Mank
Mank
Režie:
David FincherScénář:
Jack FincherKamera:
Erik MesserschmidtHrají:
Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey, Arliss Howard (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)
Recenze (229)
Chcel som napísať, že je to prvý Fincherov gýč, ale potom som si spomenul na Benjamina Buttona. Mank je ako imitácia antických sošiek z aténskeho bazára. Z diaľky evokuje svoju predlohu, ale stačí sa trochu priblížiť a je úplne zjavné, že je to len lacná napodobenina. Za posledný rok som videl asi sto filmov zo štyridsiatych rokov vrátane repete Občana Kanea a toto sa ani len nepodobá na dobový štýl. Ani nasvietením, ani hĺbkou obrazu, ani soundtrackom to nemá nič spoločné so štyridsiatymi rokmi. Tento gýčový pseudodobý vizuál ma azda urážal ešte viac ako mizerný scenár, ktorý prekrúca realitu a servíruje vyvrátené konšpiračné teórie o písaní scenára Občana Kanea. ()
Nie, nie je to žiadna "veľká retronádhera", žiadna vyumelkovaná nápodoba a "fetiš" z dôb niekdajších. Mank je presným opakom prívlastkov, ktoré mu tu mnohí dávajú. Je filmom komplexným, náročným, značne deziluzívnym a v neposlednom rade až šokujúco aktuálnym. Tak, ako (pre mnohých pochopiteľne značne nedivácku, čo je aj dôvodom hodnotenia) ústrednú tému zasadzuje do omnoho širšieho spoločenského a politického kontextu, aj formálne postupy a motívy ktoré preberá ako zo samotného Občana Kanea, tak obecnejšie klasického Hollywoodu len neprejíma, ale používa ich veľmi inventívne a často kontrastne vo vzťahu k svojim predobrazom. To všetko je súčasťou sofistikovaného kritického obrazu systému a priemyslu, v ktorom sa Mankiewiczova pokrútená figúra pohybuje. Je paradoxné, že jeden z najpozoruhodnejších filmov o filme poslednej doby v skutočnosti pojednáva o niečom úplne inom. A práve ostrým strhnutím ružových okuliarov sa vymedzuje voči skutočnému (klamlivému) fetišu, akým je The Artist. Ale vlastne ani neviem, prečo sa tu rozpisujem, keď už všetko perfektne a do detailu napísal Bluntman. Každopádne film, ktorý si ako divák znovu asi tak skoro nepustím, a zároveň vynikajúci Fincher, opakovania ktorého sa z analytického hľadiska už teraz neviem dočkať. P.S.: Príde mi tiež príznačné, že samotný Mank vznikol mimo "továrne na sny", a zároveň s mierou kreatívnej slobody nie nepodobnou voľnej ruke, ktorú kedysi dostal Welles. Produkčné pozadie tak vlastne brilantne dopĺňa celkový kontext a výpoveď snímky. ()
Mank - film s láskou věnovaný Ivě Hejlíčkové a Karlu Ryškovi. 10/10 ()
Patrím medzi divákov, ktorým Hollywood 30. rokov nič nehovorí a nevidel som ani legendárneho Občana Kanea. V menách osobností a odkazoch na filmy som sa teda miestami celkom strácal, no film som si napriek tomu skutočne užil. Fincherovi sa podarilo vytvoriť skvelú dobovú atmosféru a herci na čele s Garym Oldmanom odviedli naozaj dobrú prácu. ()
Je to dobrý film, ale jen díky tomu, že Fincher je dobrý režisér. ()
Cinefilní porno. Nic menšího jsem od Finchera neočekával, ale naštěstí se neomezuje jen na to - film o vzniku snad nejuznávanějšího filmu všech dob není ani jednoduchou poctou, ani kopií filmařských technik které Kane zacementoval, ale spíš jejich mixem s kritikou Hollywoodu a hlavně sociálních poměrů s parafrázemi na jejich současnost. Škoda že v tomto nebyl Fincher ještě o kus ostřejší a nadčasovější, pak by byl Mank skutečně facinujícím dílem i pro širokou veřejnost, a ne jen pro ty cinefily. 8/10 ()
