RoboCop

Nápad celkom dobrý, spracovanie na tú dobu ujde, ale tá vláčnosť, tu by sa hodilo prirovnanie, že sa to ťahalo ako sopeľ na rukáve. Rádoby akčné krátke scény v úvode existencie Robocopa, ako likviduje jedného zloducha za druhým bolo kŕčovité a smiešne, len iným spôsobom. Nemôžem samozrejme kritizovať kvalitu efektov, stvárnenie a ani toho robota alebo kyborga, pretože hold technológia tej doby bola iná. Ja v tom jednoducho vidím nudné akčné béčko, v ktorom RoboCop vlastne ani nemal poriadneho nepriateľa, ani neriešil žiadnu filozofiu. Celkovo snímok hodnotím ako ľahko podpriemerný, ku ktorému sa ja osobne nevrátim ani raz, ani za milión rokov. To už skutočne lepší je Remake, aj keď ani ten nebol nejak prevratný, alebo vyčnievajúci z priemeru. (20.09.2019)

Vyjímečná klasika 80. let, která byla míněna režisérem úplně jinak, než ji nakonec diváci pobrali a pochopili. Kritika společnosti, zákona, zákonodárců a výkonných složek, stejně jako vývoj rodiny byl diváky přijat jako brutální akční film a omylem se stal i jistým kultem (a dokonce konkurentem prvního Terminátora!!!). Robocop od Verhoevena je dodnes zejména velmi zajímavý film. Něco takového se v 80. letech hned tak nevidělo a myslím, že hodnota a význam filmu je patřičně doceněn až dnes postmoderní diváckou společností. I tak se z mého hlediska jednalo spíše o experiment, který si zaslouží jisté uznání, ale žádnou excelentní výjimkou z hlediska filmolvého umění (a to ani v oblasti akčních filmu) není... (07.12.2007)

Je sice pravdou, že bych tuhle látku viděl raději v rukou Jamese Camerona, ale pak by RoboCop přišel o svoji jedinečnou atmosféru, kterou umí navodit jedině tenhle holandský zvrhlík. Děj sice vyplňuje tradiční béčkovou šablonku osmdesátých let, ale Verhoevenův cit pro postavy, vztahy, zdravou (až komiksovou) nadsázku a svižné tempo povyšuje tento film plně do áčkové kategorie a i když triky zestárly, v těch zásadních momentech (akce, atmosféra) se divák nemusí shovívavě pousmívat, nýbrž naopak stále plně vychutnávat tuhle jedinečnou podívanou. (25.07.2008)

Viděna ještě krvavější Director's Cut. Jinak samozřejmě nesmrtelná klasika, která kdysi čile kolovala na WHS. Dnes si troufám tvrdit že kult. Není dne, abych nepomyslel na toužebně očekávaný remake. Clarence J. Boddicker, Leon C. Nash, Emil M. Antonowsky, Joe P. Cox a Steve Minh to je pětice pěkně ostrých záporáků, které stojí za to si připomenout. 100% (24.02.2011)

Americký debut nizozemského filmaře Paula Verhoevena, který nejdřív scénář k Robopoldovi vyhodil do koše, aby ho následně manželka přesvědčila, že na tom přece jenom něco je a že má spoustu podvratných spodních tónů. Film, který prvně vznikal jako další z tuctových béček za pouhých 13 milionů dolarů (a vydělal na sebe čtyřnásobně!) u společnosti Orion, zodpovědné například za prvního Terminátora, obsahuje všechna typická verhoevenovská témata - nemyslím tím zrovna to neustále omílané násilí, ale především krizi identity. Ve středobodu každého Verhoevenova snímku stojí tělo, v připadě RoboCopa tělo lidské, společenské, sociální a politické. Bludný Holanďan jakožto pozorovatel cizí země reflektuje 80. léta jako ryze reaganovskou éru, v níž je společnost ovládána zkorumpovanými a zločinnými korporacemi, přichází komercionalizace a otupění příjemce (trefné televizní reklamy či pořady) a hlavně nefunkčnost mýtů jako takových. Není se ani čemu divit, že se zde staví na westernových a komiksových půdorysech. Novodobý příběh Ježíše (rozstřílení Murphyho připomínající ukřižování Krista, přihlížející parťačka Lewisová jako Marie, následné vzkříšení a závěrečná chůze ve vodě) přicházejícího spasit Ameriku se dočkal dvou slabších pokračování (druhý, nedoceněný díl režírovaný komiksovým autorem Frankem Millerem, přehodil výhybku z leva do prava, třetí trpí úlitbou na dětské diváky a Roba vyřadil na delší dobu z provozu) a velice slabého seriálu a na základě něj ještě horších televizních filmů. (04.08.2007)