F. L. Věk

Nečekaně poutavá epopej podle "nečekaně" rozsáhlé předlohy jednoho z nejvěhlasnějších grafomanů české literární historie. Ve své době velkolepé dílo, v dnešních dnech televizní klasika, díky které si při jakékoliv zmínce o F. L. Věkovi každý vybaví mladého Radoslava Brzobohatého. A já osobně hned na druhém místě i Františkova pana otce, Jana Pivce. To slovo se mi sice vzhledem k tomuto "místu" příčí hrdle, ale casting celého F. L. Věka je naprosto dokonalý. Vezměme si pana Brouska jako jeho císařskou milost, Eduarda Cupáka coby na prázdniny do Prahy si odskočivšího Wolfiho či úžasně aristokratického (jakkoliv je toto adjektivum nepatřičné) pana Radovana Lukavského v roli Václava Tháma, a mnoho, mnoho dalších. Individuální výkony si zaslouží vyšší hodnocení, ale výslednému dílu jako takovému dám "jen" 80%. (06.07.2008)

Režisér Filip má svůj osobitý styl - zdlouhavý,unylý,neakční,občas až nudný. Seriál F.L.Věk je toho nejlepším důkazem. Scénář Otty Zelenky je,možná či právě díky tomuto unylému stylu,málo dynamický a ani plejáda kvalitních herců nedokáže pod vedením pana Filipa probudit seriál z jeho unylé ospalosti.Korunu všemu pak nasadili tvůrci seriálu hojnými a často velmi dlouhými hudebními,pěveckými a divadelními vstupy,které značně narušují plynulost děje a jsou pro diváka,který prahne po příběhu a akci,značně otravné.Dalším velmi rušivým elementem,jinak velmi povedené výpravy včetně jednotlivých rekvizit,je líčení očí pražských dam,konkrétně sester Butteauových ve stylu šedesátých let 20.století.Půlmetrové umělé řasy zalité do tučných černých očních linek určitě nepatří do doby konce 18.století.Paula (Jana Brejchová) vypadá v některých záběrech spíše jako sexbomba a la Brigitte Bardot než jako měšt´anská dcerka z konce 18.století...Pár povedených scén si ráda časem připomenu,ale u kompletního seriálu se už nudit nemíním. (09.07.2017)

Krásný český seriál o době buditelů a vlastenců, který ukazuje jak byla těžká doba, ve které český lid musel prosazovat svojí řeč proti německému vlivu z RU. Dalším exkurzem je konfesní rozdrobenost českého království před a za doby Josefa II., který tolerančním patentem potvrdil toleranci i nekatolickému náboženství. Celá řada dojemných i smutných scén dává seriálu poetický nádech a jakousi nepopsatelnou duchovost. Mám tento seriál rád už od malička, protože působil velmi zklidněně a upřímně. Skvělý Radoslav Brzobohatý. (25.02.2018)

Nejlepší česko(slovenský) seriál všech dob (s odlivem finančních prostředků z kulturní sféry života po roce 1989 ho patrně už nikdo nikdy nepřekoná, minimálně co se jeho výpravné části týče), který přemohl i své predestinační prokletí - dobu vzniku, která doslova diktovala schematický pohled i samu schematičnost a prvoplánovost Jiráskovy ,,obroditelské" předlohy. Samotný seriál není jen národnostně buditelský, ale má přesahy, které mě pokaždé ohromí a dojmou. Existenciální rozměr hlavního hrdiny Františka Věka, jeho postava neustále pochybující, hledající a doslova tápající světem i životem, jeho milostné trápení a nádherná platonická láska k zprvu němé Paule (Jana Brejchová v této roli je pro mě dodnes nejkrásnější ženou v československém filmu!) a její postupný přerod ve stav pochybování až zklamání, jedno z nejlepších filmových propojení mezi fiktivním hrdinou zasazeným do reálií skutečné historické epochy, odvaha jednotlivce či malé skupiny lidí revoltovat proti totalitně se projevujícímu systému, v níž lze vidět silnou dobovou paralelu (normalizace = rekatolizace), magická černobílá Praha počátku národního obrození (podobný genius loci na mě v českém filmu dýchl už jen z Vláčilovy Markéty Lazarové v jejím zpodobnění středověku), kterou jsem tvůrcům skutečně se vším všudy uvěřil, další propracované (a skvěle zahrané) postavy českého obrození v čele s doktorem Thámem (kontemplativní Radovan Lukavský), doslova celá česká herecká špička (i když účast byla v té době spíše povinná) a především celá výprava tohohle seriálu, díky které se divák skutečně přenese do Českého království přelomu 18. a 19. století... (A málem bych zapomněl - hudba od úvodní znělky až po Mozartovy divadelní kusy...) (25.04.2007)

Boardwalk Empire, Mad Men a další dramatické seriály zasazené do různých etap historie sklízí Zlaté Glóby. A když člověk sleduje perly, které stvořil František Filip, od Sňatků z rozumu, přes F. L. Věka, Byl jednou jeden dům až po Cirkus Humberto, může se jen spokojeně usmívat s vědomím, že jedny z nejlepších historických seriálů vůbec vznikly i na českém území a mohly by o tyto ceny hrdě bojovat také. František Filip byl skutečným titánem české seriálové tvorby, jeho vrstevnatá díla vynikají ohromným přesahem, který diváci stále rozpoznají, a neuvěřitelně silnou atmosférou. F. L. Věk mimo jiné vyniká též promakanou psychologií postav, kdy jediné slovo nebo gesto nepřijde nazmar, a každý jako by vedl dialog s druhým jako zároveň sám se sebou. Často to připomíná až dialektické cvičení, kdy má ale každý ze zúčastněných vlastní logiku, které se drží a která vyplývá za všech těch sociálních faktorů, kterých je na každém kroku přehršel - narazíme tak na vzdělaného, ale omezeného sedláka, nevzdělaného, ale vnímavého sedláka, vlasteneckého a vzdělaného sedláka, ... (a to jsem ještě nevyjmenoval ani všechny sedláky!). F. L. Věk je na seriálové poměry skutečně nebývale epický, neboť na výpravě se měrou vrchovatou podílejí snad všechny složky díla, jako například fenomenální hudba s nezapomenutelným ústředním motivem. Nevadí a nejde o to, že F. L. Věk je značně zidealizovaný; je totiž skvělé, že nabízí netradičně detailní až puntičkářský a zároveň velmi osobitý pohled na jednu etapu české historie, kterou vypráví po svém (a po "jiráskovsku"), a to "po svém" myslím i formálně, poněvadž černá a bílá prohlubuje dramatičnost mnoha pamětihodných momentů (režisér uměl skvěle pracovat například se světlem a stínem). No dobře, dobře, už končím... (11.03.2014)