácií pravidelnosťou...ufff. (31.12.2004)