Výtky jsou evidentní - odtažitá, nedramatická a v podstatě na jednom konfliktu založená oslava starého Hollywoodu skrze těžko uchopitelnou postavu scenáristy, jehož dílo Občan Kane je naprosto zásadním etalonem v dějinách zvukového filmu. Nic moc nového se ve filmu nedozvíte, nic moc film jiného neřeší, ale...1) je to audiovizuální žrádlo, 2) má to mnohem aktuálnější kontury než bychom si před rokem vůbec dokázali připustit (volební hlasování, otázka přežití kin a studií). Je to jeden z těch horších filmů Finchera a nebýt Netflixu, nevím, jestli bychom ho někdy vůbec mohli spatřit. Asi takto: Netflix to s chutí zafinancoval, protože z toho koukají ceny a prestiž, Fincher si to natočil, protože je to pro něj osobní látka a projekt, ale obyčejný divák stále čeká, čím ho zase Fincher bude bavit. Opravdu jsme museli od Zmizelé čekat 6 let na tohle? Pojďme teď splnit sny divákům, Davide... ()
David Fincher mi letos nadělil předčasný vánoční dárek v podobě stoprocentního cinefilního zážitku, díky němuž jsem se na dvě hodiny mohl zcela ocitnout v prostředí hollywoodské mašinérie a politické džungle na přelomu 30. a 40. let minulého století. Scénář Jacka Finchera se nese harmonicky jako báseň a vkládá postavám do úst tak živoucí promluvy, jaké jsem dlouho ve filmu neslyšel. Filmařina vysoustružená pro úzký okruh lidí, ale naprosto dechberoucí a natočená přímo od srdce! ()
Scénárista Mankiewicz si uměl v Hollywoodu pořádně užívat, ačkoliv to bylo prostředí plné žraloků a praktik se kterými nesouhlasil. Režisér David Fincher tak díky této postavě předvádí retrospektivní vyprávění a dokonale navozuje atmosféru starého Hollywoodu. Vynikající Gary Oldman, který se po nehodě musí pustit do scénáře, aby ho stihl bude si muset odpustit svoje alkoholová opojení. Na pomoc má sličnou zapisovatelku, Rita Alexandr (Lily Collins). Okolnosti vzniku scénáře Občan Kane jsou fascinující, stejně tak herecké výkony, Amanda Seyfried, ale hlavně Charles Dance. Jízlivý, černý, břitký humor, skvělé napsané dialogy. Narážky na dobře známé věci, praktiky průmyslu a slavné tituly jsou jen takovou třešničkou na dortu. ()
Kane je sarkastický, jízlivý a místy i zlý, Mank v něm vykřičel do světa pohrdání Hearstem. Mank je povrchní, snad jen dává k zamyšlení, že bez alkoholu by nebyl nic. Atmosféra meziválečného Hollywoodu zde prostě není, černobílá (a nepříliš podařená) kamera ji opravdu nevyrobí. Proč Mank začal psát o Hearstovi, kde uzrálo tak silné pohrdání? Proč se rozhodl Mank psát pro Wellese? Těmto zásadním otázkám se film vyhýbá. Takže jen zpovzdálí sledujeme tvůrčí proces, který ani není podán jako patřičné trápení, vedoucí ke vzniku Občana Kanea. ()
Napriek tomu, že sa už nejakú dobu venujem dejinám kinematografie profesionálne, vidieť film o tom, ako Mankiewicz písal scenár k Občanovi Kaneovi, je aj pre mňa nepríťažlivá látka. Neviem si potom predstaviť, ako môže vnímať tento film laik. Fincher to natočil určite presne tak, ako chcel a s výsledkom je zrejme maximálne spokojný. Ja mu k tomu gratulujem a teším sa na jeho ďalší, dúfam, že predsa len menej "osobný" a minoritný projekt. Oldman síce hrá opäť ako o život, ale skrátka je vidno, že je o 20 rokov starší ako jeho postava. Podobný problém je aj s Tomom Burkeom. ()
