Elvis
Elvis
Elvis
Elvis
Elvis
Režie:
Baz LuhrmannKamera:
Mandy WalkerHudba:
Elliott WheelerHrají:
Austin Butler, Tom Hanks, Olivia DeJonge, Richard Roxburgh, Helen Thomson, Dacre Montgomery, Luke Bracey, Kelvin Harrison Jr., Kodi Smit-McPhee (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Film Baze Luhrmanna Elvis o životě a hudbě Elvise Presleyho (Austin Butler) z pohledu jeho komplikovaného vztahu s tajemným manažerem, plukovníkem Tomem Parkerem (Tom Hanks). Příběh se zabývá složitou dynamikou mezi Presleym a Parkerem, která trvá více než 20 let, od Presleyho vzestupu ke slávě až po jeho nebývalou slávu, na pozadí vyvíjející se kulturní krajiny a ztráty nevinnosti v Americe. Ústřední postavou této cesty je jedna z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osob v Elvisově životě, Priscilla Presleyová (Olivia DeJonge). (Vertical Entertainment)
(více)Recenze (645)
Myslela jsem, že nadšené komentáře přehání. Nepřehání. Je to opulentní obrazová a zvuková hostina a kluk, co si na Elvise nehraje, nemohl být lepší. K tomu vymazlené hudební zásnuby oldies s moderním soundem a je to táááák nápaditě nastřihané. Úžasná pocta Elvisovi, světu filmu i divákovi. Pane bože! Takhle si představuju dokonalost. ()
Za mě tedy žádná velká hitparáda. Bazův bazerantský styl je v podstatě jeden velký načančaný troubící jelen pro kulturně zdegenerované požírače pukjádra, přičemž dramaturga pravidelně zapomíná někde v gejklubu. A tak životopiss nejslavnějšího kolotočářského cigoše a plagiátora světa, který skončil jako napikovaný hotelový klaun naší kozy, je, jak bývá u Lulana zvykem, opět poměrně nezáživným, sterilním a řádně přebarvičkovaným popkulturním dávidlem, nicneříkající kýčovitou prezentací pozlátkových hlavněproudých (pseudo)fucktů a pásmem sameťákem zabroukaných, bezskrupulózně vyčórovaných negroplísní se stopáží naprosto hostilní k prdeli i k trpělivosti. Nevýrazný Prdlák nemá kromě epileptických tanečních záchvatů a živočisného pocení se v homopelerínkách co hrát a slouží v podstatě jen jako komparz Tomáši Visýmu, který se po dlouhé době konečně trochu vymanil ze své standardní škatule empatických dobroserů a fantasticky si střihnul řádně slizkého, veskrze ďábelského memphiského Kočku. Což je asi jediným pozoruhodným atributem tohoto dost úmorného žehlícího martýria. ()
Jeden z nejlíp sestříhanejch filmů všech dob. Baz v plné formě, jen mohly nůžky i krátit. ()
Oscar 8 nominací: Nejlepší film, Herec HR - Austin Butler, Kamera, Výprava, Střih, Kostýmy, Masky, Zvuk ()
Austin Butler není vůbec Elvisovi podobný, dokonce nemá jeho jedinečné charisma (to nikdo), ale svým ťuťínkovským zjevem je TOTÁLNÍ MAGNET na ženský, takže je jasnou castingovou výhrou. Na rozdíl od přeceňovaného Bohemian Rhapsody, které pod pařátem držel autoritativní Brian May a kde si Rami Malek na Mercuryho jenom hrál, se Butler Elvisem na 2 a půl hodiny stal. Svým pohybovým talentem, svým sexy hlubokým hlasem, svojí jiskrou v oku, kterou Malek neměl. První hodina je jízda na horské dráze, to načasování scén, to prolnutí s komiksovými políčky, šílení fanynek, strhující živé vystoupení, kde byl Elvis zatčen, je fantastická střihová prácička. Je tu ale jedno velké ALE. Od momentu, kdy do Presleyho kariéry fatálně zasáhne beatlemánie, ztratí film tah na branku a víc, než jeho prvním cca deseti letům kariéry, kdy ovlivňoval rock´n´roll jako nikdo jiný, se příběh spíše věnuje poslední fázi jeho tvorby a života, která už není pro něj tak zásadní a zajímavá. Všechno, co se točilo kolem jeho kariérního uzavření se v International Hotelu v Las Vegas, bych pokrátil.__PS: Tom Hanks a jeho podrazácká manažerská kreatura je tu DOKONALÝ. Tady jsem si jist, že cinkne minimálně oscarová nominace. ()
