The Forsyte Saga
Sága rodu Forsytovcov
Scénář:
Kate BrookeHudba:
Geoffrey BurgonHrají:
Damian Lewis, Rupert Graves, Gina McKee, Alistair Petrie, Ben Miles, Wendy Craig, Ann Bell, John Carlisle, Amanda Root, Barbara Flynn, Gillian Kearney (více)Série(2) / Epizody(13)
Obsahy(1)
Píše se rok 1874 a londýnští Forsyti se připravují na malou rodinnou zásnubní slavnost, která je skvělou příležitostí, aby se všichni příslušníci tohoto starého váženého anglického rodu zase jednou setkali. Pravda, příležitostí poněkud pochybnou, neboť Monty Dartie, mladý a nemajetný floutek, není právě mužem, jakého by si starý James Forsyte pro svou dceru Winifred přál - jenže co dělat. Svět se mění a je třeba to respektovat. Ostatně tento ústupek starým dobrým mravům nebude zřejmě posledním. Úctyhodnou rodinou Forsytů mají v nejbližších letech otřásat události, jaké by si ještě před pár lety nikdo neuměl ani představit. Na startovním bloku první z nich je již připraven mladý Jolyon, který hodlá učinit věc dosud naprosto nevídanou: opustit svou ženu i rodinné bohatství a jít za hlasem srdce... Tak začíná nejnovější (desetidílná) britská adaptace slavného románu Johna Galsworthyho, zachycujícího v celé své šíři (tzn. tří románových trilogií) život tří generací rodiny Forsytů - od poklidného údobí vlády královny Viktorie až do dvacátých let minulého století. Hrdinové této rodové kroniky, (která podle autorových slov "balzamuje" život této střední vrstvy) v proměnlivé scenérii svého i okolního světa zvolna stárnou, dospívají, na ulicích se místo kočárů objevují automobily... svět se zkrátka mění a život jde dál. John Galsworthy (1867-1933) bývá někdy označován za posledního velkého vypravěče viktoriánského období, "Forsyti" (první vydání v r. 1922) jsou jeho dílem nejznámějším. V r. 1932 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.) První šestadvacetidílný televizní přepis "Forsytů" z r. 1967 se s mimořádným úspěchem hrál i na naší obrazovce a zůstal dodnes v povědomí řady diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze uživatele NinadeL k tomuto seriálu (3)
Sága rodu Forsytů (2002)
13/13 Nové zpracování oblíbené ságy Johna Galsworthyho. Klasický hollywoodský film si moc lidí zpětně nenašlo, ale to nic nemění na tom, že je výborný. Šedesátkový seriál zůstal zapsán hluboko ve vzpomíkách pamětníků. A pro novou generaci byla připravena tato nová mini série, která nezůstala svým předchůdcům nic dlužna. ()
Série 1 (2002) (S01)
"Vy jste to ještě neslyšely?!" Kdepak ty klasické Galsworthyho klevety, které hýbou celou tou viktoriánskou společností. To se to žije v pravidelné sinusoidě klevet - plesů - klevet - plesů, ve které vždycky ples rozčísne ty klevety, které jsou už moc omšelé a započne ty nové, aby se stále něco dělo. To jsou ty problémy lepší společnosti, kterou levice vždycky tolik opovrhovala, a přitom v nich dokázala určitá vrstva prožít celé generace a mít z toho ještě vrásky. To jsou pak všechny ty sňatky z rozumu marnost nad marnost. Podstatné ale je, že to neztrácí humor a i ti herci moc dobře vědí, o čem to hrají. Takže na prvním místě strhne pozornost nová Irenina toaleta a hned je pak všem jasné, že její nový architekt nemá zájem jen splnit požadavky zadavatele Soamese, ale především se dostat pod sukni jeho drahé polovičky. Je to milé, je to kultivované a především je to neskonale zábavné. A činí to chytré skoky v čase, takže skutečně během pár dílů prožijeme celých 50 let a ani nemrkneme. Respektive první řada končí s koncem Viktoriina století, aby bylo možné rovnou nohou vklouznout do moderního století. ()
To Let (2003) (S02)
Po krátkém intermezzu před válkou bylo již na čase, aby potomci Forsytů dozráli a bouřlivá 20. léta započala. Čili fiakry střídají rychlá auta, krinolíny hluboké výstřihy a nové pletky střídají zase ty staré. Klasika. Prastarý svár Soamse a Irene se přenáší na jejich děti a novodobá romance ve stylu Romea a Julie je na spadnutí. Za něco takového se získává Nobelova cena, takže máme oficiálně potvrzeno, že to není kýč. Čili jde o materiál k vychutnávání si po doušcích. Je to stále skvělé, ale to skutečné zlato v této sáze bylo zpracováno už v první sérii, v části vycházející z románu Vlastník. Tehdy se dalo to dusno krájet a nikdo nebyl sošnější, než Ioan Gruffudd. ()