Pominuli špičkovou řemeslnou stránku, parádní výkon Oldmana, skvělou kameru, tradičně perfektní režii a fakt, že to celý vypadá jako něco, co leželo osmdesát let v šuplíku zakázaných filmů Hollywoodu, je pro mě Mank neskutečně nudnej film, vy kterym když už Oldman neleží v posteli, tak se jenom bezcílně potlouká od lokace k lokaci, je vožralej a kecá o věcech, který jsou mi ukradený. Už ta samotná idea natáčet filmy o tom, jak se natáčely slavný filmy, mi přejde zoufalá. Nehledě na to, že Mank vlastně není skoro ani o psaní toho zatracenýho scénáře, Mank totiž pořádně neví, o čem chce být! Přesně ten typ filmů, který od Finchera nechci vidět (přece tomu nenasypu pět hvězd jenom proto, že to natočil on). ()
Je to super. Nicméně mně u filmů o filmařině vždy něco málo chybí. ()
Mank láká diváky především na to, že prostřednictvím titulní postavy scenáristy-alkoholika rozplétá klubko vlivů, jež ho vedly k napsání slavného Občana Kanea. Samotné psaní onoho scénáře však hraje v Mankovi až druhé nebo spíš třetí housle, přičemž k jeho natáčení vůbec nedojde, skvělý Tom Burke je v roli Orsona Wellese na plátně asi tři minuty celkem a historických faktů se Mank také příliš nedrží - třeba Wellesovu účast na tvorbě scénáře prezentuje v souladu s dávno vyvrácenými mýty. Ve skutečnosti se tudíž Mank věnuje obecně spíš fungování Hollywoodu ve 30. letech a během hospodářské krize a zhruba stejnou měrou pak vypovídá i o politické náladě téže doby a o aféře kolem voleb kalifornského guvernéra v roce 1934, což už pochopitelně tolik jako tahák na diváky nepůsobí. To ale není ten problém. Problém je, že nic z toho není zpracováno kdovíjak poutavě. Fincherově touze natočit film podle dlouho odkládaného scénáře jeho otce sice naprosto rozumím, leč bohužel jde o scénář plný nezajímavě napsaných a málo definovaných postav, které sice často pronášejí důvtipné a přesně mířené věty, ale co z toho, když si na plátně není ke komu vybudovat jakýkoli vztah. Druhá polovina navíc zásadně ztrácí tah a vyjma opilecké scény u maškarní večeře ani neobsahuje nic moc pozoruhodného. Třeba takový Ed Wood od Tima Burtona vznikal s podobným záměrem a dopadl mnohem lépe. K Občanu Kaneovi se Mank vztahuje i svou snahou o audiovizuální retro-formu, která je sice působivá, avšak nikoli důsledná (přeci jen se točilo na širokoúhlý digitál), komplikovanou vypravěčskou strukturou plnou flashbacků (mezi nimiž se místy dost zvláštně přeskakuje) a množstvím různých narážek (vizuální citace, zmínky např. o saních a o poupěti). Občana Kanea je proto rozhodně nutné vidět předem. Orientovat se v klíčových postavách tehdejší hollywoodské společnosti sice už tolik nutné naštěstí není, ale je to rozhodně výhoda. ()