Skoro deset let si Baz Luhrmann dával pauzu a nakonec to vypadá, že za to sakra stála. Režisér natočil Elvise ve svém typickém stylu - vynikající muzika, skvostní herci, zběsilé tempo, nápaditá vizuální stránka. Snímek je pro ty z nás, co o Presleym víme víceméně jen to, že byl králem rock'n rollu. Zábavný a informacemi nabitý film. Co víc si přát? 90%. ()
Elvis má tak šílenou stopáž, že jsem se mu vyhýbal i přes mnohá doporučení, které jsem na něj dostával, ale nakonec jsme se na HBO Max našli a já si to opravdu užil. Absolutně jsem neznal Elvisův příběh a musím číct, že zejména, díky postavě plukovníka jsem nabitej emocema ještě teď, taková zkurvená pijavicem to je absolutně bez debat, ale dokázala udělat strhující film. Samozřejmě nebyl sám, Elvis je dokonalej tahoun a Austin Butler je fenomenální. Opět hudební ikona ve filmu, která má v sobě emoce, poutavý příběh, kvalitní herectví, odvažný střih a nápaditou režii a můj palec nahoře. ()
Nekonzistentní vyprávění příběhu Elvise ubralo filmu pátou hvězdičku. Jinak je to příjemná vzpruha od těch profesorsky přesných životopisů, kde není prostor pro neotřelý nápad, protože celou tu kvalitu si ukradne ten děj samotný. Elvis měl bezesporu neskutečný život. Baz Luhrmann hned na začátku nastolil opulentnost s jakou se jeho příběh rozhodl vyprávět. Pravda, místy jsem se v tom slušně ztrácel. Navíc někdy po půl hodině jsem měl pocit, že tímhle tempem musí být za chvíli konec. Nakonec ale těch 160 minut dává smysl a i když se děj někdy v půlce notně zpomalil, pořád jsem měl pocit, že koukám na něco hodně originálního a jedinečného. Co na tom, že film není na pět hvězd a občas jsem v ději měl slušný bordel. Originalita se počítá a i díky ní se tento film od jiných životopisných filmů hudebních legend USA bude vyjímat. ()
║Rozpočet $85miliónov║ Tržby USA $151,040,048║ Tržby Celosvetovo $288,670,284▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,472,743║ Tržby za predaj DVD v USA $5,224,425║ Diabolsky Baz vratil legende rocknrollu život. Veľký film. Vizuálne a herecky úchvatné. Pompézna pocta. Takto sa robia filmy, bezkonkurenčne jeden z najlepších hudobných filmov poslednej dekády. /videl v kine Cinema City v Prahe: 100%/ ()
Baz Luhrmann opět natočil postmoderní mozaiku, která je promyšlená, fungující i zábavná. Jeho režijní trademarky už nejsou takovým zjevením jako před dvaceti lety, přesto se daří balancovat na hraně nutného převyprávění biografických faktů a rozjívené pohádky, a to velmi vtahujícím způsobem. Více zde. ()
Luhrmanův opulentní styl mi není moc často po chuti. Přijde mi, že se hodí spíše do videoklipů, než dlouhých filmů. Elvise mám ale rád, hlavně v padesátkách. Éra Las Vegas mi už nic neříká. Mno a i když to bylo chvílemi velmi chaotické, tak si ještě druhý den pobrukuji všechny ty hitovky. Nejvíc se mi líbilo, když se dětskej Elvis přichomýtl k blues a gospelu, a pak ty jeho výlety do černošské čtvrti. ()
Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... ()
„KDYŽ JE NEBEZPEČNÉ O NĚČEM MLUVIT, ZPÍVEJ…“ Fantastická role pro Austina Butlera a hrozná pro Toma Hankse. Oba hrajou parádně a díky nim je tohle barevný, kamerově a kostýmově vyvoněný filmový pozlátko, něčím víc, než nudnou biografií. Luhrman se snaží zaujmout snad v každým obraze – a celkem mu to vychází. Navíc kromě hudby ukáže i kus politickejch dějin Ameriky. ELVIS je vyprávěnej z „kontroverzního“ pohledu a jde spíš o smutnej pohled na krále, obklopenýho pijavicema, kterej mohl bejt o kousek kratší. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju, když se na pódiu zpěvák kroutí a třese. (Ano i tebe Johne Lydone!). 2.) Znám všechny kolotočářský krále. /// Thx za titule „Petr Putna“. