Dannyho parťáci 2

Bohužel o dost slabší než zbytek trilogie, dokonce do takové míry, že skoro po deseti letech, co jsem na tyto filmy koukal znovu jsem si z jedničky a trojky pamatoval celkem dost (mnohem častější reprízy), kdežto z dvojky absolutně vůbec nic a už si ji pravděpodobně vůbec nikdy nepustím. PS : Brad to s tím ježkem nikdy neměl zkoušet (02.04.2020)

Natáčení dvojky Dannyho parťáků musela být ohromná legrace. Mnoho hvězd na place, kanadské žertíky pánů Clooneyho a Pitta, natáčení ve slunné Itálii... prostě atmosféra jako na rodinné dovolené. A na filmu je to znát, na každém záběru je to znát. Lidé, co Parťáky dělali, si to náramně užívali. Nejspíš je to bavilo do té míry, že zapomněli, pro koho to celé vlastně dělají, pokud to ovšem skutečně nedělali jenom pro sebe, o čemž pochybuji, pak by totiž nemohli na diváky ušít takovou boudu. Celý film je rafinovaným podrazem, jehož obětí však není žádná z postav, nýbrž divák sám. Podobné „zapojení do hry“ se mnohým nebude zamlouvat, také já váhám, zda-li z toho být nadšen či naštván. Ono „zapojení“ v podstatě spočívá v tom, že jste ze hry zcela vyeliminováni, dokud vám nedojde, že bez vás by hra postrádala jakýkoliv smysl. Parťáci 2 mají mnoho hluchých míst, převážně dialogových scén snažících se rozvíjet charaktery jednotlivých podrazáků, což – nemohu si pomoci – do svižné krimikomedie nepatří. Chceme přeci hrdiny bezmála dokonalé, bez nějakých mindráků, kteří se po nátlaku slabošského majitele kasin nesesypou jako hromádka kokainu. Psychologie ať si dá oraz. Jenže žánrové zařazení tohoto snímku není tak jednoznačná, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu, sloužícího coby solidní štít proti kritice Stevena Soderbergha. Proč nad tím však přemýšlet, jednoduše si užijme výborně natočený „masák“ prozářený hollywoodskými hvězdami a do následujícího dne zapomeňme, že jsme něco podobného vůbec viděli. Vždycky se můžeme ukonejšit tvrzením, že zrovna tohle byl tvůrčí záměr. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, Fabienne, Shaqualyck, PALINO, Bobek15, Indy (23.02.2007)

Nekonzistenční mix stylů, filtrů a hereckých osobností, který chce být tak světaznalým kouskem, že v konečném hodnocení působí spíše jako vidlák snažící se zapadnout mezi společenskou elitu v kostkované košili a odérem z vepřína. Jak se říká, marnost nad marnost a pan Soderbergh by si měl uvědomit, že sice umí mixovat, ale kupit přes sebe obrazy bez silnější pospolitosti a jakéhosi účelu trochu pozbývá smyslu. I při rezignaci na přílišnou a zbytečnou překombinovanost se už dnešní divák rohlíkem opít nenechá a u téhle mozaiky se vlastně jenom silně nudí. (28.09.2005)

Roztříštěné zrcadlo se neustále snaží poskládat opět do sebe, velmi promyšleného děje do detailu, ale do sebe nezapadá, a pokud ano rychle vlastně zjistíme, že něco to mu chybí. Steven Soderbergh se snažil diváka, opět držet v napětí, ale při překombinovaných závěrečných scénách se divák rozhodně nenabažil, ale trochu utlumil. Nová vůně tu rozhodně je a příjemný večer s Ocean's Twelwe byla příjemná, akčně pocukrovaná oddechovka, ale poněkud nedotáhnutá do konce. (17.02.2012)

Trochu zklamání oproti prvnímu dílu, což je mi velmi líto. Čekal jsem opravdu něco nového a zajímavého. Místo toho stejné tváře (což sice nebylo na škodu), stejný děj (což už mi docela vadilo) a stejný konec.. Tady by se uplatnilo "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky", což se stalo a byl to krok špatným směrem. 65% (24.11.2009)