JFK

Slavný monolog nebo postava Donalda Sutherlanda plně podtrhují onu zlověstnou konspiraci, která mnohým lidem nedá spát a zejména v těchto dvou momentech velice zamrazí. V roce 2029 se možná dozvíme, jestli Oliver Stone pravdu měl nebo si jen Jim Garrison ve své knize, úžasně zahraný Kevinem Costnerem, chvástal peří...9/10 (20.06.2016)

Když jsem to kdysi na střední viděl, docela to se mnou zahýbalo - od té doby už mnoha věcem nedokážu věřit (především politikům a médiím samozřejmě - a už vůbec ne těm americkým). Film, který člověka v jistém smyslu osvobozuje. Po technické stránce precizní. - - - - - - 8. 6. 2013: No jo, je to občas evidentně přibarvené, scenáristicky komprimované až k dílčí nevěrohodnosti a občas zbytečně patetizované. A celá linie Garrisonových neshod s manželkou tak (..!) prosťoučce vystavěná. Ale celkový feeling filmu, rytmus, střih, kamera, dramaturgie a herci jsou tak geniální a (dobrovolně zcela "jasné") poselství tak zásadní, že prostě nemůžu tomuto filmu opravdu "vážně" vytknout vůbec nic - dokonce ani ty neustálé odlesky v brýlích Kevina Costnera, které prozrazují, že to nejsou žádná dioptrická skla, ale jen nějaké dokonce mírně zvlněné fólie (naopak jsem za tento "zcizovák" vděčný, podobně jako za kombinování záběrů reálného a hercem hraného Johnssona, což vnímám jako přiznávání oné pseudodokumentární rekonstrukcoidní shakespearizující "hry", která si hraje na žánr hollywoodského dramatu plného hvězd, jen protože by na to jinak diváci nepřišli). Brecht by měl radost..! (28.02.2007)

Jeden z filmových restů, které jsem měl. Respektive tohle neuvěřitelně obsáhlé Stoneovo dítko jsem viděl tak 20 let zpátky a upřímně mě tehdy umlátilo množstvím informací, postav a teorií. Velké otazníky předkládá tohle svědomí Ameriky aneb Kevin Costner rozmetává oficiální verzi o atentátu na prezidenta Kennedyho potvrzené zprávou Warrenovy komise, která vraždu označila za akt jedince. Nepadl ovšem prezident za oběť spiknutí? Zdravící davy a fatální kulka, která utrhla kus lebky prvního muže Spojených států. Panika. Čas se zastavil. Tragédie hrdého národa. Beznaděj i oslavy. Bolestivé a citlivé období. Politický dobrodruh, prokurátor Costner dostává „případ Kennedy“ po letech úsilí před řádný soud. A není úplně důležité, zda půjde o úspěšné snažení. Podstatná je cesta, kterou ušel a s čím vším přichází. Jeho obžalovací řeč zpochybňující mnohá „fakta“ je pak naprosto skvostná, to se musí nechat. Stejně jako řada hereckých výkonů (sešel se minimálně tucet velkých jmen). Tak uvidíme v roce 2029. (23.06.2019)

Ať už to je mystifikace, která opomíjí všechny důkazy proti, byla krásně natočena. Pravdu se stejně těžko dozvíme. Ale tenhle snímek působí. Jestliže film samotný mi připomněl Zodiaca (2007), pak závěrečná Costnerova řeč film Pan Smith přichází (1939). Všechno to jsou skvosty, které mám moc rád a JFK patří (ode dneška) k nim. (14.06.2010)

Jestli mám JFK připojit nějaký přívlastek, pak určitě nikoliv ten, že by se mělo jednat o nejlepší Stoneův film. Ale nejspíš by si zasloužil přívlastek nejosobnější. Oliver Stone si zkrátka splnil svůj sen a natočil film o tématu, které ho v moderních amerických dějinách pálí asi nejvíc. Ten film je natočený se zjevným zaujetím, vášnivě, až s posedlostí. A nemyslím si, že je to dobře. Stoneovi chybí odstup a propadá paranoidním konstrukcím. Začátkem 90. let jsem se atentátem na Kennedyho zabýval a přečetl jsem si kde co bylo u nás k mání. Ono je to asi tak - pokud vám v Americe nezáleží na serióznosti, zabýváte se v oblasti konspiračních teorií Oblastí 51 a ufologií, ze které konec konců vycházel svého času ve svých popkulturních velkofilmech Spielberg, no a pokud chcete vypadat seriózně, řešíte atentát na Kennedyho a konstruujete ta nejšílenější spiknutí. Z obrovského množství materiálu si Oliver Stone pochopitelně vybral jen ta východiska, která podporují jeho teze. Existuje ale stejně velké množství indicií, které jeho představu rozbíjejí. Netroufám si tvrdit, že vím, jak to všechno bylo, ale nakonec mi představa, že atentát spáchal Oswald sám, přijde pravděpodobnější než jakákoli jiná verze. Jestli něco opravdu platí, tak to, že státní administrativa USA se předvedla v opravdu špatném světle, ať už jde o bezpečnostní opatření před atentátem nebo průběhem samotného vyšetřování. Ale hledat v tom všem ďábelský komplot zavání účelovostí. Jestli nějaký mýtus zaslouží nelítostně rozbít, tak je to především představa "prezidenta pravdy", se kterou Stone pracuje. Populární sitcom Červený trpaslík v jedné z epizod provokativně pracuje s myšlenkou, že se atentát podaří překazit a vede to ke katastrofě, protože Kennedy oslabený neustálými společenskými skandály z četných milostných afér a styky s mafií Ameriku neukočíruje. Samozřejmě jde o komediální nadsázku, ale s reálným základem. S odstupem doby lze říct, že se Kennedy od svých prezidentských kolegů nelišil a měl dost másla na hlavě. Pro mě je neúnosná délka a především konspiračně paranoidní charakter filmu. V JFK vidím počátek zaplevelení veřejného prostoru těmi nejstupidnějšími konspiračními teoriemi, jaké si lze představit. Mechanismus, který Stone použil, se od té doby jenom recykluje. Celkový dojem: 60 %. (16.12.2015)