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Skvělý film, ostatně tady se propadák rozhodně nečekal. Už od prvního traileru bylo jasné, že půjde o silnou, emocionální, nábojovou a zábavnou podívanou, která si možná dojde i pro oscary. Austin Butler v roli Elvise skvělý, Tom Hanks k nepoznání, ale taktéž výborný, hudba samozřejmě parádní ( všechny vystoupení jsou super), dialogy mají úroveň a příběh dokázal několikrát překvapit ( Plukovník Tom Parker lol! :). Nechyběly i tradiční trable, které k vycházejícím hvězdám patří- hrozící vězení, ale zároveň mě trochu mrzí, že film nebyl Rko a nebyl prostor na drogy a trochu toho divočení v nočním životě, ale nejspíš jej tvůrci chtěli ukázat jen v tom nejlepším světle. Vytkl bych delší stopáž, ale jinak solidní. 8/10. ()
Čekat na Luhrmannův nový celovečerní film devět let bylo utrpení, ale minimálně po stránce vizuální a střihové a v souhrnu všech obvyklých autorových manýrů Elvis nezklamal, naopak. Všechno svítí, pulzuje a přejíždí ze strany na stranu, od okna k oknu nebo přes střechy přesně tak, jak si fanoušci vymodlili. Problematický, ale zároveň tuze odvážný tvůrčí zvrat je vypravěč. Oddálit se od zbožštěné ikony a nechat mluvit někoho, kdo je i při sebevětší objektivitě antagonistou, mohlo dopadnout absolutním scenáristickým karambolem. Místo toho je Elvis živější než jiné biografie, zároveň ale divácky ne vždy příjemný a chvílemi až jedovatý. Zkrátka jako kdyby Austrálii vyprávěl Fletcher nebo dokonce kdyby nás po Moulin Rouge svým hlasem prováděl sám Vévoda - tedy úplně jiný druh emocionálního zážitku. Chápu všechny, kteří této změně propadli, chápu ale i všechny, kteří měli dojem, že je tvůrci nutí začít nenávidět Toma Hankse. Já zůstal blízko nadšené horečky ze všech kamerových a zvukových hrátek, ale i mírně roztrpčen tím, že všechny Bazovy filmy za posledních třicet let mě zasáhly ještě o tón přesněji. ()
„Poviem vám, čo ho zabilo. Zabila ho láska.“ Rád by som bol nadšený... ale nie som. Zarazilo ma, že hoci je to o možno najslávnejšom spevákovi na svete a napriek tomu, že to trvá dve a pol hodiny a napriek tomu, že to natočil Baz Luhrmann, pesničiek je tu šokujúco málo. Ak to bol umelecký zámer, tak riadne divný. Elvisov kamoš Johnny Cash ich mal vo svojom fantastickom filme Walk The Line oveľa viac. Čo na tom, že Elvisov príbeh je silný a tragický, keď nám tvorcovia vyslovene odmietajú dať to, po čom túžime?! Okrem malého počtu pesničiek ma zarazilo, že je to všeličo, len nie životopis. Nevenuje sa to skoro ničomu, čo by si zaslúžilo dôkladnejší rozbor (Nemecko, herecká kariéra, bojové umenia, dvojníci resp. „mystifikácia“ ohľadom smrti). Asi to radšej malo byť o tajuplnom plukovníkovi Parkerovi, než o samotnom spevákovi. ()
Sympaticky divoký, energií nabitý a velmi "klipovitý" bio, co muselo stát šíleně moc práce, ALE za mě až příliš bling-bling na efekt. Jako že mám problém brát to celý vážně, převažuje nejistý dojem a odkázal bych spíše na výborný dokument (x). Butler překvapil, Hanks působí jako regulérní karikatura (což není výtka), zajímavý tah zvolit zrovna perspektivu plukovníka... Tady ta mi hrála při obřadu: ♪♫ ()
Jediná pro mě výtka by byla, že to trochu působí jako trilogie, ze které někdo ztratil prostřední díl - ten časový skok uprostřed je docela divoký, i když svým způsobem dává smysl. Jinak naprosto perfektní ve všem, co chci od Baze Luhrmanna. Je to film, v kterém bych se rád ztrácel klidně dvakrát tak dlouho. Úžasný zážitek. ()
Audiovizuálně nabušená stylizovaná pohádka, která se volně inspirovala životem skutečného Elvise. Návrat Baze Luhrmanna do top formy. ()
Související novinky
Beatles dostanou čtyři filmy o všech svých členech