"Mank" určite nie je filmom pre bežného filmového diváka a dokonca si myslím, že to ani nie je typickým filmom, na aké sme od Davida Finchera zvyknutí. Je trošku komplikovaný, no natočený s maximálnou eleganciou. Pôsobí to ako keby sme sa skutočne ocitli v 30-tych rokoch a sledovali ako fungoval v tej dobe Hollywood a hlanve MGM. Je pravda, že to nemusí byť miestami veľmi zaujímavé, no minimálne sa na film dobre pozerá. Keby som nevedel skutočnosti, tak by som povedal, že je to film, ktorý bol natočený niekedy v 40-tych rokoch a pôsobí veľmi autenticky. Možno s výnimkou toho, že je vo formáte 16:9 a nie 4:3. Keby vychytali ešte toto, uveril by som im to na kompletku. Ale už len úvodné titulky tak trošku ukazujú, že pôjde o trošku iný film, než sme mali počas tohto roku možnosť vidieť. Je mi jasné, že nie každému to sadne a je mi jasné, že miestami to môže byť trošku únavné a otravné, no všetci ľudia si na tomto filme dali záležať. Od hercov, režiséra až po kameramana, hudobnikov po producentov, ktorí do toho dali absolútne maximum. Je to film robený na 110%. Ale nie je to film, ktorý by som si asi niekedy mal chuť pozrieť znovu. Nemám pocit, že by ma film až tak výrazne o niečo obohatil. A to napriek tomu, že som očakával majsterštuk. Hodnotenie: B ()
Všetkého veľa škodí a fakt, keď niekto napíše komentár k filmu na vyše šesť strán, tak si myslím, že jednak to skoro nikto nečíta a po druhé, toto nie je predsa úložisko na seminárne práce. Takéto recenzie nevychádzajú ani v časopisoch, ale budiš. Ja to dám trochu stručnejšie. K filmu sa dá povedať, že Mank je určite snímkom, ktorý nazbiera veľa nominácií na oscara. Hollywood totiž miluje filmy o Hollywoode. Minimálne film, réžia, Oldman a Seyfried svoje nominácie dostanú a cítim tam aj víťazstvo Amandy, ktorá je tu v nezvyklej póze. To je ten akademický prístup. Prístup mňa ako diváka je iný, hodnotím podľa toho, ako ma to bavilo a musím povedať, že ma to nebavilo takmer vôbec. Všetko pekné, čiernobiele stvárnenie, aby sme sa vžili akože do tej doby, ale mňa to príbehovo vôbec nezaujímalo. Nedám sa zlákať všeobecným trendom a hodnotím subjektívne, pocitovo. Film so videl raz a určite naposledy. ()
David Fincher a první špatný film? Určitě ne. David Fincher a první film, jen pro určité publikum? Jak se to vezme. Takový "Klub rváčů" také není pro všechny, ale pořád je výrazně filmovější, než tato pocta Hollywoodu 30. let a epitaf Fincherově otci. Režijně bezchybné, herecky ve své podstatě také, ale minulo mě to na míle daleko. ()
Nuda v černobílých barvách. Koho baví čumět na skomírajícího dědka ležicího v pelechu tak prosim. ()
„Mank” , ak tomu už konečne správne rozumiem, tak dostal od Orsona Wellesa exkluzívnu zákazku na napísanie prvej verzie "scriptu" Občana Kanea, pričom z pôvodne určených 90 dní na túto prácu, dostal dokonca ešte i o rovný mesiac menej času, a tak sa musel vskutku poriadne zamyslieť nad tým, ako sa to vlastne celé začínalo kryštalizovať v Paramount Pictures, z obdobia roku 1930, keď bol nádejným, začínajúcim scenáristom, obklopený nemenej talentovanými ľuďmi, že trebárs jeho brat Joe, v podstate iba začínal na seba pútať väčšiu pozornosť, až samozrejme neskôr k tomu pridá i režisérsku stoličku, z ktorej bude perfektne koordinovať také kinematografické skvosty, akými bezpochyby sú: Všetko o Eve, Julius Caesar, či Suddenly, Last Summer... No, to už povedzme, dosť predbieham udalosti, keďže sa treba najprv vrátiť do roku 1940, hľa, to už máme hneď dve časové roviny, ktoré od seba delí jedna dekáda, ktorá sa postupne "scvrkáva" , aby nabrala potrebný rytmus, zároveň, aby