Psi, chcete žít věčně? aneb Peklo u Stalingradu

Dobrý, hodně dobrý film, kterému jsem věřila. Jak mizernému německému vrchnímu velení s Hitlerem v čele, tak pocitům a náladám německých vojáků v Rusku. Šestá německá armáda s generálem Paulusem v čele zůstala obklíčena v sovětském vnitrozemí. Její přesun do Stalingradu jen potvrdil zkázu a smrt. Nefungovalo zásobování a rozkazy zněly raději sklady spálit, než rozdat potřebné věci vojákům. Včetně potravin. Tohle by měli vysílat v televizi pravidelně, aby některé lidi přešla chuť válčit. (15.05.2017)

Je to film německý, tedy je zde ukázáno hlavně utrpení německých vojáků. Ne, že by tu nebyly kritické postoje k hitlerovskému trežimu, ale zaujalo mne, že jediná scéna, kde jsou ruští civilisté, je v podstatě idylická scéna s dětmi, na něž jsou všichni němečtí vojáci (i příslušník Waffen SS) tak hodní. Ale obrazy zmaru v stalingradském kotli jsou silné, zvláště scéna s odletem posledního letadla.Ten houf nešťastníků snažící se dostat na palubu vypadá jak zatracenci v pekle. (06.01.2019)

Jak viděli tvůrci Stalingrad a patrně nejslavnější bitvu druhé světové války? Po svém, jak jinak. Co se taky dá čekat od hraného filmu, který může jen vybrat jistý úhel pohledu na osudy hlavních hrdinů v dějišti velké bitvy? S využitím tehdejších filmových možností je film z jedné strany více věrohodný, neb se musel používat kompars a hodně dobových uniforem a kostýmů, což má ale divák obvykle na háku a sleduje hlavní tok příběhu, což je druhá, ta hlavní stránka filmu, a ta působí na lidi, diváky. A svým způsobem je to bizarní, neb film vyhrává u lidí, na které nejvíc zapůsobí a díky tomu ho pak hodnotí jako dobrý či špatný...A tak se vydělává na tom, jak kdo umí realitu přetvořit pro lidi, kteří na to chodí už jako na kulturu, ne jako na dějinný zápas... Ale vše je tak jak je, jinak to být ani nemůže, takže čemu se vlastně divit? A přece tehdy se koukalo na tyhle filmy ještě i z pohledu socialistické ideologie, a dneska už žádná ideologie nad námi nevisí, tedy pokud si ji nad sebe nepověsíme sami... (10.09.2011)

Výborný německý černobílý film z r.1959 z pohledu německých vojáků a důstojníků na celé dění tenkrát v r.1942 u Stalingradu. Otevřeně se zde snoubí kritika na Hitlerovo vedení války se zoufalou situací obyčejných vojáků, kteří nejen že nebyli připraveni a vybaveni na krutou ruskou zimu, ale navíc začali přemýšlet o své bezvýchodné situaci v cizí zemi a ptají se : "Co zde chceme ? Ani se nedivím, že nás ženou jak prašivé psy..." Na to, že je film černobílý a starý půl století, může se směle postavit ke svým slavnějším barevným filmovým "potomkům". (28.07.2009)

Na dobu, kdy byl film natočen, o jaké události byl natočen, přes drobné nedostatky, se jedná o velmi podařený film a je o to cennější, že je z německého pohledu, a zachycuje i rumunskou armádu. Škoda jen, že ve filmu chybí německá technika, která je veskrze doplněná pouze autentickými dobovými záběry. Absence krve, dnes nemyslitelná věc ve válečném filmu, nevadí. Na můj dojem z filmu to nemá vliv. Film přináší pohled na situaci mužů, jakou si nikdo z nás nedovede představit. Klepu se, vehnal mi slzy do očí. (23.08.2011)