Hudební životopisné snímky jsou evidentně pořád na vzestupu. Po krasojízdě, kterou v kinech předvedl film Bohemian Rhapsody, jsme se dočkali Rocketmana nebo Elvise a v současnosti se pak na plátnech… (více)
95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou
V noci z 12. na 13. března proběhl v losangeleském Dolby Theatre slavnostní ceremoniál 95. ročníku předávání prestižních Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Opulentním… (více)
Ceny BAFTA ovládla válečná vřava
V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (více)
95. Ceny Akademie - nominace
V úterý 24. ledna proběhlo vyhlášení kompletních nominací pro 95. ročník předávání cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), během něhož herci Allison Williams a Riz Ahmed oznámili, jaké… (více)
Jméno Elvis lze ve všech světových jazycích přeložit jako Bůh!!!:) Jasně, že nadsázka, ale pro stovky milionů fanoušků, kteří ho milovali a milují a nákupem desek mu zajistili status nejprodávanějšího světového umělce, je to prostě fakt a málem posvátná mantra. Patřím mezi ně a proto mě moc mrzí, že nemohu dát téhle filmové poctě Králi vyšší hodnocení. Bylo by to totiž nefér. Nefér především ke skutečnému Elvisovu životnímu příběhu, který zde v autentičnosti leckdy dostává na frak. Ale také k bijáku, který v roce 1979 natočil John Carpenter pod názvem Elvis (původně TV film nominovaný na Zlatý Globus, který se ale v některých zemích včetně ČSSR promítal v kinech). I k němu bych našel pár výhrad a vzhledem k -z dnešního pohledu- zdlouhavosti by se mu nyní těžko bojovalo s moderním a energickým pojetím Luhrmannova filmu. Přesto je tento životopisný snímek podstatně hlubší a věrnější sondou do Presleyho života, než současný, okázalý pokus. U představitele hlavní role už to tak jednoznačné není. Avšak v Carpenterově verzi ztvárnil krále rock ´n´ rollu Kurt Russell (!) tak famózním, zcela věrohodným a emotivním způsobem, že ho lze ztěží překonat. Přitom nechci snižovat výkon Austina Butlera, který se s Elvisovou rolí vypořádal taktéž nadmíru dobře a především pokud jde o gestikulaci, pohyby a mluvu dalo by se říct přímo excelentně! Nicméně ve scénách, které se pokouší (často bohužel jen pokouší) jít do hloubky, to již tak přesvědčivé není. Což se zřejmě dá spíš přičíst na vrub samotnému scénáři, místy jalovým dialogům a jistě i režii. Berte však tyhle moje soudy s rezervou, protože jsem už postarší týpek, co tíhne spíš ke klasice a asi nemá potřebné pochopení k současným sterilně vyumělkovaným trendy blockbusterům. Na druhou stranu nestřílím od boku, protože se o Elvise zajímám celý život, vlastním převážnou část jeho diskografie a krom jiného jsem připravoval v rádiu o Elvisovi několikadílný pořad, takže přehled o něm mám poměrně nadstandardní. A v tom je právě asi kámen úrazu při hodnocení Luhrmannova dílka. Nepříliš zasvěceným divákům bude totiž to, co uvidí na plátně, k přiblížení Elvisova života zřejmě stačit a především mladší generace bude pravděpodobně nadšená pestrobarevnou clipovitou jízdou (doslova jízdou, což platí zvlášť o první půlce filmu). A asi je to pochopitelné, že šli tvůrci cestou, jak nejpřijatelněji přiblížit legendárního zpěváka i současné mladé generaci. Škoda jen, že se jim to nepovedlo tak dokonale, jako když se Elvis v roce 1968 famózně „vrátil“ na scénu památným TV Live show „Elvis 68 Comeback Special“, v němž se tehdy pro přiblížení mladšímu publiku oblékl po vzoru Jima Morrisona do sexy černé kůže a svým nejslavnějším peckám nahodil démonicky elektrizující moderní aranž. Přitom si však plně zachoval svůj osobitý styl, drive a opravdovost, kterou právě tenhle biják místy postrádá. I v něm má zmiňované televizní vystoupení své místo, včetně megahitu If I