sme sa i my diváci snáď dozvedeli, čo ho v podstate najviac inšpirovalo k vytvoreniu postavy Charlesa Fostera Kanea, ktorý má s novinovým magnátom Williamom Randolphom Hearstom, oveľa viac spoločného, než si vôbec myslíme, ale nielen s ním, vkusne ho dopĺňa a pridáva sa ďalšia (vedľajšia) postava, t. j. jeden zo šéfov štúdia Metro-Goldwyn-Mayer, Louisa B. Mayera, ktorý pre túto spoločnosť používa taktiež svoje vlastné pomenovanie: "Mayerova gance mišpocha" , čiže "celá rodina" , a tak sa dá aj navrch dodať, že celý Hollywood bol založený židovskými (európskymi) imigrantmi, ktorí potom určovali hlavný tok... Citovaný L.B. by mal teda predstavovať pána Bernsteina, čiže samotný Jedediah Leland, by mal byť tým pádom Herman J. Mankiewicz... ? Totiž, sám Mank (toto oslovenie vo filme zaznelo asi nespočetnekrát), zvyčajne, a v (ne)triezvom stave, väčšinou každému povedal, čo si na rovinu o ňom myslel, možno mal kvôli vypitým pohárikom vyššiu guráž, ale jemu nechýbalo žiadne sebavedomie, ani keď mal úplne čistú hlavu, zrejme pohár trpezlivosti definitívne pretiekol až s voľbami v roku 1934, kedy sa o post kalifornského guvernéra uchádzali dvaja kandidáti, rep. Frank Merriam a dem. Upton Sinclair, kde konečné hlasovanie skončilo v prospech republikána s celkovo 948 814 hlasov, oproti 728 653 hlasov pre demokrata, v čom mal inak prsty i W.R. Hearst a ďalší kumpáni, no falošný (politický) týždenník, asi najviac zamiešal kartami... ? Zmienka padne aj o (S)hitlerovi a postupnom "rozťahovaní sa" , a tak sa netočím vkuse iba v šoubiznise, ale aj samotné politikárčenie sa hlási o slovo... Toto všetko sú dôležité inšpirácie, a tak po dvoch mesiacoch má napísaných astronomických 327 stránok scenára, ktorý by chcel Orson následne trochu "okresať" , či si súčasne i pripísať všetku zásluhu... ? Ako sa k tomu nakoniec notorický chľastoš postaví... ? / 1. Film nie je o Orsonovi Wellesovi (Tom Burke sa tu nezdržal ani 10 minút, čo ešte asi aj menej !). 2. Film (vôbec) nie je o Občanovi Kaneovi, no prípadný (oscarový) úspech, by mohol teoreticky značiť, že by sa začalo intenzívne uvažovať nad sequelom, to jest, pozreli by sme sa priamo do zákulisia nakrúcania Občana Kanea, ale to je len moja hypotetická úvaha... 3. Ozaj, vyznáte sa v klasickom Hollywoode... ? Ak áno, tak ste vítaní, ale ak nie, tak bočte kilometrovým odstupom, lebo nepochopíte absolútne nič s tým spojené. 4. Film som videl už tretí krát, pokiaľ som napísal recenziu, s ktorou mám byť spokojný. 5. Klady: jednoznačne, "fincherovka" , ktorá je vysneným projektom Davida Finchera s brilantnou réžiou, božská, čiernobiela D_P - Erika Messerschmidta, až sa ani nechce veriť tomu, že sa jedná len o debut. Ďalej, výprava scénografa, Donalda Grahama Burta, je naprosto kľúčovou, pretože bez nej by sa to sotva mohlo obísť. Montáž, dvorného Kirka Baxtera, nemá príliš chýb na kráse. Hudba dvojky Reznora s Rossom, je podnetná. Herecké výkony: Gary Oldman je strhujúcim, a to i napriek tomu, že sa na Mankiewicza vonkoncom nepodobá, ani vo veku, čo si kompenzuje buď verbálnou komunikáciou, alebo rečou tela. Sekundantky: V prvom rade Amanda Seyfried, ako herečka (a milenka W. R. Hearsta), Marion Davis, Lily Collins, ako scénografka Rita Alexander a Tuppence Middleton, ako manželka Sara Mankiewicz. Sekundanti: Charles Dance, ako magnát William Randolph Hearst, pretože mal viacej hereckého priestoru, než Tom Burke, ako režisér Orson Welles, že by som pridal aj Arlissa Howarda, ako bossa M-G-M, Louisa B. Mayera, ktorý vystrkoval rožky. Ináč, obsadenie sa vydarilo, kedy si treba dôkladne všímať i vedľajšie postavy... 