Dannyho parťáci 2

Natáčení dvojky Dannyho parťáků musela být ohromná legrace. Mnoho hvězd na place, kanadské žertíky pánů Clooneyho a Pitta, natáčení ve slunné Itálii... prostě atmosféra jako na rodinné dovolené. A na filmu je to znát, na každém záběru je to znát. Lidé, co Parťáky dělali, si to náramně užívali. Nejspíš je to bavilo do té míry, že zapomněli, pro koho to celé vlastně dělají, pokud to ovšem skutečně nedělali jenom pro sebe, o čemž pochybuji, pak by totiž nemohli na diváky ušít takovou boudu. Celý film je rafinovaným podrazem, jehož obětí však není žádná z postav, nýbrž divák sám. Podobné „zapojení do hry“ se mnohým nebude zamlouvat, také já váhám, zda-li z toho být nadšen či naštván. Ono „zapojení“ v podstatě spočívá v tom, že jste ze hry zcela vyeliminováni, dokud vám nedojde, že bez vás by hra postrádala jakýkoliv smysl. Parťáci 2 mají mnoho hluchých míst, převážně dialogových scén snažících se rozvíjet charaktery jednotlivých podrazáků, což – nemohu si pomoci – do svižné krimikomedie nepatří. Chceme přeci hrdiny bezmála dokonalé, bez nějakých mindráků, kteří se po nátlaku slabošského majitele kasin nesesypou jako hromádka kokainu. Psychologie ať si dá oraz. Jenže žánrové zařazení tohoto snímku není tak jednoznačná, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu, sloužícího coby solidní štít proti kritice Stevena Soderbergha. Proč nad tím však přemýšlet, jednoduše si užijme výborně natočený „masák“ prozářený hollywoodskými hvězdami a do následujícího dne zapomeňme, že jsme něco podobného vůbec viděli. Vždycky se můžeme ukonejšit tvrzením, že zrovna tohle byl tvůrčí záměr. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, Fabienne, Shaqualyck, PALINO, Bobek15, Indy (23.02.2007)

Steven Soderbergh obsadil do svého snímku ještě více hollywoodských hvězd než v jedničce. Opět natočil příjemnou stylovou krimi podívanou, v níž si hraje s filtry i nejrůznějšími nájezdy kamery. Bohužel scénář nedosahuje kvalit prvního filmu, celý příběh je zbytečně roztříštěný a nedrží pohromadě. Velká škoda, že filmař Soderberghova formátu, patřící mezi současnou americkou režisérskou špičku, který navíc umí natočit i "komerční" film "nehollywoodským" stylem, se tentokrát nechal unést hrou s komplikovaným příběhem. Ani ty cameo roličky a vtípky s nimi spojené nějak nefungují. Pořád jde ale o nadprůměrnou oddechovou záležitost. (14.12.2004)

Zmatené, utahané, postrádající šmrnc a eleganci prvního dílu. Brilantní atmosféra se vytratila a zůstali akorát solidně bavící se herci. Veliká škoda nevyužitého potenciálu a ostrý kontrast skvělému prvnímu dílu. Snad se v trojce tvůrci vrátí ke stylu jedničky, tenhle překombinovaný hype Dannyho parťákům nesvědčí... (12.12.2006)

Nekonzistenční mix stylů, filtrů a hereckých osobností, který chce být tak světaznalým kouskem, že v konečném hodnocení působí spíše jako vidlák snažící se zapadnout mezi společenskou elitu v kostkované košili a odérem z vepřína. Jak se říká, marnost nad marnost a pan Soderbergh by si měl uvědomit, že sice umí mixovat, ale kupit přes sebe obrazy bez silnější pospolitosti a jakéhosi účelu trochu pozbývá smyslu. I při rezignaci na přílišnou a zbytečnou překombinovanost se už dnešní divák rohlíkem opít nenechá a u téhle mozaiky se vlastně jenom silně nudí. (28.09.2005)

Steven Soderbergh dokazuje sobě i nám, že je schopný natočit o tomtéž dva velice odlišné filmy a ještě tím slušně pobavit. Bohužel je tam už jen to "slušně". Povedeně si pohrává s ruční kamerou, která roztřeseně snímá ty elegantní a dobře vypadající herce, kteří už nepůsobí tak sebejistě a pohodově jako tomu bylo při prvním setkání. Ano, je to záměr a je to zajímavý záměr...jenže, kdo o to stojí? Tohle jsou Dannyho parťáci, sakra, ne Guy Ritchie, jehož filmům se až podivuhodně podobá i místní hudba. U toho opravdu člověk neví, co může čekat...skoro:) Ale právě proto, že tohle je "jen" Steven Soderbergh a jsme v žánru v jakém jsme, tenhle tah s temnější atmosférou a pokažením všeho, co jde, moc nevychází. Co ale vychází na sto procent, jsou některé konverzační vtípky, například nezbytný rozhovor Clooney-Pitt mezi čtyřma očima a nějakým tím chlastem, ze kterého pochopíte, že i velká sklenice může být i velkému herci malá. Další skvělá věc a ukázka všemocnosti režiséra je Julia Roberts. Ta samá Julia Roberts, která byla v prvním díle symbolem krásy a tím, zač stojí bojovat do posledního dechu, tady vystupuje jako nenamalované (nebo aspoň namalované tak, aby vypadalo že není namalované) a špatně oblečené křoví a na výsluní září a sexappealem žhne Catherine Zeta-Jones, které mimochodem ty kratší vlasy sluší tak, že by se to mělo v rámci bezpečnosti zakázat. A rozhodně po Bradově boku vypadá líp než Angelina Jolie (zdravíme Tylera;)). Pořádně kvalitní fotky v těch rudých šatech z konce filmu a máme tu novou bohyni....ale to už jsme zase tam, kde nemáme být. Máme být u toho, že ač se druhý díl snaží jak chce, hraje na jinou strunu a kdesi cosi dalšího, aby diváka zaujmul (za což budiž rejžovi chvála aspoň kvůli tomu úmyslu), dějově kombinační frajeřinky je třeba mít v krvi tak jako je tomu třeba u Podfukářů, jinak bude výsledek spíš horší než lepší. A osobně si myslím, že žoviální nadhled slušel Dannyho Parťákům poněkud víc. Hodně těsných 70% a jdu se svou milou na večeři;) PS: Pokud jste to dělal všechno sám, tak hodně velký respekt, monsieur Cassel. (30.11.2006)