Can Dream, který tehdy Elvise po letech katapultoval zpět na vrchol světových žebříčků. Emotivní skladba byla složena jako odkaz na nedlouho předtím zastřeleného M.Luthera Kinga a zároveň jako ozvěna na atentát na Roberta Kennedyho. Pro Elvise jí napsal Earl Brown a je tak jednou z mnoha faktických chyb filmu, který nám ukazuje, jak jí skládá sám Elvis. A právě překroucené výjevy a i zcela zásadní nesmysly jsou tím, co mně na novém snímku o Elvisovi vadilo nejvíc. Jedním z nich je například zcela nepravdivé tvrzení, že Elvis odešel na dvouletou vojenskou službu, aby se vyhnul vězení za své „obscénní“ chování na pódiu (i když je známým faktem, že jako posel tehdy segregované černošské hudby a zároveň koncertní pohybový extravagant byl zpočátku starší a puritánskou částí Ameriky přijímán značně nelibě, propíral to tisk a zajímala se i policie. Ovšem film z toho záměrně vytřískává víc, než se opravdu stalo). Naprostou hovadinou, vycucanou z prstu jen a jen ve prospěch šponované dramatičnosti, je pak jeden ze stěžejních momentů, kdy Elvis na podiu v Las Vegas veřejně dehonestuje svého manažera Parkera (Tom Hanks). „Je to čirý blábol“ potvrdila i Alanna Nash, expertka a autorka několika knih o Presleym, když byla na tento filmový moment dotázána. A dodává: „Elvis by tohle nikdy neudělal“. Jistěže ne, měl v sobě totiž i přes svou slávu tolik pokory a cítil se svému manažerovi natolik zavázán a vděčen za dosažení fenomenálního úspěchu, že byl ochoten zavírat oči nad tím, jak ho „plukovník“ Parker, podmiňující vše pouze finančním ziskům, trestuhodně až fatálně dusil v uměleckém rozletu. Různých přikrášlených i přímo ohnutých faktů je ve filmu povícero, včetně zde proklamovaného Elvisova kamarádství s B.B.Kingem, s nímž se ve skutečnosti znal jen letmo. Btw, zkratkovitému oslovování E.P. jsem se musel jen smát. Asi si tvůrci vzpomněli na současný idol - zpěvačku LP, tak jim to přišlo cool:)) Jedna taková fabulace byla ovšem trefná: nevím zda někdo stačil postřehnout, ale při koncertě v Las Vegas v jednu chvíli Elvis představuje publiku svého manažera nejprve jako Colonela Sanderse a pak to s úsměvem opraví na Colonela Parkera. Vtip je v tom, že Colonel Sanders byl zakladatelem KFC:) Vše vystihující... Co se Luhrmannově snímku naopak poměrně věrně daří vystihnout je -i přes Elvisovu slávu a bohatství nebo spíš právě pro ni- Elvisova osamělost. A samozřejmě, je tu několik fascinujících highlightů, především ve chvílích, kdy je Butler alias Elvis na pódiu. Při skladbě Trouble vám poběží mráz po zádech, stejně jako při nahrávání Heartbreak Hotel, extatický stav budete mít při gospelu v černošském „chrámu“, extrémně silný prožitek v Suspicious Minds zpívaného z jeviště hotelu International vás dostane do kolen a při Unchained Melody možná uroníte i slzu. Obrazově je prostě tohle dílko geniální, zvlášť v "clipovitých" pasážích, přesto by si však film o Elvisovi zasloužil víc emočně vypjatých scén, které by šly až na dřeň (jeho život to přímo nabízí), jako se to povedlo třeba v Rayovi. Je to prostě něco za něco, takhle je to sice celé vizuálně moc hezké a třpytivé, má to ďábelské tempo, hudebně samozřejmě pecka, ale opravdu niterně se vás snímek na moc místech dotknout nedokáže. Už z trailerů jsem si říkal: „á, tak to bude takové moderně vydezinfikované pompézní hovínko, lákavě zabalené do Armanim naparfémovaného dárkového papíru se zlatou stuhou, která lecos napovídá o povrchnosti dnešní doby“. A bohužel jsem se tak úplně nespletl... Přesto však dík za vznik tohoto snímku a především klobouk dolů před Austinem Butlerem, jenž určitě pomohl dalšímu návratu Elvise na výsluní! A jeden citát za vše - John Lennon: „Před Elvisem nebylo nic!“ () (méně) (více)