6. Zápory: Tých síce veľa nie je, ale asi tie dve časové roviny, ktoré sa medzi sebou neustále striedajú, čiže akonáhle sa zapozeráte do jednej, príde druhá. 7. Scenár otca pána režiséra, Jacka, zovšeobecňuje najmä úroveň Hermana Jacoba Mankiewicza, ako hlavného strojcu úspechu, to jest, že najmä vďaka nemu, má hotový výsledok atribúty toho, čo má mať, kedy Orson iba zlízol smotanu. Skrátka, hľadí mu ! No, pochybujem, že sa všetko stalo tak presne, ako to prezentuje tento scenár, ktorý taktiež dlhé roky ležal skladom. SUMMA SUMMARUM: Jeden z najlepších filmov roku, ale nie najlepší ! Ašpiruje na viacero ocenení, t. j. kamera, strih, či hudba. Z časti i (ne)divácky film, ktorý je určený najviac obdivovateľom starých počinov klasickej kinematografie. Je to film o filme, ktoré sú o to cennejšie, aký vzťah k ním mám. () (méně) (více)
Související novinky
Seriálový Mindhunter je definitivně mrtvý
Patříte mezi fanoušky seriálu Mindhunter od režiséra Davida Finchera? Pak pro vás má tvůrce špatné zprávy. Zdá se, že po pár let starých informacích, že herci byli uvolněni ze svých smluv a se třetí… (více)
David Fincher dotočil svůj nový film
Tradičně si režisér David Fincher (Sedm, Zodiac) mezi svými filmy nechává pár let rozestup, oblíbený tvůrce teď ale naštěstí fanoušky na svůj další projekt po poněkud úzce zaměřeném Mankovi nenechá… (více)
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (více)
Nominace na Oscara zveřejněny
Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (více)
Mank není ódou na Hollywood přelomu 30. a 40. let podobně, jako tomu bylo například (pro 60. léta) v Tarantinově Once Upon a Time In Hollywood - svou dobu Mank, výjmaje zobrazení herečky Marion Davies, glamouristicky neidealizuje, ani se nesnaží skrze narativ napravit chyby daného období (jako tomu již třikrát udělal Tarantino). Naopak se jedná o pohled velmi krutý a pravdivý, příběh o člověku, který se konstantně ocitá na samém okraji hollywoodské "top-notch" společnosti, který si stojí za svou pravdou a odmítá přejímat názory druhých jen proto, že jsou ve většině (skrze celý film se táhnoucí guvernérské volby mezi demokratickým Uptonem Sinclairem a republikánským Frankem Merriamem). V rozporu s tím, co píší mnohá média a diváci, nesouhlasím s názorem, že chtěl Fincher plně evokovat dobové postupy snímání - je to v naprosté kontradikci s formátem obrazu, ale především s úvodním titulkem uvozujícím kameramana, kde je jako technologie natáčení ostentativně zdůrazněno HDR (podobně jako bylo dříve upomínáno například na technicolor nebo cineramu, tentokrát ale ve zcela digitálně orientovaném světě). Naprosto jasně se zde potvrzuje, že máme co dočinění s technologickou inovací pro dané období, o NOVÝ pohled na éru. Mimochodem i zvukově se nejedná o přesnou "magnetickou" citaci tehdejší práce se zvukem - zpracování placového (!) zvuku je sice jakoby dobové (a v monu), stále