Příběh služebnice

Vývoj pojmu svobody, ktrerý se historicky váže ke "svobodě od něčeho" (třeba od otrokářství nebo od pánů), ke "svobodě k něčemu" (seberealizaci nebo nebo k autentickému činu) až ke "svobodě k ničemu" - a to jsme doma tady, v obecně neurčité totalitě, i když bližší určení není zas tak obtížné. Jde ze o církevní stát (neplést s křesťanským), o nějž církev usiluje po celou dobu svého vývoje. Často se jí to skoro podařilo, mnohdy chybělo jen málo. Pozn.: Kdyby pod filmem nebyl podepsán Volker Schlöndorff, ke kterému mám stále důvěru, asi bych jej vypustil. Nicméně režie je nemastná neslaná, příliš explicitní; nalinkovaná, omalovánková notová osnova s předkreslenými notami. (21.05.2018)

Aby byly dystopie působivé, musí být uvěřitelné. Tahle je z těch o nichž jsem četl a nebo je viděl ve filmu, po Hunger Games druhá nejhloupější. Společnost Gilead nedává smysl a působí destruktivně jak na ovládané, tak na ovládající. Přesto je z nějakého záhadného důvodu udržovaná. Příběh služebnice se může pochlubit slušnou tísnivou atmosférou, za níž ovšem nevděčí zápletce, ale režijnímu umu Volkera Schlöndorffa, slušným hercům a náladové hudbě. Ve druhé polovině navíc tempo znatelně upadlo a do nepravděpodobného závěru film doslova doklopýtal. Jestli chcete vidět, jak by vypadala společnost v níž se přestaly rodit děti, pusťe si radši Potomky lidí. (09.11.2020)

Zajímavá utopická představa co když se nad ní zamyslíme nemusí být v dálné budoucnosti tak utopická úplně. Celkem chytlavě podaný děj, kde se ovšem snaží navodit dojem postapokalyptického rozložení světa po několika nukleárních katastrofách pomocí několika málo míst, kde hlavní hrdinka často chodí sem a tam. Herecky jde o slušný průměr, ze kterého vybočuje speciálně Robert Duvall, jehož pojetí onoho množícího rituálu je opravdu dokonalou ukázkou toho, jak se vážný moment dokáže změnit v celkem úsměvnou hříčku. Od režiséra cenami ověnčeného Plechového bubínku Volkera Schlöndorffa bych ale přeci jen čekal o něco víc. Atmosféra je ovšem oproti pojetí na velmi dobré úrovni, takže máte takový znepokojivý pocit z toho, aby k něčemu podobnému doopravdy nedošlo. Ta hra s vírou, která je sama osobě dost nebezpečnou zbraní a za kterou se schovávají časté nepravosti tohle právě krásně ukazuje. Pod patrným vlivem evropské tvorby tak vnikl slušně mrazivý příběh, který bych zas až tak úplně nevydával za sci-fi a jemuž dávám 3 a půl hvězdičky. Proč tak málo? Protože taková předloha by snesla větší propracovanost a depresivnější dekorace. (17.10.2004)

V porovnaní s knihou, pri ktorej mi behal mráz po chrbte, je to patetická sračka, ale predsa dávam 4*, lebo sa od zážitku z nej nemôžem celkom oslobodiť. Scenár je len "založený" na románe, takže automaticky podľahol filmovej názornosti a skratkovitosti. Zo správania postáv necítiť žiadny skutočný strach, vo filme zmizli aj niektoré detaily umocňujúce atmosféru, a okrem toho to končí hepyendovou barličkou. Adaptácia knihy Margaret Atwoodovej by sa dala nakrútiť aj lepšie, ale chvalabohu to dopadlo aspoň takto. Pri skúsenostiach s prznením knižných predlôh si všetci vieme predstaviť, že mohlo byť aj oveľa horšie :-) (23.06.2010)

Mierne pritiahnutá verzia antiutópie, ktorá rieši nové spoločenské členenie v blízskej budúcnosti a vytvára priestor na novovytvorené otázky. Môže prežiť doterajší sytém? Môže prežiť novovytvorený systém? Skvelý Duvall v roli kontroverznej osoby, ktorá má tieto otázky už zodpovedané. Zaujímavý námet, spracovanie je však trochu ploché. (24.06.2015)