Krvavý příliv

Pre vojnove filmy s ponorkami mam slabost, ale tento medzi spicku nepatri. Prakticky cela prva polovica v ktorej sa mame zoznamit s posadkou a fungovanim ponorky je dost vlazna. Reziserovi sa nepodarilo dostatocne navodit klaustrofobicku atmosferu a preto kym sa naplno nerozbehne ustredny konflikt medzi Washingtonom a Hackmanom, film dost nudi. Potom je to sice o triedu lepsi film, ale z konfliktu tak skvelych hercov v tak napinavej situacii sa dalo vydolovat ovela viac. Asi najviac ma bavil suboj medzi americkou a ruskou ponorkou. Bohuzial tvori len kratku vedlajsu liniu. Vysledkom je solidny nadpriemer, ktory pre fanusikov ponorkovych filmov rozhodne stoji aspon za jedno pozretie. 6/10. (29.05.2012)

Ponorkové filmy sú pre mňa samostatná kategória, ktorej tento snímok zaberá vrchné priečky. Na malom priestore sa o zábavu postaralo najmä herecké koncertujúce duo Washington-Hackman a takisto silné kombo v pozadí filmu Scott-Bruckheimer. Takú stiesnenú ponorkovú atmosféru som ešte necítil, dej je našľahaný napätím od začiatku do konca, mrazivosť z možnosti vypuknutia jadrovej vojny bola absolútne reálna a riť mi stískalo viac ako pri filmoch o skutočných udalostiach z obdobia Kubánskej krízy. A i keď bolo od začiatku jasné, že záver nemôže skončiť nukleárne, behom sekundy som na to vďaka hercom a prebiehajúcim kritickým scénam zabudol a vžil som sa do danej situácie. 90%. (11.05.2006)

"Na této lodi velím já a vy budete držet krok. A jestli ne, tak ten zvláštní pocit, kterej budete mít dole pod kyčlí, bude bota vašeho velitele." Kázeň musí být. Ale co když je jeden velitel moc aktivní a druhej moc opatrnej? No pak je tu vzpoura, to dá rozum. A já bych nechtěl být v uzavřeným prostoru pod vodní hladinou, kde by moje klasická nestrannost vzala za svý. Já prostě nechci být na straně kapitána Ramseye, ani kapitána Huntera a už vůbec nechci být v armádě. Tak co tu dělám? Já se, poslušně hlásím, bojím. A jsem napnutej, což je známka toho, že ten film funguje. (02.01.2022)

Perfektne zmotivované. Washington a Hackman hrajú vysokú ligu a do toho im hrá temný Zimmer ako o závod. Woslkého kamera je klaustrofobická a využíva minimálny priestor maximálne a čo sa týka Tonyho Scotta ďalší zárez v rámci žánru, kedy síce neprekvapuje, ale drží si všetky osvedčené karty a pritom hrá na istotu. Bez jedinej dramaturgickej chyby, ctiac si tradíciu a pravidlá žánru a s parádnou atmosférou. Koniec síce vieme a celkovo finálny zvrat, ktorý drží film pokope, po zhliadnutí nebude mať pri druhej projekcií takú silu, ale stále sa jedná o film, ktorý ma aj napriek roku svojho vzniku nenudil ani minútu. (17.06.2017)

Tento typ filmů je pro mě, jakožto hodnotitele, nejtěžší. Jde prostě o skvělou záležitost, co mě bavila. Nemám proti ní větších výhrad (pokud tedy vynechám to, že jsem té zápletce do detailu nevěřil) a možná si na ní i někdy vzpomenu. Ale jestliže chci další dny v klidu spát, nemohu dát filmu více jak tři, jelikož se prostě jedná o snímek, který se sice snaží o varování formou zábavy, s filmařského hlediska mu však nejde o nic, je to prostě takový ten akčňák, na který je radost koukat. Ale mně jde především o nápad, chcete-li, tak námět a tento bych vymyslel (asi jako většina z nás) bez mrknutí oka. Dost lidí zde vyzdvihuje hudbu. Já bych byl při tomto chválení opatrnější. Zimmer vykrádá očividně sám sebe ( i když možná až v budoucích filmech (při závěrečných titulkách jsem měl pocit, že si skladbu pro Skálu omylem prohodil do Krvavého přílivu)) , jeho melodie jsou někdy značně primitivní, proto se líbí širokému publiku a já, i přesto, že podrobně znám minimum jeho tvorby, jeho postupy (alespoň v akčních filmech) se mi líbily tak možná při první zkušenosti, teď je to už ale dost otravné. (08.04.2006)