se ale jedná o kontakt a zároveň zpracovaný dost jiným způsobem (nikoliv čistě dobovým), který jen uvozuje pocit, že nelze rozeznat, jak daleko se od sebe postavy nachází - jestli si jsou blízko v prostoru anebo se naopak de facto neslyší. Jako by celá ta stylizace významově křičela, že nás sice chce svou atmosférou uvést do doby na přelomu 30. a 40. let, ale zároveň nám nabízí něco nového, nepoznaného a významně zkresleného. K tomu se váže i moje interpretace hlavní postavy, kterou mimochodem odráží jak zpracování úvodního NEWS ON THE MARCH Občana Kanea, tak propagandistické volební medailonky v Mankovi. Jak Wellese, tak Manka v závěru nevidíme v klasické interpretaci filmu - Welles je pouze v audiu na černé obrazovce, Mank je zase předtočen (stejnou technikou jako lživé volební materiály, kvůli kterým jedna postava filmu skutečně spáchala sebevraždu) a ještě k tomu vyfabulován, protože taková sekvence reálně neexistuje. Domnívám se, že Fincher, scénář ani film obecně netvrdí, že Welles není právoplatným spoluautorem scénáře Občana Kanea - myslím si, že tvrdí naprostý opak, anebo takovou verzi minimálně relativizuje. Stejně jako Kaneova slabina, pro kterou neviděl svět takový, jaký vidět mohl, byla nedostatečné zohlednění svých kořenů a návrat k nim (Rosebud - sáňky a jejich symbol), je Mankova slabina alkohol, pod jehož vlivem mu sice jde lépe psát, ale ztrácí svou společenskou soudnost, kdy se v samém závěru svých srážek s okolím ze všeho a všech zebleje - akcentováno je to velmi podobnou kompozicí pro oba filmy, tedy velkým detailem skleněného objektu v ruce, který dopadne na zem. Navíc obě postavy vidíme naposledy spolu v momentě, kdy Manka Wellesovo rozčílení inspiruje pro napsání, respektive vylepšení jedné ze scén ve scénáři. Fincherův film nijak netvrdí, že po odevzdání Mankovy verze Welles nic nepřepisoval či neupravoval, naopak docela věrně ukazuje, že odevzdal jednu svou (extrémně dlouhou) verzi scénáře a následně udělal úpravy pro verzi druhou (kterou údajně Welles dále přepisoval a kombinoval se svou vlastní). Zároveň, Mank se jako postava ve filmu inspiruje pro postavu Charlese Fostera Kanea jen jedním magnátem, se kterým Fincher ve filmu (samozřejmě na základě reality) vytvořil konflikt, přestože je dnes již prokazatelné, že jako inspiraci pro Kanea film využívá minimálně tři reálné osoby, z toho minimálně jedna měla osobní napojení na Wellesova mentora - Mank k takové inspiraci nikdy nemohl dojít a sám ji vytvořit. Stanovisko Manka je pro mě vlastně stejně krásně ambivalentní, jako sama Mankova politická příslušnost ve Fincherově filmu - nesouhlasím totiž s tím, že je mu vyloženě připisováno nějaké stanovisko. Mank se ve filmu výslovně ohrazuje proti tomu, že by měl výrazně levicové/v rámci US politického systému demokratické smýšlení, věří ve volbu "by the people" (nikoliv jen of the people!, vlastně trochu cituje slavný Lincolnův projev a poukazuje na to, co se stane, když se začne rozkládat na samostatné části a nefunguje pak jako soudržný celek) a vadí mu tak manipulace s fakty a propaganda, ale jasný názor na věc sám nemá. Ať už budou na Manka divácké reakce jakékoliv, jedno je jisté - filmoví fanoušci a filmaři o něm budou diskutovat věčně. () (méně) (více)